Nymfomanka I.

„Možná vím, kde mám začít. Ale jestli to máte pochopit, budu vám muset říct všechno. A to bude na dlouhé povídání.“ – „Dlouhé mi nevadí.“ Počkal jsem si na opadnutí všech těch nekriticky opěvujících, ale na druhé straně i hystericky odsuzujících vln. A teprve potom jsem v klidu zasedl ke sledování necenzurované/režisérské verze prvního dílu. Nymfomanka je vtipná, hravá, škodolibá, neotřelá, vynalézavá a nenudící (což je třeba zmínit vzhledem k délce stopáže). Zdaleka ne dokonalá (tímto vysoce přívětivým přívlastkem bych označil pouze absurdní pasáž s návštěvou rodinky), ale v každém případě kvalitní. Neustálé přirovnávání rybaření k sexu je výborný nápad a pod teorii o stříhání nehtů se můžu podepsat. Jedničku vidím na solidní 4*. „Nevím, jestli tomu můžu věřit.“ – „Budete mít z mého vyprávění víc, když tomu věřit budete, nebo když ne?“ (15.01.2015)

Tiera baví provokovat, to je všeobecně známo. Ale kam až je schopen jít? Odpovědí je Nymfomanka. Nabízí opět řadu zajímavých záběru, které připomínají především jeho starší snímky Prvek zločinu a Evropa, Dlouhé záběry, kdy kamera projíždí objektem a nabízí pohledy z různého úhlu na ležící ženu. Poetické záběry či hra symbolů ať už z oblasti matematiky, rybaření, přírodovědy nebo hudby mají zřejmě docílit hloubky příběhu, ale působil na mne spíš rušivě. Jenže mi to nedalo. Pustila jsem si Nymfomanku ještě jednou, aby mi navazaovala na druhou část. A objevila se mnohem zábavnější poloha. To, že si z nás pan režisér bezostyšně utahuje jsem vnímala už poprvé, ae podruhé se mi podařilo naladit se na jeho vlnu. A užila jsem si to!! Začala jsem se těšit na dvojku. (08.12.2014)

Zapomeňte na lásku. Dánský provokatér Lars von Trier vám ukáže opravdové porno. Minimálně to slibují propagační texty k očekávané Nymfomance. Příběh ženy, která v dialogu se starším mužem postupně odhaluje svůj pokroucený sexuální život, si ovšem nálepku porno nezaslouží. Vyjma dvou explicitních scén má film spíše nádech vztyčeného prostředníčku směrem prudérní společnosti. A hlavně jde o, jak bývá u Triera zvykem, velmi dobře napsaný film, s řadou památných scén, dialogů a vynikajících herců. Oproti Melancholii a Antikristovou tu dominuje i černý humor, jehož jednoznačným vrcholem je kratičká etuda s Umou Thurman. Rozdělení na dva díly mi nicméně přijde zbytečné, protože bych rád ten příběh "dojel" na jeden zátah. Ale chápu, že čtyřhodinový ukecaný film o "dvou rybářích" by byl na diváky asi trochu moc. (20.12.2013)

(2x) Taková hezká ironická komedie ze života. Žádná kontroverze, žádná nevěrohodná fabulace, jen život takový, jaký je. S každou reprízou mám ten film radši a radši. Naprosto neodolatelný posluchač nemůže být nikdo jiný, než Stellan Skarsgård, mladičká Stacy Martin je sexy v každém záběru, smekám před Christianem Slaterem, ale naprosto nejepičtější výstup má Uma Thurman, která přinesla do tohoto prostředí totálně absurdní divadlo. Režisérská verze zůstává se stejným vyzněním dramatického oblouku v každé kapitole, jen ta erotika je logicky explicitnější a tudíž věrohodnější. A přesto všechno zůstává nejsilnějším prožitkem Delirium, jediná kapitola bez hlavního sexuálního motivu. (04.07.2014)

Netradiční komedie pro hipstery, jejíž hlavní hrdinka vypadá jako starší verze Christiane ze známého filmu My děti ze stanice Zoo. O šukání zde jde spíše až v druhé řadě, mnohem spíše si prostě Trier zase jede v tom, co ho baví, a chodí na to lidi, který to baví též - takhle simple to je. Soudě dle dnešní premiérové projekce v totálně natřískaném Aeru takových lidí není málo, ale osobně se k nim moc nepočítám. (26.12.2013)