Jagellonci

Tak na to, že to byl hraný dokument, to bylo povedené. Informací tam bylo relativně dost a hlavně ta kamera byla výborná! Proč ale raději nenatočí pořádný dokument? Když se dívám na dokument, chci fakta a chytré lidi, pokud budu chtít vidět zfilmovaný historický příběh, podívám se na historický film. K čemu je pak takový hybrid jako hraný dokument dobrý? (21.07.2012)

Konečně hraný dokument, který se vyrovná svým zahraničním bratříčkům (třeba z BBC nebo History). Jagellonci mají úžasnou atmosféru (právě díky hraným pasážím), kterou jsem tak silně cítil snad jen u dvou tuzemských dokumentů: Národ bez hlav (1998) a Národ a jeho hlavy (2001). Nicméně zde trochu tu atmosféru kazila jinak výtečná hudba. Konkrétně myslím (snad se nepletu v nástroji) klarinet, který se vysloveně do dobových chorálů nehodil a ani mi tam nepřišel zajímavý. Nic jiného Jagelloncům nemohu vytknout. Režie je skutečně skvělá (aby ne, když Zdeněk Jirský zaujal již Poupaty) a u herců - neherců není ani tak důležité herectví, neboť jejich role je právě v navození zmíněné atmosféry, což se daří na jedničku. Pátou hvězdičku neudělím jen kvůli zmíněnému osobnímu problému s klarinetem, ale jinak všem milovníkům historie, doporučuji. 80% (13.07.2012)

Jak zde někdo trefně poznamenal, jedná se spíše o rozhlasovou hru doplněnou o obrazy, který s ní povětšinou nesouvisí a jsou tam jen na okrasu. Jinak obsah není nijak podrobný, zmiňuje jen skutečně základní věci, navíc vkládá do úst obou králů pocity a myšlenky, které jsou hodně zavádějící a zavání už fikcí. Strávit 50 minut s nějakou odbornou publikací o Jagelloncích je určitě lépe využitý čas. (04.06.2014)

Inu ano, trend dokumentární tvorby často sahá po hraných prvcích. To je v pořádku, ale neměl by se z toho vytratit dokumentární žánr. Mám pocit, že tady se tak stalo. Dokument má pracovat s fakty a to jak v komentáři, tak v obraze. Režisér a zároveň scenárista tohoto snímku, ale na tuto vlastnost dokumentu značně rezignoval. Velmi kultivovaná a výtvarná kamera je jen jakousi ilustrací gotické doby spolu s dohrávanými scénami pro komentář. Ten, i když je jakousi osobní výpovědí obou Jagellonců, by tak klidně mohl být odvysílán v rozhlase, neboť obraz jde často zcela mimo něj a mnohdy až nepravdivě. Osobně mne z navození doby vytrhovalo právě to popření dokumentu v obraze (ve faktech). A to hned na začátku, kdy vidíme dohrávanou korunovaci Vladislava. Ten v žádném ohledu nepřipomíná mladíka sotva 15 let starého, kterým Vladislav byl, když se stal českým králem. Vůbec nic se nedozvíme v komentáři o neodmyslitelné úloze královny Johany z Rožmitála při instalaci Jagelonců na český trůn, kdy vedle nezletilého Vladislava vládla jako regentka. Pakliže si režisér hraje na osobní výpověď Vladislava, pak z něj udělal pěkného nevděčníka. Slyšíme v komentáři o vzpouře v Uhrách a k tomu v pozadí, neúnosně dlouhou dobu, vidíme mihotající se postavy s loučemi před známým hradem Švihovem. Nějak z toho čiší, že nebylo moc peněz, neboť vše je natočeno v Čechách, přesto, že se bavíme o dějích v Polsku a Uhersku. Vzniká až kouzlo nechtěného, kdy Ludvík se ubírá do války s Turky a vypadá jak osamělý rytíř Don Quijote de La Mancha‎. Jistě toto nebylo záměrem režiséra, ale takhle králové do boje opravdu nevyjížděli! Režisér a scenárista se jaksi nemohl rozhodnout, jakou formu pro představení Jagellonců zvolit. Ty tři hvězdičky jsou především za skvělou kameru a hudební složku (naprosto nechápu, proč v titulcích dokumentu není uveden autor hudby), ta však, spolu s komentářem, by ale klidně mohla stejně zafungovat v rozhlasové relaci. Obraz v tomto dokumentu, je svébytnou složkou, která je s komentářem často asynchronní a to je škoda. Vadilo by mi to méně, pokud by měl dokument podtitulek - esej o Jagelloncích. Jinak žádám produkci filmu, aby v úctě k obrazu a hudbě filmu uvedli sem do ČSFD kameramana snímku a autora hudby! (28.06.2012)

Dokument, pro který bylo víc důležité, tvářit se jako umělecké dílo, než jako dokument. Zvuky psychadelické až bolestně evokující člověka v kokainovém deliriu a v depresi. Umělecké pojetí jednotlivých záběrů bez ladu a skladu. Hraným dokumentem bych to nenazýval, ostatně tam není jediná dramatizačně a textově provedená scéná, spíš jde o směs obrazů na pozadí pro vyprávění, které by sice depresivní, mohlo být zajímavé, avšak ten hudební doprovod vše uzemňuje. Ne díky, zvládl jsem 30 minut a víc už nikdy víc.,.. (25.01.2021)