Roztomilý člověk

Bombastický film o ulhaném redaktoru Bláhovi, který je vlastně tak trochu hudebníkem Maxem Braunem, o slečně Poldě Krušinové, která nosí puntíkovaný šatek, Ing. Molendovi, který zásadně spí v kruzích, Vitališovi, který když se oholí, vypadá jako slon bez chobotu a Valterovi, který nemá příliš atraktivní sestru. A pak, že lhát se nemá. (28.09.2013)

Viktor Bláha alias Max Braun je přesně typem člověka podle mého gusta, skvěle doplňovaný Poldou v podání Nataši Gollové rozehrává kolotoč zamotaných situací, v nichž si utahuje z malého ducha maloměšťácké smetánky. Roztomilý člověk patří podle mě k nejzdařilejším českým komediím ze čtyřicátých let dvacátého století. (28.12.2010)

Některé staré české filmy mají jednu - nikoli nepodstatnou - chybku a to naprosto stupidní scénáře. Roztomilý člověk je zrovna ten případ. Oldřich Nový zde tropí spoustu veselých nedorozumnění. "Pamatuj si jednou provždy, že já nikdy nelžu. Lež se mně hnusí. Dělám pouze roztomilé žerty." Třeba když všem nabulíkoval, že Molenda má úchylku, která ho nutí cvičit na gymnastických kruzích a ty mu pak namontoval do ložnice. Óóó to byla moc veselá legrace :-( (16.03.2012)

Za nejlepší Nového filmy považuji vedle Valentina Dobrotivého a Kristiána právě tento snímek, natočený podle předlohy komedie F. X. Svobody Kašpárek. Je skutečně s podivem, kolik scén z tohoto filmu utkví v paměti. Kruhy nad postelí, scéna v posunovaném vagónu, prázdný kostel při závěrečné scéně, oholený vous T. Pištěka... V plejádě skvělých herců nelze zapomenout na E. Nollovou v roli babičky, temperament N. Gollové, ale i drobnější postavy - Z. Baldovou, S. Svozilovou. Vedle standardu R. Schránila se mi zdá, že se umělecky trošku ztrácel L. Pešek, kdežto hladový abstinent Filipovský je taky ve svých scénách nezapomenutelný. Nejde o obsah, sám příběh byl primitivní, ale režijně fričovsky mistrně zvládnutý... (16.09.2014)

Oldřich Nový je v tejto krejzy komédii natoľko roztomilým človekom, že by si zaslúžil pár zaúch. Inak klasické zámeny, nedorozumenia, milé klamstvá, aby sa nakoniec všetko šťastne skončilo. Myslel som, že klišé ohľadom telefónov pri posteli je klišé amerických mainstreamových filmov z druhej polovice 20. storočia, ale Frič predbehol dobu. Ešteže Marvan nemusel vôbec vstávať z postele. Príliš som sa v tomto nonstop dialógovom chaose nevyznal, ale posledných 5 minút ma svojim vtipom dostalo. Škoda, že nie aj tá predchádzajúca väčšina filmu. (24.12.2016)