Amatér

Na Amatérovi je nejzajímavější, jak spojuje dvě zdánlivě protikladné tendence – tendenci symbolické a realistické filmové tvorby. Existují mnohé filmy symbolické, které se odvolávají na jakousi vyšší, duchovní realitu - na časoprostorovou rovinu „nad časoprostorem“ - nejlepším příkladem budiž Andrej Tarkovskij. Ten hledá pravou podstatu člověka v duchovním, transcendentálním určení – v poměru člověka k vlastnímu bytí, ke kosmu, či k Bohu. Pak jsou zde však filmy, které jsou tvořeny za cílem doslova vyseknout kus z běžné, fádní reality. Filmy jež netvoří komentář, ani se nesnaží o filozofickou disputaci na téma podstaty bytí, ale jejichž tvůrci zastávají názor, že bytí lze postihnout/vyjádřit právě a jedině v jeho absolutní nezkrášlenosti – podstata člověka, i pravda jako taková jsou k nalezení v banalitách, doslova leží na ulici – povalují se mezi projíždějícími auty, náhodnými chodci, jsou k nalezení mezi včerejšími odpadky. Za příklad by nám mohla sloužit takzvaná „kuchyňská dramata“ natáčena v Anglii v šedesátých letech, či první filmy Miloše Formana. A ačkoliv tyto dvě tendence se nutně „ideologicky“ nevylučují (Tarkovskij naráží ve svých příbězích vždy na ideál „pokory“ - na obyčejnost a každodennost – kupříkladu v jeho posledním snímku, v Oběti, nechává hlavní hrdina doslova a do písmene shořet vše, co bylo v jeho životě nadbytečné). Avšak často tyto „dvě školy“ - škola symbolická a realistická – užívají hodně rozdílné stylistické prostředky. „Realističtí“ filmaři mají své specifické kódy - používají ruční, "roztřesené" kamery, neherce, spíše se snaží o estetickou neokázalost, mnohdy vychází i z dokumentárních konvencí – což je samozřejmě opak celého stylu takového Stalkera, s jeho složitými kamerovými jízdami, mizanscénou přehlcenou významy a precizně vyšperkovanými dialogy. Kieślowski však udělal hrozně zajímavou věc – narouboval na velmi „asketické“ filmové prostředky narativ s přesahem a smísil tím v Amatérovi velmi důmyslně realitu běžnou s jejím „vyšším významem“. A aby toho nebylo málo, zamotal do této kombinace obohacující vhled na téma samotné reprezentace reality filmem, jako takovým... (09.06.2017)

Nádherné, zmes rôznych pocitov, ktoré vo mne ešte dlho rezonovali. Ide hlavne o obsah. Jedna maličkosť, jeden úmysel a ako sa môže všetko zmeniť a vyvinúť. Chcel len filmovať svoju dcéru a nakoniec sa z neho stáva celkom úspešný filmový amatér. No ale za akú cenu? Všetko v živote niečo stojí, aj nečakaný úspech so sebou prináša svoju temnú stránku.... Tiež sa mi páčilo ako vzdal autor poctu filmu, hlavne v súvislosti s úmrtím tej susedky a smútkom jej nešťastného syna. To bol krásny dialóg. Silný nadpriemer. 85/100 (29.03.2019)

Naprosto geniálni : Kieślowski a Stuhr, od prvého pána režiséra, som už niečo videl, a vždy to bolo za plný počet, druhého pána herca z počutia poznám, ale ešte som s ním žiadny film nevidel, myslím si, že tento, je jeho najlepší ? Raz Lenin povedal zaujímavú myšlienku : „Film, to je to najdôležitejšie umenie” ! , a postava 30. ročného Filipa, je toho názorným príkladom. Kúpil si za dva mesačné platy, 8 mm kameru, s ktorou chcel priblížiť prvé chvíle novonarodeného dieťaťa, ktoré je predo dvermi. Chýry sa rýchlo rozšíria, že Filip disponuje novou kamerou, a tak ho šéf podniku, kde pracuje, požiada, aby nakrútil akýsi dokument k 25. výročiu založenia firmy... Od tohto okamihu, to pôjde s ním z kopca, načisto podľahne tomuto umeniu, že sa postupne odcudzuje všetkým, s ktorými bol v kontakte, najmä so ženou, ktorá nemá pochopenie pre jeho novú vášeň. Filip je filmom strašne posadnutý, až mu to prerastá cez hlavu, a ja to pozorujem nevídaným, strhujúcim priblížením cez režisérske OKO + samotného Filipa, ktorý sa na svet okolo seba, pozerá oveľa kritickejšou optikou, ako tomu bolo dovtedy. Skrátka, zoznámenie sa s niečím, čo zo začiatku vyzeralo úplne neškodne, len zachytiť zábery dieťaťa, rodiny, sa postupne vyvíja do čohosi, čo má naň fatálne následky... V snímku si zahral samého seba, slávny poľsky režisér K. Zanussi. Extrémne pôsobivý film, ktorý som mal vidieť, už pomerne dávno... (11.12.2016)

Veľmi užitočný film pre každého filmového nadšenca. Vlastne pre každého, kto sa podobne ako hlavný hrdina filmu, odpúta od bežných túžob a prianí stredostavovskej vrstvy (partner, deti, byt, auto, chata, elektronika) a prostredníctvom zanietenosti v svojej záľube začne hľadieť na svet okolo seba iným spôsobom. V Amatérovi je to príbeh muža - tridsiatnika. Pri príležitosti narodenia potomka zakúpi malú kameru, rozhodnutý nafilmovať prvé zábery dieťaťa a jeho postupný vývin. Jeho malé prvotné nadšenie postupne prerastie vo filmovú vášeň, podporenú dielčími úspechmi svojich amatérskych filmov. Rodina sa mu ale postupne rozpadá. Okrem tejto línie je vo filme zobrazený vplyv okolia na postupné úspechy, jemná závisť a kontrast sveta mocných (riaditeľa) žijúceho v obklopení džungľovitej sýtozelenej záhrady s betónovou sivosťou a všednosťou sídliska, kde trávia svoje životy zamestnanci podniku. Strhujúci pohľad na všednosť žitia okom kinoamatéra, problematizovaný bezprostredným okolím (manželka), nadriadenými i TV cenzormi. (21.04.2005)

Jerzy Stuhr mi strašně připomínal Oldřich Vlacha - typově, gesty, herecky. Amatér se mi líbí od Kieslowského asi nejvíc. (25.6.2014) Amatér znamená milovník, všeobecně se používá jako označení člověka, který dělá něco jiného, než je jeho kvalifikace, ale přesný význam slova jde mnohem dál. Znamená dělat něco s vášní. Filip Mosz je obyčejný muž, který miluje svou ženu a těší se na své první dítě. Paradoxem je, že kameru pořizuje, aby zachytil svoje rodinné štěstí, pak ho ale film pohltí natolik, že se stává vášní a začíná konkurovat s jeho rodinou, on nakonec ztrácí to, co chtěl kamerou zachytit. Vsuvka s režisérem Zanussim se stává jádrem pudla - vysloví hlavní myšlenku, proč a jak točit film. Podle komise může amatér točit co chce a jak chce. Skutečně? (19.11.2022) (25.06.2014)