Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Piotr SobocińskiHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Irène Jacob, Jean-Louis Trintignant, Jean-Pierre Lorit, Samuel Le Bihan, Juliette Binoche, Julie Delpy, Zbigniew Zamachowski, Teco Celio, Marion Stalens (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Posledné dielo trilógie Troch farieb. Vďaka mladej a úspešnej modelke Valentine (Irène Jacob) sa dostávame na fotenie do Švajčiarska, kde ju náhoda privedie k starému sudcovi (Jean-Louis Trintignant). Skrz optiku nevinnej Valentine postupne objavujeme starcove tajomstvá a minulosť...
Táto psychologická dráma, mnohými kritikmi označovaná za autorove zhrnutie celej jeho tvorby, bola nominovaná na Oscara v troch kategóriách (réžia, scenár, kamera) a získala Césara za hudbu (Zbigniew Preisner). (mrksik)
(viac)Videá (1)
Recenzie (189)
Prvá polovica filmu je výrazne lepšia ako druhá, prináša tajomno a možnú aj kriminálnu zápletku. Druhá už kĺže po psychologicko-vzťahovej rovine, no záver, ktorý krásne skĺbi trilógiu do jedného kusu za to stojí. Irène Jacob inak vyzerala ako skutočná modelka a tak by aj pekné ženy mali vyzerať, nie dnešné vysušené vešiaky. ()
Osamělý a navždy citově raněný muž (skvělý Jean-Louis Trintignat) potká podivnou náhodou jednu dívku a ta v něm probudí city, které vypadaly jako dávno beznadějně mrtvé a pomalu mezi nimi vznikne velmi silné pouto. Velmi zvláštní a velmi dobře natočený příběh s překrásným závěrem. Jen málokdy se mi stane, že se na konci filmu nadšeně pousměju a v duchu si řeknu, jak je to geniální konec. ()
Podle mě, jednoznačně nejlepší část z celé trilogie. Náhodné seznámení modelky Valentine s cynickým soudcem, jehož zálibou je pohrávat si a posuzovat lidi prostřednictvím vyslechnutých důvěrných informací z telefonních rozhovorů..„Tady aspoň vím, co se doopravdy děje. Můj pohled na věc je lepší než v soudní síni.“ Valentine je tak, nejprve proti své vůli, vtažena do nejintimnějších tajemství, strachů, bolestí a pokrytectví, co jich jen lidský život má. ()
S posledním záběrem se nemohu ubranit slzám, konec, jaký se liší na hony od všech "konečných" klišé - pohled na modelku, která, ač dříve fotila strach ve výrazu na červeném pozadí, prožívá teď strach skutečný, za ní se mihne červená bunda a v tom momentě se kamera zastaví, přitáhne si ten detail a my vidíme totéž, co jsme v začátku viděli na billboardu, ale není to totéž. Metafora nad metafory. Pojmy jako pravda, spravedlnost, morálka, svědomí mohou být vnímány jinak mladou modelkou, jinak samotářských soudcem, jinak paragrafem, jinak srdcem. "Miluješ mě, nebo si jen myslíš, že mě miluješ?" "Není to jedno?" "Není". Není to jedno. Není jedno, jestli milujeme, nebo si to jen myslíme, jestli odpouštíme nebo soudíme, jestli přejetého psa zachráníme kvůli němu nebo jen, aby se nám nezdály sny o "psovi s rozbitou hlavou". Soudce, zprvu odporný odposloucháváním telefonních hovorů, pak k modelce stále víc připoután, vypráví o svém životě, "souzení", i o své lásce, a my sledujeme mladého muže, jehož cesta se v reálu s modelkou neustále kříží, a kterým by dost dobře mohl být i on - kdysi. Je nádherné nechat se zaskočit něčím tak čistým, jemným, nevydírajícím, něčím, co prostřednictvím trochy slov, červených rekvizit, hudby a prostoty, způsobí tak silné emoce. ()
Pre niekoho najlepší, no pre mňa najhorší film z celej trilógie. Po čiernom a šedom, je tu pre mňa akýsi bordový film. Viete psychologický film môže vyzerať rôzne, toto spracovanie sa mi jednoducho vôbec nepáčilo. Úplne nezaujímavý a nudný film, ktorý si ma nezískal. Irène Jacob u mňa hereckým výkonom pre tento film vybojovala aspoň tú hviezdu, no inak príbeh zo života, ktorý ma neoslovil, možno to bolo cynizmom, možno zbytočnou tajomnosťou, či scenárom, no moje pocity sú z toho také, že mi to veľa nedalo a že to už nepotrebujem vidieť, možno som tentokrát až príliš subjektívny, no názor každého jedinca spoluvytvára názor spoločnosti a toto mi svojim spracovaním pôžitok, či iný zážitok neprinieslo. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (8)
- Během scény v obchodě s hudbou můžeme v pozadí slyšet téma z jiného filmu trilogie Krzysztofa Kieślowského – Tři barvy: Bílá. (džanik)
- Juliette Binoche a Benoît Régent, herci z Kieślowského filmu Tři barvy: Modrá (1993), a Julie Delpy a Zbigniew Zamachowski z dalšího jeho filmu, Tři barvy: Bílá (1994), mají v závěru snímku všichni malé cameo. (džanik)
- Vo všetkých troch častiach trilógie je scénka so starším človekom, ako sa snaží hodiť prázdnu fľašu do recyklačného kontajnera. Iba v tejto časti Valentine (Irène Jacob) staršiemu človeku pomôže, v ostatných dvoch sa hlavná postava iba prizerá. (misterz)
Reklama