Cloclo

Skvěle zpracovaný životopisný film o člověku, který mně dodnes byl absolutně neznámý. Asi bych doporučila těm, kteří se na film chystají, pustit si nějaké písničky Clauda Francoise na YT, protože se prolínají celým filmem. Jéremie Renier byl pochopitelně středobodem celého filmu a jeho Cloclo byl víc než vynikající, když jsem ho srovnávala pak s originálem. Jediná vada na kráse byla asi přece jen dost dlouhá stopáž, ale vynahradila to nádherná Desplatova hudba spolu s bezvadnou retro atmosférou. (08.09.2013)

Neměl jsem ani šajnu, koho to tu Renier má hrát. A ačkoliv mi ze všech těch písní, které ve filmu zazní, jen tak okrajově něco říkala "My Way", tak jsem se nenudil. F. E. Siri si tu vyhrál jako odrostlejší děcko a Renier mu zdatně sekundoval. Hlavní tahouny filmu ještě doplňuje skvělá výprava. Stopáž může budit hrůzu, ale naštěstí se furt něco děje a děj pádí kupředu. Každopádně mi tu chyběla nějaká scéna, která by vyrazila dech, která by ve mě zanechala vyrytou stopu. Která by posunula moje hodnocení na 5*... (17.03.2013)

Jméno Claud Francois mi nic neříkalo, jeho největší hity jsou ovšem notoricky známé, včetně "Comme d' habitude", známé po celém světě díky F. Sinatrovi jako "My way". Nemám co dodat. Skvěle natočené, člověk se rázem ocitne v šedesátých a sedmdesátých letech a nesnáz se vrací do reality dnešních dnů. (14.11.2012)

Velmi pěkný film, pro mnohé z nás o vcelku neznámé postavě francouzské populární scény .Asi před dvěma týdny jsem v noci na Radio Swiss Popp slyšela přesně tuhle originální verzi My Way a já si řekla, no ne, co tohle má být? A teď už to vím. Tenhle mírně arogantní a sebevědomý týpek udělal pro svoji kariéru vše a ztvárněný byl naprosto brilantně. Mohu doporučit. (02.04.2015)

Tohle byl vždycky v mládí můj velký sen. Mít hodně peněz, žít v luxusu, mít ženskou, která se mi zamane, jo, jo. Chtěl jsem být nějaký známý umělec, nebo zpěvák a Jerémie mi tohle všechno umožnil. Na chvíli jsem zavřel oči a ponořil jsem se do jeho světa, světa reflektorů, spousty vystoupení, fanynek, ale také spousty psychického vypětí, kterému takto vytěžovaný umělec snad ani nemohl uniknout. Mít velmi přísného otce a gamblerskou matku, to na psychické pohodě dvakrát také nepřidá. Ale Renier tohle všechno zvládl. Herecky, pochopitelně. Od nesmělého mladíka, po nastupujícího umělce, až po velkou megastar, která už nebyla tak skromná a bezproblémová jako na začátku. Ani se mu na druhou stranu nedivím. Kdo ví, kdo by tohle z nás na jeho místě zvládl, já si to nedokážu vůbec představit. Takhle mi aspoň umožnil, na ty dvě hodiny udělat si velmi zajímavou exkurzi, do dnes již francouzského, hudebního dějepisu. A za to má můj velký dík. (02.03.2015)