Jagellonci

Jak zde někdo trefně poznamenal, jedná se spíše o rozhlasovou hru doplněnou o obrazy, který s ní povětšinou nesouvisí a jsou tam jen na okrasu. Jinak obsah není nijak podrobný, zmiňuje jen skutečně základní věci, navíc vkládá do úst obou králů pocity a myšlenky, které jsou hodně zavádějící a zavání už fikcí. Strávit 50 minut s nějakou odbornou publikací o Jagelloncích je určitě lépe využitý čas. (04.06.2014)

Atmosferický dokument, který nabývá na síle díky uhrančivé kameře, která dokáže dělat divy i z jinak nudných obrazů a je jen škoda, že nebylo prostředků, na nějaké výrazné kamerové filtry, dále je výtečný hlasový doprovod Romana Zacha (jen projev hlasový, herci byli vybráni tak, aby byli co nejvíc podobni svým předobrazům), který zas dokazuje, že je výborný herec, který má v tv a filmech bohužel jen málo rolí, které by mu umožnili hereckou kvalitu prokázat. Zvolený způsob vedení dokumentu je mi na výsost sympatický, promluvy titulního otce a syna místo jakéhokoliv jiného komentáře? Proč ne, funguje to. Hlavně díky výše zmíněnému s výbornou hudbou navrch. Závěr s promluvou choti mladého Ludvíka je dramatický víc, než kdejaké finále filmového opusu se záluskem na ceny. O páté hvězdičce budu ještě přemýšlet.. (15.10.2013)

Dokument, pro který bylo víc důležité, tvářit se jako umělecké dílo, než jako dokument. Zvuky psychadelické až bolestně evokující člověka v kokainovém deliriu a v depresi. Umělecké pojetí jednotlivých záběrů bez ladu a skladu. Hraným dokumentem bych to nenazýval, ostatně tam není jediná dramatizačně a textově provedená scéná, spíš jde o směs obrazů na pozadí pro vyprávění, které by sice depresivní, mohlo být zajímavé, avšak ten hudební doprovod vše uzemňuje. Ne díky, zvládl jsem 30 minut a víc už nikdy víc.,.. (25.01.2021)

Konečně hraný dokument, který se vyrovná svým zahraničním bratříčkům (třeba z BBC nebo History). Jagellonci mají úžasnou atmosféru (právě díky hraným pasážím), kterou jsem tak silně cítil snad jen u dvou tuzemských dokumentů: Národ bez hlav (1998) a Národ a jeho hlavy (2001). Nicméně zde trochu tu atmosféru kazila jinak výtečná hudba. Konkrétně myslím (snad se nepletu v nástroji) klarinet, který se vysloveně do dobových chorálů nehodil a ani mi tam nepřišel zajímavý. Nic jiného Jagelloncům nemohu vytknout. Režie je skutečně skvělá (aby ne, když Zdeněk Jirský zaujal již Poupaty) a u herců - neherců není ani tak důležité herectví, neboť jejich role je právě v navození zmíněné atmosféry, což se daří na jedničku. Pátou hvězdičku neudělím jen kvůli zmíněnému osobnímu problému s klarinetem, ale jinak všem milovníkům historie, doporučuji. 80% (13.07.2012)

Provedením sice prostý, doslova minimalistický, leč velmi umně natočený hraný dokument z doby mé oblíbené gotiky. Průvodní slovo vede klidným hlasem sám panovník a hrané pasáže spíš navozují atmosféru, než aby šlo o rekonstrukci událostí. Velké plus vidím v tom, že se tvůrcům podařilo sehnat všechna nutná potvrzení, díky nimž získali možnost natáčet v autentických prostorách a budovách. Prázdnou Katedrálu jsem naposledy viděl v dokumentu Zdeňka Mahlera "Ano, Masaryk". Viděna premiéra 27. 6. 2012. Už se těším do Kutné Hory na výstavu Europa Jagellonica. (27.06.2012)