Těžký život dobrodruha

moja zaujímavosť: Otomar Korbelář vo svojej autobiografii uviedol, že filmovanie bolo plné improvizácii. Väčšinu z nich režisér Martin Frič akceptoval, jednu, ktorá bola podľa Otomara najlepšia, však zamietol. Jednalo sa o scénu, kde si mali podľa scenára Karel Kryšpín (Ladislav Pešek) a komisár Niklas (Otomar Korbelář) navzájom vymeniť pohľady, namiesto toho si vymenili pohľadnice, ktoré si vopred pripravili do náprsných tašiek. (dyfur) (27.09.2014)

„Co…co to bylo?!“ - „Toho si nevšímejte, to je Robert. Pronásleduje mě už ze Stockholmu, to už je tak jeho zvyk, aspoň 2 rány denně po mně musí vypálit. Víte, že by mi to chybělo, kdyby si po mně jednou nestřelil?“ No, parodie…film si ze „zesměšňovaného“ nestřílí tak (moc), jak by mohl a žánr (a já jako divák) žádal. Humor obstarává spíš situační komika a pár hlášek. Naštěstí je tu v tomhle ohledu na čem stavět. Stejně tak v případě herců. Ustrašený Pešek spolu se suverénním Korbelářem jsou sehraní a zábavní. Ovšem v případě jiných se tu minimem prostoru až trestuhodně plýtvá jejich komediálním talentem, mám na mysli hlavně Filipovského, Hrušínského a Fialu (ten se sice postaral o pěknou hudbu, ale jeho štěk o 1 scéně se snad ani nedá považovat za roli). Podobně rozpačitý jsem z podivně useknutého závěru (v případě romantické linky i „případu“ samotného). Končím na slabších 4*. „Vy máte revolver?“ - „Ano, mám revolver. Totiž…“ - „A to vy jen tak střílíte oknem na ulici?“ - „Občas.“ - „Aha. Kvůli uklidnění?“ - „Kvůli uklidnění.“ (22.09.2018)

„Všude na světě můžete prožít nějaké dobrodružství…“ V Protektorátu Čechy a Morava v době po atentátu na Heinricha Hendricha však bylo zjevně třeba lidem (i formou tohoto filmu) vštípit myšlenku, že „hrdinou nemusí být vždy jen dobrodruh či zločinec". „Udělejte jednou hrdinou pořádného a slušného člověka.“ Toť apel, který si tehdejší doba žádala. Dnes po 80ti letech zůstává hlavně hodně velká parodie na šestákové detektivky s trošku naivní závěrečnou zápletkou, jako vždy sehrané herecké duo Pešek s Marvanem, krásná Adina Mandlová a v neposlední řadě Fred Flok v podání elegána Otomara Korbeláře. (09.09.2020)

Pešek jako spisovatel vs Otomar Korbelář jako postava z jeho románů - celkem dobrodružný hravý námět na svou dobu ( nemyslím tedy 2. světovou, ale před-válečnou kinematografii ), ale jako malýmu, kterýmu vyrůstal na Rambovi, mi přišlo hrozně funny jak byl hlavní hrdina zdrcenej, že snad zabil člověka. (23.12.2022)

Vynikající scénář, kdy do poslední chvíle netušíme, jak to dopadne. Jen mi přijde, že u konce už trošku moc zbytečně zamotávali, a nakonec vlastně ani nedořešili linku s dívkou Helenou (Jestli to taky byla policistka, nebo že by „Fred Flokova“ manželka?). Evidentně chtěli odsoudit dobrodružné romány, z nichž si mladí brali hloupé návody, ukázat, že v realitě to bývá trochu jinak, ale nakonec zase tak moc odsuzovat nechtěli, nějakého většího mravního imperativu se vzdali (a dobře tomu), takže to vyzní nakonec také poněkud nedořešeně. Rovněž by mne zajímalo, které scény byly všechny připravené, a kde policisté měli problém Kryšpína uhlídat. Jenže celkově je to dokonale natočené - kamera, herci, písničky (Sám já chodívám spát rulezz), a v podstatě napětí od začátku do konce. (14.02.2016)