Nymfomanka I.

Sláva Trierovi, že si trúfol sfilmovať tak nepohodlnú tému, ktorá každého zaujíma, ale málokto by na ňu nabral odvahu. Buďme radi, že sa do nej pustil tvorca s takou scenáristickou a filmárskou gráciou. Ktorému inému by v tak explicitnom filme, ktorého už zostrihaná kinoverzia obsahuje hard-core zábery, hrali hollywoodske hviezdy? (možno ešte Hanekemu) Dialógy, vedenie hercov, pointovanie sćen, atmosféra, to všetko tu šľape na jednotku. Nymfomanka je film pre dospelých divákov, ale nie pre jeho obnaženosť. Čím viacej toho o sexe viete a čím viacej máte skuseností a prežitkov, tým viacej z neho pochopíte. Je to film psychologicky skúmavý, vážny a smutný, ale rozprávaný s vtipom, skrz metaforické prirovnania. Definícia polyfónie je jadrom filmu a rammstainovské deja-vu do Lynchovho Lost Highway jeho korením. Som zvedavý na dvojku a ěste zvedavejší na full verziu, ktorá má už teraz vyhradené miesto v mojej poličke zásadných filmov. (31.12.2013)

Je to dosť dobrá eroticky ladená umelecká dráma od Larsa von Triera. Má celkom dobrý príbeh o zranenej žene, Joe, ktorú v uličke nachádza samotársky vzdelaný muž a tak ju vezme k sebe domov. A tu mu žena prerozpráva svoj bohatý život plný sexu, ale aj problémov s ním súvisiacich, keďže je to nymfomanka. So spracovaním som dosť spokojný, síce podobná tématika nepatrí práve medzi moje najobľúbenejšie, ale bol som veľmi zvedavý, ako si s ňou poradí samotný Trier a rozhodne nie som sklamaný. Síce by som ocenil, keby to bolo ešte viac umelecky ladené, tu umelecká stránka stojí skôr len na tých metaforách, ale aj tak mi to sadlo. Film tvoria dve línie, súčasná, čo je vlastne výhradne rozhovor oboch hlavných hrdinov a tá minulá, ktorá sa už venuje hlavne detstvu a dospievaniu. Tá súčasná má na moje prekvapenie plno priestoru, ale v konečnom dôsledku s tým aj tak nemám žiadny problém, keďže tie ich rozhovory sú dobre zvládnuté, ale predsa len zaujímavejšia je tá línia z minulosti venujúca sa detstvu a dospievaniu hlavnej hrdinky s množstvom pozitívnych, ale aj negatívnych zážitkov. A navyše ma to neustále bavilo len viac, keďže prvé zážitky a rôzne erotické hry postupne nahradili rôzne vydarené dramatické sekvencie, ako návšteva podvedenej manželky alebo aj zdravotné problémy otca. A tak až na pár slabších momentov ma to celú tú takmer dvaapolhodinovú dĺžku dosť bavilo. Čo sa týka tej kontroverznej erotickej stránky, nájde sa tu dostatok odvážnych scén, ale aspoň nepôsobia až tak samoúčelne, ako som sa pôvodne obával, skôr vhodne dopĺňajú dej a celkovú atmosféru. No určite by som sa kľudne obišiel aj bez toho. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, Charlotte Gainsbourg tu síce ešte nemá moc čo hrať, ale aj tak nesklame, skôr ma bavil Stellan Skarsgård, ktorý zo zahral výborne, ale kvôli úlohe najviac aj tak zaujme Stacy Martin, ktorá mladú nymfomanku predviedla skvelo. A k tomu plno výborných vedľajších postáv, hlavne Shia LaBeouf, Christian Slater a Uma Thurman. Réžia a technická stránka sú výborné, síce myslím, že Lars von Trier má stále na trochu viac, ale aj tak to zvládol veľmi dobre, vizuálna stránka, atmosféra a celé to kontroverzné prevedenie mu vyšli. Takže sa síce neubránim menšiemu pocitu sklamania, keďže na najnovší film Larsa von Triera som sa veľmi tešil, ale aj tak o dobrom hodnotení nepochybujem, aj táto menej atraktívna filmová téma je v jeho podaní kvalitným zážitkom. 77% (01.03.2015)

Dostal jsem to, co jsem čekal, takže je moje blbost, že jsem na to koukal. Nebylo to úplně blbé. Epizody s šukáním ve vlaku, nebo práce u Shii LaBeoufa mě bavily. Prostě mne jen irituje potřeba dávat k sexu debilní artová přirovnání s rybařením, nebo s bachovými skladbami. Dočkáme se pak scén mrdání ve třech okýnkách přičemž v jednom je jaguár a v jednom varhany, které navíc hrají depresivní melodii. Tenhle přístup mi prostě hlava nebere a radši bych ocenil syrovost. Předposlední část s umírajícím otcem to už poslala totálně do kytek. Navíc když jsem Christianovi Slaterovi nevěřil ani nos mezi očima. Alespoň že ta Stacy Martin je mladá a hezká. Dost jsem se děsil toho, že tam bude pošukávat to Gainsbourgovic koště. Na druhý díl se asi podívám. Třeba to celé bude mít nějaký smysl. Zatím mi to totiž přišlo takové nijaké. Neodnesl jsem si z toho nic, jen mi teď třeba takovej Stud přijde o hodně lepší. (30.03.2014)

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia. (13.01.2014)

Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. (17.01.2014)