Carol

Troufám si tvrdit, že tohle půjde velmi brzy do modrých čísel. První je elegantní, troufalá, finančně zajištěná a psychicky nevyrovnaná matka. Druhá je drobné děvče, talentovaná fotografka, která postupně otevírá svou vystrašenou duši. První o své orientaci ví, druhá o ní začíná přemýšlet. Společenské konvence začnou došlapovat na obě dvě. Celé je to na můj vkus nesmírně překultivované. Než si postava zapálí cigaretu, uběhne hodně vody. Než se dočkáme nějaké odpovědi, další minuta je pryč. Produktivita práce byla v padesátých letech minulého století zřejmě zoufale nízká – všichni jsou nesmírně zpomalení, bez života, bez emocí. Ostatně chybí jakýkoliv důkaz, proč bychom měli věřit, že tyhle dvě se přitahují, protože spolu nevedou ani pořádný dialog. Celkově snad kvůli pečlivosti s detaily, kterou režisér Todd Haynes (na svém kontě má i drama Daleko do nebe na totožné téma) filmu věnoval, zapomněl na emoce. Neviděl jsem ani žádnou výpověď o společnosti jako takové, ani žádnou sondu do mezilidských vztahů v xenofobní a homofobní americké společnosti. Dvojice Cate Blanchett a Rooney Mara je velmi slušná, o Oscarech bych ale určitě nemluvil. Kameraman Edward Lachman rád volí záběry přes skleněné tabule, snímá postavy z jiné místnosti, přes bariéry, snad aby ukázal jejich postavení. Tohle téma si pozornost určitě zaslouží, jen se na něj příště musí jít s mnohem větší péčí. Docela dietní tři hvězdy!! (27.12.2015)

Silné herecky, suverénně zrežírované a napsané, ale pro mě to spadá do kategorie předvídatelné queer drama se vším všudy, včetně velmi šablonovitých emocí. Modelové americké melodramátko, které zaslouženě pobere herecká ocenění, ale zároveň film, který končí jen u realizační bravury. Studené, zapomenutelné, překultivované - alespoň tak to na mě působilo v letošní canneské soutěži. (12.12.2015)

Atmosférou retro kulís a plíživej snímacej statickosti by Carol mohla vyvolávať lepšie časy Stvorených pre lásku (2000), alebo trebárs čiernobielych klasík Davida Leana a Maxa Ophulsa. Avšak vybrala si tému a spôsob spracovanosti, ktorý ma nezaujme, skôr odpudí a čo je najhoršie - "unudí". Nemá dostatočnú vnútornú vzpruhu, nevyvoláva paralelný svet ani potrebné impulzy, ktoré by v inak neokatých bežnostiach rozprávali fascinujúci príbeh. Ide o skôr také chabé vylíčenie tabuizovaných proklamácii a náklonnosti nehy, ktorá nemá čím a ako nadchnúť. Btw, zazrel som zoznam najlepších snímok podla Sight and sound (ktorý sa venuje zväčša klasikám z minulého storočia), ktorý pri zostavovaní filmov roka 2015 spomenul Carol hneď za Assassin. Ak majú byť takéto filmy skutočným best of art a diváci im prepadnú po "časovom odklone", tak zbohom modernému filmu, ktorý sa čo do porovnania s časmi 40-tych až 70-tych rokoch nemá šancu zrovnávať. Nie je to o Carol, ale o celkovom trende. (21.06.2016)

Jemně a umírněně natočené drama, které ve většině diváků pravděpodobně nevyvolá příliš emocí, protože vše je tu podáno velmi čistě a realisticky. Žádné srdceryvné scény, žádné vyumělkované citové výlevy, jak by se dalo čekat. U Carol se musí číst z náznaků; z nenápadných pohybů, letmých pohledů a nedokončených vět. A právě toto mě udržovalo i přes rozvláčnější tempo filmu neustále v pozoru. Cate Blanchett jako obvykle strhla veškerou pozornost na sebe, a využila v tomto filmu širokou škálu svých hereckých schopností. Kdyby se chovala celou dobu jako na pokraji zhroucení, Oscar by byl její, ale na to tam bylo těchto scén příliš málo a Oscar je poslední léta v této kategorii spíše o roli než o hereckém umu. Rooney Mara jako nesmělá mladá dívka taky zahrála přesvědčivě, a možná právě díky povaze její postavy bylo celkové vyznění snímku tak málo dramatické. Já to ale jako chybu nevidím, naopak mi pak celý příběh přišel více skutečný. Kamera je tu skutečně výrazný prvek a spolu s výpravou a silnou hudbou vytváří líbivou retro atmosféru. Zarazil mě jen malý detail, který jde ale na vrub spíše spisovatelce, a to proč má česká emigrantka takové nečeské jméno. Knihu jsem nečetl, možná se odpověď nalézá tam, ale tato skutečnost mi nepřišla věrohodná. (14.02.2016)

Chápem prečo z Carol asi väčšina nebude až tak nadšená ako kritici z poza oceánu (Metascore: 95/100). Todd Haynes na prvý pohľad totiž točí pomerne obyčajné a chladné filmy, v ktorých sa nesnaží tlačiť na pílu ani čo sa týka konania postáv, ani emócií, ani čo sa týka zbytočného dramatizovania udalostí. Všetko necháva iba voľne plynúť, dusno je cítiť, aby akoby „pod povrchom“ deja bez toho, aby to mal divákovi potrebu priamo zobrazovať. Podobný bol napríklad aj jeho I'm Not There a iná nie je ani Carol. Chápem preto, že davy si ani týmto filmom nezíska, ale to ani nebola prvoplánová snaha ako to býva u väčšiny queer drám, ktoré sa silou mocou snažia hlásať do sveta ako búrajú filmovú tabu a točia niečo špeciálne. Nie, v Carol chýba akákoľvek zapamätateľná scéna a je možno obyčajným a predvídateľným filmom na ten prvý pohľad, ale na druhý pohľad suverénne zrežírovaným, citlivo napísaným, skvele zahraným, fajn ozvučeným, s príjemnou dobovou atmosférou a jednoducho so všetkým na správnom mieste, takže vyslovený zápor tu ťažko hľadať. Akurát to asi pre väčšinu bude príliš nudné, keďže tu nie je akákoľvek „dramatická pompéznosť“, no na tú tu je tento rok The Danish Girl. CELKOVO: 3,5* (7/10) (15.01.2016)