Prstýnek

Neuvědomuji si, zda jsem tento film někdy v minulosti viděl. O to víc jsem byl velice překvapen, jak byl (na tu dobu, tehdejší výrazové prostředky a odstup od vzniku) vkusný. Jiná tehdejší tvorba byla snad až povinně „veselá“ (dost často až bláznivě), tento byl umírněně romantický a bez mála reálný. Mac Fič o5 nezklamal. (27.08.2018)

Otomar Korbelář a Vlasta Fabiánová.....kouzelná dvojka. Příběh zamilování nerovné dvojice, příběh o moudrosti a toleranci, příběh veskrze smyšlený a utopistický, ale tím e prostě jedinečný a krásný. Spousta scén mi uvízla v hlavě, ať už nářez opaskem, nebo snězené cukroví v zámku, či prdlý a dětina pán Smolík..... Je to odpočinkový film, plný humoru a co je hlavní končí dobře. :-)) (26.10.2011)

moje zaujímavosti: Exteriéry sa točili i vo Veltrusích. (dyfur) Vlasta Fabiánová utrpela pri natáčaní filmu dva úrazy. Najprv zletela z koňa, keď sa ten pri jazde splašil. Našťastie spadla do trávy a odniesli si to len šaty. Trvalo však tri dni, kým jej ušili nové, až potom sa mohla scéna dotočiť. Pri nakrúcaní scény, kde sa kúpe nahá, zas odmietla dablérku a keďže sa jej filmovanie natiahlo, herečka nachladla a skončila s hnisavým zápalom brucha. (dyfur) (28.09.2014)

Další z řady filmů, které pamatuji především ze svého dětství. Tehdy jsem asi jako malý nijak zvlášť neřešil nějakou nevěru a levobočka, ale pamatoval jsem si, že to svým způsobem nemělo zas až tak dobrý konec (dojemný však byl, to jo). Když se na to podívám dnes, kromě sentimentu působí na mě z filmu především ona melancholie z aristokratických hodnot, kterých je dnes člověk svědkem už jenom v Anglii. A taky je smutný, že někdo natolik emocionální, živelný a vznešený jako Vlasta Fabiánová, musel vyměnit hrdost za montérky družstevnice po zbytek svého života.. (07.07.2016)

Doslova stokrát omletá komedie především na komerečních stanicích, ale stále stejně zábavná a stále stejně svěží i po těch letech, krásně rozvinutý příběh, se zajímavou zápletkou a s trochu nečekaným koncem..Původně podle námětu od levicového spisovatele Ivana Olbrachta, jako drobná, ale méně známá próza někde z dvacátých let. Herecké výkony tu byli nezapomenutelné, stejně tak jako scéna svádění chasníka Sochora, kněžnou v podání Vlasty Fabiánové a stejně tak jako svérázný humor téměř všech postav. Knežna-Fabianová, kníže-hypochondr-Smolík, chasník Sochor-Korbelář, doktor-Plachta ale i mladý kníže Robert-Dítě. Když jsem to viděl poprvé, jak já jsem jenom přál tomu Sochorovi aby nakonec zůstal s paní kněžnou po jednom boku-bohužel nestalo se a jediným dá-li se říct poutem mezi nimi tak zůstalo jen to řemenem převychované dítě mladý kníže pan Robert...Zajímavosti: jednalo se o poslední český film nasazený do kin ještě za okupace, tedy v tak vypjaté a hektické době, stalo se tak 16.2.1945. (26.08.2007)