Sladký život kurev

Dokumentárny náhľad do troch bordelov, od bangkokského "na úrovni", ktorého holky sa vo voľnom čase vedia baviť a s prácou si nerobia tažkú hlavu, cez bangladéžsku špinavú dieru, ktorej zamestnankine majú v spoločnosti hodnotu pouličných psov, až po mexickú dekadentnú velesrandu, ktorej monológy zákazníkov s pracovníčkami by takto nenapísali ani autori slávnych “hairy pussies, smelly pussies”. Miestami smutné, občas šokujúce, ale väčšinou jednotvárne a držiace sa uzamknuto v spoločných priestoroch podnikov. Na intímnejšie zobrazenie sexu dôjde až ku koncu, v jednej krátkej scéne. (17.11.2016)

Inu jiný kraj jiný mrav. Rozmazlené Thajské čubky,kterým není nic dost dobré, živořící socky z Bangladéže peroucí se o každého zákazníka a Mexické štětky na cracku. Vyberte si co je vašemu srdci milé. Thajky byli sice hezké ale moc bych se nad nima nerozplýval bůh ví,která z nich má malé tajemství v podobě obřího čuráka.Holky z Bangladéže byli spíš k politování škemrající o prachy zabalené furt v těch jejich prostěradlech pánové holt prostě kupovali zajíce v pytli.A Mexičanky to už je kapitola sama o sobě zfetované a ožralé trosky,které se jako jediné obnažovali,ale bylo to spíš na škodu bandu hnusnějších kurev sem jaktěživ neviděl na druhou stránku byli alespoň zábavné, historky o mrdce a kostce ledu ve špinavé řiti mě dokonale pobavili slovo mexikunda ze seriálu tráva hned dostává nový rozměr. (17.11.2013)

Thajská část je utrpení a měl jsem chuť to vypnout (v podsatě tu jen zmalované šlapky z "akvária" vedou konverzace přímo úměrné jejich intelektu). Naštěstí následující část z Bangladéše je mnohem zajímavější, dívky se zde zpovídají přímo na kameru a narozdíl od ostatních dvou částí vzbuzují spíše lítost, protože jsou de facto oběťmi, co jen pokračují v rodinné "tradici", protože jim nic jiného nezbývá. V mexické části se vracíme k zmalovaným blbým šlapkám, nicméně narozdíl od Thajek občas aspoň řeknou něco, co stojí za (mírnou) pozornost. Film má špičkový soundtrack v čele s několika písněmi od CocoRosie a PJ Harvey (být jimi, nevěděl bych, zda mám být poctěn či uražen)._____ Autoři festivalové anotace by si měli zopakovat zeměpis pro ZŠ. A "vizuálně opojné" to fakt není. (06.12.2012)

„My muži jsme tu spotřebitelé. Dodáváme peníze. A na krátký čas získáváme přístup k jejich tělům. Jakmile vyprší čas, je konec.“ Rozhodně zajímavý dokument a pěkné srovnání bordelů ze 3 částí světa. V Bangkoku sice nejdřív pobaví a překvapí píchačky v práci, ovšem pak je divákovi vyjeven přece jenom nejluxusnější podnik ze všech zkoumaných. Ženy jsou tu na prodej jako na trhu, ale vhodnější by bylo zřejmě přirovnání k elegantní přehlídce aut (i když slečny společnice jsou pěkně ve výloze a na rozdíl od vozidel si na ně můžete šáhnout až po zaplacení nemalé částky). A nechybí pořádný paradox v podobě prostitutek, které chodí po šichtě za svými mužskými kolegy a platí si je, aby od nich dostaly „lásku“, společnost či sex (konečně taky jednou) podle jejich představ. Oproti Bangkoku je Bangladéš pěkný sešup. Už se zde vyjednává o ceně, luxus je ten tam, společnice jsou za pár peněz a kvalita „nabídky“ tomu také odpovídá (nic ve zlém). Zákazníci jsou zde doslova odchytáváni (projít jen tak skoro není možné) a vlečeni na pokoje (které sice nevypadají tak děsně, jak by se dalo čekat, každopádně špína tu na člověka křičí už od pohledu). Zajímavé je však omezení vycházející z místního náboženství. A konečně Reynosa je takový mix obou předchozích a místo pokukováním do výloh či chozením úzkými uličkami si zde společnice vybíráte projížďkou autem podél hotelových pokojů. Zaujme však vůbec nejotevřenější a nejzasvěcenější vyprávění vysloužilé mexické „panny“, která se podělí i o nějaké ty „fígle“. A nechybí také jediná demonstrace praxe, která je v dokumentu obsažená. Ta je sice názorná, ale divák podvědomě tuší, že nebýt přítomnosti filmové kamery, ne-úplně-uspokojený zákazník, kterému došel zaplacený čas, by se zřejmě nenechal odbýt a dožadoval se „vrcholu“ i násilím. Celkově je tato sonda tak na slabší 4*. „Bez bordelu ve Faridpuru by ženy nemohly vyjít na ulici, aniž by je někdo sexuálně neobtěžoval. Muži by byli schopní je znásilnit. Nebýt těch žen, píchali by krávy a kozy. Ten bordel je určitě dobré místo.“ (22.07.2014)

"Lesk a bída kurtizán" (Splendeurs et misères des courtisanes, 1838-1843) - Glawogger samozřejmě není Balzac, a polovina 19. století není naší přítomností. A navíc či namíň, Glawoggerovy ambice míří někam úplně jinam - jen lesk a bída (zjednodušeně označená jako "glory") zůstává. A co nám tedy nabízí a čím nás chce obšťastnit? Trojrozměrnou freskou ve třech barvách podle dané lokality. Proč zrovna právě ony tři - Thajsko, Bangladéš a Mexiko - pro nás nejspíš příliš exotické? A proč vypustil starou dobrou Evropu (třeba Red Light Districkt v Amsterdamu bych mohl porovnat s vlastními zkušenostmi), jejíž dějiny sex-businessu se táhnou nepamětí, a v naší postmoderní době se limitně blíží ad absurdum? Nejspíš v tom hraje důležitou roli Glawoggerova dobrodružná povaha a puzení ke všemu exotickému - a bohudík také k hudbě: písničky PJ Harvey a dalších zapadají sice ne kontextově, rozhodně avšak lyricky a pocitově, do studie o prostoru, který je vyhrazen organizované prostituci. (29.07.2018)