Predĺžený víkend

Rámec tří čtyř dnů vysílá otazník, zda to milostné vzplanutí není trošku nereálné. Jason Reitman několikrát výrazně potěšil cynickým dramatem, jenže teď přispěchal s kouskem, který je čistokrevnou červenou knihovnou. Zdeptaná Kate Winslet zůstala jen se svým dospívajícím synem, trpí úzkostí, třesou se jí ruce, na nákupy chodí ve velkém, hlavně, aby se vyhnula běžným sociálním situacím. Sotva se stihne vzpamatovat a přes práh ji přejde odsouzený uprchlý vrah Josh Brolin. Brzy samozřejmě pochopíme, že urostlý Josh je dobrák od kosti, a že Kate si v jeho přítomnosti češe vlasy tak trochu jinak. Světec navíc přichází s párem šikovných rukou, který starý dům potřeboval, Kate zase ocení, že synkovi nahrazuje chybějící mužský vzor. Výsledkem je milé retro, u kterého se člověku hrnou myšlenky, že snad Reitman slíbil nějaké své milé, že natočí citlivé rodinné drama (asi jako když jeho kolegové jednou vyskočí ze zaběhlých mantinelů a natočí třeba film nejen pro své děti). Jinak si to nedokážu vysvětlit. Svůj staromilský kousek pojal smrtelně vážně, a ono to funguje. Herecky očekávaně velmi dobré, Reitman ctí smysl pro detail, nahořklý humor nechal tentokrát pro svou další látku a představil nám venkovskou „rodinu“ z konce osmdesátých let, která ten broskvový koláč už z hlavy nikdy nedostane!! (20.04.2014)

Hlavní myšlenku, že vás i pár dní může zformovat na vlastně většinu života, není těžké odvodit, nicméně je nepříliš uvěřitelná. Téměř dokonalý zločinec, který umí vařit, péct, prát, žehlit, opravit pračku, auto, vlastně všechno, jen mu jednou ujely nervy a musí za to chudák pykat. Naučí kluka vyměnit kolo u auta, naučí ho hrát baseball (ještě americký fotbal a basket chybí) a s jeho matkou prožije krátký, zato velmi intenzivní románek. Je škoda, že už z názvu divák dokáže odtušit, jak úvodní zápletka dopadne. Ale abych to jen nehanil, protože se mi to vlastně i docela líbilo - Winslet i Brolin předvádějí vynikající herectví a Reitman si občas důmyslně pohrává s napětím a diváckým očekáváním. (21.02.2016)

Jasona Reitmana považuju za jednoho z nejlepších současných režisérů a snad žádný jeho film to nedokazuje tak jasně jako Labor Day. I když je paradoxně asi jeho nejslabší, tak právě Reitmanova pevná režijní ruka, jeho příkladné vedení herců a řemeslná jistota zabránila tomu, aby film sklouznul k pouhému prachsprostému ždímání emocí. Červená knihovna? Pokud ano, je to ta nejlépe natočená červená knihovna vůbec. A funguje přesně tak, jak fungovat má. S krásnou retro atmosférou, kde i ty kýčovitě malebné sluneční paprsky mají své místo a idealističtí uprchlíci z vězení tu nepůsobí nepatřičně, nýbrž jako přirozená součást vyprávění. Přesní herci jsou samozřejmostí a Kate Winslet si za své příkladné ztvárnění nejisté a psychicky vyčerpané matky loni zasloužila alespoň oscarovou nominaci. Reitman nám svým filmem chtěl naznačit, že pohádek je stále potřeba. A to mu já, narozdíl od mnohých dalších, zkrátka nemůžu vyčítat. 80 % (29.12.2014)

Prodloužený víkend nabízí uvěřitelně napsaný příběh dvou lidí, kteří si mysleli, že už ve svém životě nepotkají lásku a pocit štěstí, avšak osud jim dopřál několik společných dní, které oběma změnily život od základů. Snímek stojí především na hereckých výkonech Kate Winslet a Joshe Brolina, kterým skvěle sekundoval mladý Gaittlin Griffith. Divák díky prostřihům z minulosti pomalu odkrývá smutný příběh obou hlavních představitelů a v podstatě až do samotného závěru netuší, jak to s nimi vlastně dopadne - velké plus za dějovou nepředvídatelnost. Skrze postavu Henryho nabízí film vedle milostné linie i příběh o dospívání a nazírání světa dětskýma očima, které není až zase tak černobílé, jak by se mohlo zdát. I když má film zpočátku pomalejší tempo, tak nenudí, přičemž v poslední třetině se dala atmosféra chvílemi téměř krájet. (12.03.2020)

Tak nádherně nereálný příběh jsem už dlouho neviděla. Je křehoučký jako ten koláč, dobrý a sladký, vytvořený rukama tří lidiček tolik toužících po citech, sounáležitosti a velké lásce. Na tenhle film by měl mít člověk otevřené srdce, empatii, být alespoň trošku romantik a nepřemýšlet nad logikou, protože v tomhle případě je to naprosto nedůležitý činitel. Prodloužený víkend je hlavně pocitová záležitost a každý si tam možná najde kousek sebe, svého snu, smutku, či kousek svého nebe a když nebude pitvat kameru, režii, scénář a hudbu, která byla jen tak mimochodem taky bezvadná, tak bude odcházet od Labor day s úsměvem na rtech a spokojený jako dnes já. (20.04.2014)