Dvojaký život Veroniky

Kieslowského rukopis je rozoznateľný, ale dej postráda tempo a nejako sa to vlieklo. Atmosféra sa buduje dlho a trochu nezáživne. Je tu mnoho dlhších pasáží takpovediac o ničom, vrátane tých jemne erotických, a aj preto som sa nedokázal naladiť. To najzásadnejšie som od Kieslowského videl a Dvojí život Veroniky je o dosť slabšie dielo v porovnaní s jeho najlepšími filmami. Radosť mi urobila iba krátka scéna - babka , ktorá sa vlečie cez ulicu. To je scéna, ktorú objavíte i v každom diely trilógie Tri farby, - Biela, Modrá i Červená. ++++++++++ Kartónové dvd, ktoré na Slovensku vyšlo je rarita. Titulky by mali byť povinnou výbavou každého dvd a dabing je bonus navyše, aspoň takto to roky funguje. Tu máme dabing, ale titulky chýbajú. Čiže francúzko-poľská verzia je vám bez znalosti týchto jazykov nanič...To však nie je všetko. Zvuk v dabingu je posunutý asi o necelú sekundu a to by sa stávať nemalo. Pri speve sa ústa hercom otvárajú s posunutým zvukom a pôsobí to dosť rušivo. Celkovo priemer a film na dvd je pre svoju "kvalitu" bezcenný kus plastu...60%. (01.11.2015)

Mal som nejaké očakávania o tom, aký bude film, ku ktorému napíšem svoj 3000. komentár. Náhoda mi dopriala Kieslovského Veroniku. Opäť mám z filmu taký inertný pocit. Viem, že režisér sa snažil niečo divákom pretlmočiť, vybral pôvabnú herečku, dobrého kameramana a zvolil nekompromisný strih. Napriek tomu všetkému som sa nedokázal naladiť na jeho vlnu, film som sledoval bez väčšieho záujmu a určite si ho kvôli väčšiemu porozumeniu nepozriem opakovane. N a základnej vojenskej službe sme mali také pravidlo: nerozumiem - nevykonávam, takže nikto odo mňa nemôže očakávať, že budem zasvätene písať o symbolike, o skrytých významoch a celkovo o výnimočnosti tohto diela. To prenechám iným. (13.04.2019)

Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83% (30.09.2016)

Skutočne úžasný zážitok. Forma nezaostáva v ničom za obsahom a obraz spolu s nádhernou hudbou oškriabali nánosy zo všetkých kútov mojej duše. Maryla vystihla najzákladnejší pocit z toho kotla, ktorý preteká. Každí z nás občas umiera a zároveň dostáva druhú šancu. Je škoda si to neuvedomiť. A tiež vraždí, čo tu hlavným mottom nie je, napriek tomu to spomína inde. Myslím , že smútok duše režiséra je pozbieraný z mnohých životov a aj tak ešte nechal pre mňa, či pre Teba. Milujem jeho ohľaduplný žiaľ, pozbavený nánosu teatrálnosti, tak skutočný a trvácny, ako len melanchólia môže byť. Ďakujem. (06.07.2006)

Tleskám schizofrennímu výkonu Iréne Jacob i režisérovi tohoto poetického filmu. Tomu nejen za krásný zážitek, ale i za odvahu točit v době, kdy kinům vévodily hity jako Smrtonosná past, Terminátor II či Mlčení jehňátek, výsostně umělecké, pomalé filmy, u kterých musí divák přemýšlet. Jedna rada pro zvláštní pocit - po skončení filmu přejděte k oknu, otevřete ho, zahleďte se na hvězdy a říkejte si: ,,Mám taky někde nějaké dvojče?" (07.07.2006)