Brooklyn

Dle zdejšího obsahu a galerie jsem čekal tuctovou, nesnesitelnou romantiku (film se mi do hledáčku dostal jen kvůli nominacím na Oscara). Kupodivu to nebylo zas tak špatné (tedy, alespoň po nějakou dobu). Divák začne fandit hlavní hrdince prakticky od začátku, přeje jí, aby se vypořádala s životními úklady, má radost z její „aklimatizace“ (špagety pobavily), později sleduje snahy jejího okolí „usadit“ ji a…právě tam mě postupně přestala být Eilis svým chováním příjemná a vyvrcholilo to maximálně pokryteckým aktem, kdy ztratila moje sympatie úplně. Nebýt totiž „onoho“ rozhovoru, Eilis by „ten krok“ pravděpodobně neudělala (proč taky, že?) a dál by žila „jakoby nic“ (možná tak s menšími výčitkami svědomí). A tak jsem se na ni po zbytek filmu už jen mračil a nezměnilo to ani „předání štafety“ (což mi jistě vykouzlit úsměv na rtech mělo). Velká láska, aha, hm…houby s octem leda! A když k tomu přičtu fakt, že jsem měl už od prvního setkání problém s představitelem Tonyho, pak ten závěr…vyjde mi to nakonec jen na lepší průměr. (13.07.2016)

Ničím výjimečný příběh jednoho milostného trojúhelníku, který je mezi ostatními filmy nominovanými na Oscara opravdu jenom do počtu. Na hlavní hrdinku jsem byla pro její myšlenkové pochody v druhé polovině filmu celkem naštvaná, ale dýchla na mě atmosféra 50. let a hudební doprovod byl velmi příjemný. P. S. Gleesona by měli zapsat do Guinnessovy knihy, ten chlap loni hrál úplně ve všem. (20.02.2016)

Spojené štáty americké, Amerika, je osídlená všelijakými prisťahovalcami z Európy, napr... z Írska, takto sa do New Yorku, do Brooklynu, vydáva, mladá, sexy, šarmantná Írka - Eilis Lacey, ktorá vidí, že to doma nemá zmysel, má síce robotu, ktorá ale k ničomu nevedie, sestra jej vybaví job, ubytovanie za „veľkou mlákou” , samozrejme, za prispenia - známosti. Odchádza, nevie, čo ju čaká, prežíva krušné chvíle, potrvá jej čas, pokiaľ sa zmieri s tým, že už nie je doma, potrebuje začať - nový život, má prácu, začne k tomu - študovať, no k všetkému chýba to zázračné slovíčko - LÁSKA. Zoznámi sa s Tonym, pôvodom Talian, s ktorým to začne byť vážne, zoberú sa - POTAJOMKY. Nečakaná situácia ju prinúti sa vrátiť domov do Írska, kde jej zomrela sestra, má sa tu zdržať - cca. 1. mesiac. Ako to tak v živote býva, spozná - mladíka Jima, ktorý sa do nej zamiluje a Ona teraz nevie, čo má robiť, či sa vrátiť za Tonym, za ktorého sa vydala, alebo, zostať doma, kde sa jej rysuje vzťah s Jimom... DILEMA ako lusk, pričom city ju dovedú tým správnym smerom. Zaujímavý film, lebo má ešte oveľa zaujímavejšiu herečku v hlavnej úlohe - Saoirse Ronan, ktorá je mimochodom z New Yorku, ale rodičov má z Írska, a tak má ten potrebný írsky prízvuk, doma pobudla - krátko, dalo by sa povedať, že film je - O NEJ. Nielen o nej, ale aj o prisťahovalcov, ktorí začínajú niekde - nový život, a nemusí to byť vždy v Amerike. Saoirse, je vierohodná, výnimočný výkon, ktorý zaraďujem k tým najlepším, čo sa týka - sezóny 2015, vedľa herečky Brie Larson, ktorá zažiarila vo filme - ROOM, toto je druhý najlepší výkon, ktorý jej privedie nomináciu, ale Oscar ? Domhnalla Gleesona, je už akosi príliš, každú chvíľu sa ocitá na plátne, ale našťastie má menšiu rolu, nejako extra mi neprekáža, ale nemám rád, keď sa herec 4. krát do roka - otŕča na striebornom plátne. Pochválim ešte - výborný strih, scenár a Saoirse. Je to jeden z najlepších filmov roku 2015. Brooklyn je filmom, ktorý ocenia - jedinci, ktorí raz okúsili, ako je to byť sám v cudzej krajine, zvykať si na všetko - okolo seba. Ja som to raz zažil a trúfal by som si to zažiť - znovu. Perfektný snímok, ktorý ma NADCHOL, a to vďaka - SAOIRSE. (03.01.2016)

