Dvojaký život Veroniky

Po letech měním hodnocení filmu ze čtyř na dvě hvězdy, aniž bych ho v nedávné době znovu viděl (to by bylo potřetí nebo počtvrté). Překvapilo mě totiž najednou tak vysoké hodnocení - a jde spíš o to, co pro mě v poslední době znamená poslední fáze Kieslowského tvorby, která tímto filmem začíná. Dekalog mi připadá ještě "čistý", formálně odpovídající fenoménům, které chce zobrazit. V Dvojím životě mi ale už jeho pověstná spiritualita začíná připadat zamotaná sama do sebe, příliš efektní, tajnůstkářská, ve výsledku blahosklonná a povrchní. Na autenticky prožívaném duchovnu v reálném životě není nic zvláštního. A kdo hledá a nachází uspokojování v čemci "tajemném" a "velkém", považuje podle mě za duchovno zcela přirozené psychické reakce, které krom Kieslowského filmů vyvolávají např. povodně nebo půlnoční kecy o konspiračních teoriích. Jak praví klasik: "Kieslowski se v duchovních otázkách mýlí" (interní famácká historka). A kdo se nemýlí? Cavalier..? Bresson..? Olmi ve Stromu na dřeváky..? Tarkovskij v Rublevovi..? Vachek..? (04.06.2011)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa Kieślowski týmto filmom snažil si to po spoločensky nonkonformnom Dekalógu a spriaznených filmoch (najmä Krótki film o zabijaniu) u divákov trochu vyžehliť. Kombináciou krásnych obrazov, nebeskej hudby a Irène Jacob v enigmatickej dvojroli so záhadným príbehom vytvoril nepreniknuteľné dielo plné šifier a symbolov, ktoré mi však svojou konštrukciou príde zostrojené len pre potechu oka a ucha diváka, považujúceho sa za milovníka európskeho klubového filmu. Popravde ako mnohí ďalší tiež neviem, o čo tam vlastne šlo a či je tento spôsob podania nezbytný (to snáď ozrejmí opakovanie niekedy v budúcnosti). O nakladaní s mizanscénou a montáži by šlo písať diplomové práce, u mňa však len zaháňali nudu, ktorá sa našťastie nezmenila v utrpenie. Ak bola Veronika anjelom, rád by som ju mal po svojom boku. Ale to je všetko. 55% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (03.05.2015)

Velmi jednoduchá a přímá dějová linka není v případě tohoto snímku na škodu, protože režisér Kieslowski pracuje hlavně s nejniternějšími pocity jak hrdinů, tak i diváků. Celý film vystavěl na výrazném audiovizuálním vjemu, postaveném na mistrovské kameře Slawomira Idziaka (Černý jestřáb sestřelen) a nevtíravém, i když velmi působivém hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera. Toto téměř až snové skloubení mě v kině usadilo do sedačky a i přes svou relativně krátkou stopáž mi snímek připadal ještě kratší. Tak příjemně rozporuplná směs pocitů mě při odchodu z kina ještě nikdy nepřepadla (24.02.2006)

Veronika, verný obraz. Teda aspoň význam mena to hovorí. Aj toto je verný obraz čistého estetična. Čo by bol ľudský život bez krásy, bez hudby. Za veľa by to nestálo. Týmto pánovi Kieślowskiemu ďakujem za uľahčenie a spríjemnenie môjho bytia. Ak by hudbu robil aj Henryk Górecki, už by to asi ani nebolo z tohto sveta. (09.12.2016)

LFŠ 2011 | Film zachycující krásu, intuici a jednání žen a to naprosto přesně. Až po projekci jsem si však vyklidil nelogické poznatky z plynutí děje a otázce, cože to přesně mělo znamenat. Velké plus je formální stránka - chladné podzimní filtry, zelené světlo, sexuální červená + všudypřítomná dusivá atmosféra sexu obecně, podpořené věčně obnaženou, vynikající Iréne Jacobovou, úchvatná Preisnerova hudba a dobře použitá kamera. Místy se však barvy až často opakují a imho je digitalizace projektovaného snímku připozkazila. (31.07.2011)