Hry o život: Skúška ohňom

Je směšné a smutné, když člověk čte reakce na druhý díl "Hunger Games", kde se neustále objevují shazující komentáře kvůli primárnímu zacílení snímku na dívky, ačkoli ti samí lidé nekriticky uchcávají z marvelovských komiksáren. Právě v porovnání s nimi se ukazují klady "Catching Fire", které nechávají zapomenout na všechny předsudky asociované s žánrem "filmů pro holky", ba naopak ukazují, že dnešní dospívající mládež má právě díky takovýmto knihám či filmům mnohem komplexnější a více obohacující vzory než předchozí generace. "Hunger Games 2" využívají stejný produkční koncept jako áčkové komiksárny, takže také mají štědrý rozpočet, režiséra asociovaného spíše s dramatickými tituly než s osobitým rukopisem co do pojetí akčních scén a vynikající či přinejmenším typově výrazné představitele, kteří už pouze svou přítomností dávají postavám osobitost. Jenže zatímco v komiksárnách se takto dostává polidštění polotónově natisknutým figurkám, které nikdy neměly komplexnější charakterové rysy, ale spíše zastupovaly určité heroické či mytické ideály, zde takto ožívají opravdu mnohoznačné osobnosti, které mají mnohem promyšlenější a neschematičtější polohy. Podobně také zatímco komiksárny svou sofistikovanost čerpají ze vztahování se k vlastnímu kánonu, tradičním mýtům či soudobé společensko-politické atmosféře, "Hunger Games" tematizují nikoli heroickou stránku hrdinství, nýbrž jeho relativnost i artificiálnost. Přímo totiž odkrývají, že hrdinové dnešní doby jsou pouhé konstrukty či v zájmu určité ideologie (vládnoucí, ale i té revoluční) zneužité osobnosti přežvýkané soukolím PR specialistů a bulváru. Jádrem "Hunger Games" pak je ústřední figura Katniss Everdeen, která není polobůh z jiné planety, miliardářský hejsek ani další privilegovaná pseudo osobnost, ale obyčejná holka s mnohoznačnými osobnostními rysy, která se dostala do světa, kde je nucená hrát určitou roli. Zatímco kolem ní se spřádají revoluční plány a vedou velké řeči o osudu, ona sama má svou vlastní motivaci: zcela anti-hrdinskou egocentrickou snahu, aby ze všeho mohli ona a její blízcí vyváznout živí a žít své vlastní životy. Právě konflikt soukromého a veřejného světa i reálné osobnosti a marketingového konstruktu představují jádro zdejšího vyprávění, které se oproti světu povrchnosti a pomíjivé slávy ostře vymezuje. To o vyprávěnkách o privilegovaných gerojích žijících v blahobytu zrovna říci nelze. Samozřejmě, že i v "Hunger Games" je ona kritika relativní a nedosahuje štiplavosti či sžíravosti ostrých satir či otevřených anti-konzumních pamfletů. Jenže to ani není účel filmu. Jde pouze o to, dát mládeži, nejen dívkám, pozitivní vzor, který je osvobodí od bludů, které jim do hlav tlačí lifestylové magazíny a tupě konzervativní seriály či filmy. (20.04.2014)

Navzdory šalamúnskej záchrany vlastných životov, posledný víťazi 74. ročníka Hunger Games, Katness a Peeta podnikajú turné po 12 obvodoch štátu, kde s ľudmi spomínajú na zosnulých, či oslavujú svoju "výhru" v turnaji. Za usmiatymi tvárami sa v skutočnosti skrývajú pocity znechutenia. Aby toho nebolo málo, v 75 hrách sa v aréne stretnú víťazi predchádzajúcich ročníkov. Katness a Peeta sú opäť v ohrození. Z pohľadu zábavy, prešpekulovaných foriem útoku na účastníkov hier, sa snímok posunul v pred. Je živší, akčnejší, o tom niet pochýb. Presto všetko, nie je o moc lepší v porovnaní s prvou časťou. Na skutočnú zmenu budem čakať. Ako na teba - Jennifer! (10.02.2014)

Hunger Games: The Catching Fire je skôr trocha slabším filmom, ale našťastie s výborne napísaným scenárom. Napätie sa správne stupňuje a život hrdinov aj obyvateľov chudobných štvrtí sa stáva bezútešnejší. Východisko zatiaľ nie je. Nič nie je bez chyby, aj keď v probléme tohto filmu sa skrýva veľký prísľub. Na konci premietania vám môže vadiť azda len to, že sú Hry o život: Skúška ohňom len prípravou na ďalšie diely, a tak nemajú také vyvrcholenie, aké by si vďaka predchádzajúcim hodinám zaslúžili. Jennifer Lawrence je však cez to všetko najväčším lákadlom filmu a táto postava sa jej veľmi hodí. (12.02.2015)

Je to dvojka, takže zpravidla musí být cítit víc peněz, přibýt nějaká ta herecká posila (Jena Malone, Philip Seymour Hoffman) a musí se o ní mluvit o to víc dopředu. Dvojka je „překvapivě“ dospělejší, cyničtější i temnější, ale s tím, zda lepší, bych si zase tak moc jistý nebyl. Vyjukaní hrdinové (symbol počínající revoluce) Katniss a Peeta z jedničky mi prostě sedli. Tahle veleúspěšná dorostenecká pohádka i čerstvý popkulturní fenomén z úsměvné totalitní společnosti budoucnosti, kterou zpustošila válka, a Spojené státy jsou tak rozdělené do sociálně rozdílných sektorů, bavily. U dvojky nicméně musím jít o stupínek dolů. Možná je to tou nevděčnou mezihrou mezi úvodním a (pevně věřím hutným a velkolepým) třetím dílem (-NE-LOGICKY rozpáraným na dvě pokračování), kdy vrcholem akce snad nebude docela nijaké utíkání před vraždící mlhou. Znovu nicméně vede extravagantní výprava, nápadité kostýmy i honosné kulisy, když už přijde akce, je o krapet přehlednější a klidnější než v prvním díle. Víc se tu přemýšlí, taktizuje, předchází zbytečným ztrátám. Ale jak říkám, jednička mě něčím vnitřním oslovila o něco víc. Tahle teenagerovská vybíjená přesto znovu dokázala, že celá série může platit za docela chytrý popcorn pro mladé. A Jennifer Lawrence? Ta je znovu proklatě sexy a herecky znovu bez chyby!! (26.12.2013)

Příjemné překvapení. S příchodem Francise Lawrence a nových scenáristů poskočila kvalita Hunger Games o jeden schůdek nahoru, a najednou je to působivá i napínavá podívaná s docela zajímavými postavami a koncem, který vás prostě navnadí na další díly. Takřka všechno, co jsem prvnímu filmu vytýkal, je tady lepší. A ačkoliv se děj hodně opírá o spolehlivá herecká esa (největší radost mi udělal velký prostor pro Donalda Sutherlanda), ani Jennifer Lawrence a její skupina v aréně nejsou vůbec špatní. (01.01.2021)