Tak já nevím s tou nominací na Oscara. Krom těch přízvuků mi na tom nepřijde nic zvláštního. Je to prostě takové romantické drama. Samozřejmě je moc hezké, ale není to nic extra. Pokud jde o skotskou romantiku, mnohem víc se mi líbil film About Time (2013). Tohle má v sobě celou dobu takový zvláštní podtón, který vás donutí si myslet "proč by mě to vlastně mělo zajímat?". Slečna není ničím zajímavá, taková nijaká a bez chuti, a v druhé polovině filmu je ještě ke všemu hloupá. Z nějakého důvodu jsem neměla tendence s ní soucítit. Ale dávám 4*, protože jako romantické drama to funguje. Jen by to nemělo fungovat na ty Oscary. 4* (07.02.2016)

Příběh z dob, kdy minimálně Spojené státy vítaly ekonomické migranty takřka s otevřenou náručí a ke zdárnému absolvování vstupní kontroly se stačilo decentně nalíčit a mile usmát. Návratem do minulých časů ale Brooklyn není jenom svými reáliemi, ale také přímočarým vyprávěním. Oproti knize je sentimentálnější, doslovnější a tematicky méně rozvětvený (chybí obsluhování Afroameričanů nebo náznak lesbické lásky). Zároveň si ale z větší části zachovává sympaticky nenucený vývoj událostí a svou vyprávěcí strukturou důsledněji rozvíjí motiv dvou domovů. Ve druhé polovině Eilis zažívá podobné situace jako v první, pouze je mnohem zkušenější, z žačky se stává učitelkou (proměna je dovršena druhou scénou na lodi, kdy radí nezkušené dívce). Trvalou připomínkou domova je zelená, ke které se postupně přidávají další barvy, podobně jako se ke smutku v hrdinčině tváři přidávají další emoce (spíše než aby jednu emoci zcela nahradila jiná). Neschopnost přestřihnout pouto k domovině přidává protagonistčině cestě za snem na ambivalenci – během první hodiny vytěsňuje stesk nejprve soustředěnou prací, poté budováním nového domova, aby si následně bolestivě připomněla, že její jediný a skutečný domov se nachází v Irsku. Odstěhování do USA tak oproti jiným přistěhovaleckým příběhům není koncem, nýbrž začátkem trápení. Nejvýraznější odchylku od předlohy představuje výrazné zredukování úvodní části příběhu. V knize na několika desítkách stran poznáváme prostředí a osoby, které bude muset Eilis opustit. Ve filmu dívka krátce po začátku oznámí, že odcestuje do Ameriky, což vzápětí také udělá. Nemáme tak možnost lépe poznat starší a protřelejší sestru Rose, jejíž odkaz Eilis rozvíjí a nevzniká tudíž napětí mezi tím, která ze sester si úspěch zaslouží a tím, která ho nakonec dosáhne. Eilis lze bez problému přijmout jako tradiční romantickou hrdinku. Film je tak ve vztahu ke konvencím idealistických vyprávění o naplnění amerického snu méně podvratný než kniha. Zachovává si ale její vypravěčskou přímočarost a věcný, nesentimentální tón, kdy nám slovy a hudbou polopaticky nesděluje, co hrdinka prožívá, ale nechává nás, abychom si tím prošli společně s ní. 80% (27.02.2016)