Sladký život kurev

U tohoto snímku mám velký rozpor mezi subjektivním a objektivním názorem. Objektivně jde o výtečný dokument, odvážný, technicky velmi dobře zvládnutý a vizuálně strhující. Ani si nechci představovat, kolik práce, energie, vyjednávání... to muselo stát, aby se tvůrci dostali k tak upřímným zpovědím a do tak ožehavých prostor... Ale subjektivně mě to vlastně zas až tak neoslovilo. Dvě hodiny, to je přepálená stopáž - záběry z nevěstinců se opakují a člověk se nedozví až tak moc nového. Prostitutky si stěžují na své povětšinou mizerné životní podmínky a vyprávějí o tom, jak tuto šílenou práci dělají pro peníze. Je to strašné, ale není to nic překvapivého a obávám se, že se s tím nedá nic dělat.. Jedinou skutečně překvapivou informací pro mě bylo to, že existuje jakýsi kult svaté Smrti v Mexiku (což je mimochodem taky nejlepší část triptychu). (31.08.2014)

Dokumentárny náhľad do troch bordelov, od bangkokského "na úrovni", ktorého holky sa vo voľnom čase vedia baviť a s prácou si nerobia tažkú hlavu, cez bangladéžsku špinavú dieru, ktorej zamestnankine majú v spoločnosti hodnotu pouličných psov, až po mexickú dekadentnú velesrandu, ktorej monológy zákazníkov s pracovníčkami by takto nenapísali ani autori slávnych “hairy pussies, smelly pussies”. Miestami smutné, občas šokujúce, ale väčšinou jednotvárne a držiace sa uzamknuto v spoločných priestoroch podnikov. Na intímnejšie zobrazenie sexu dôjde až ku koncu, v jednej krátkej scéne. (17.11.2016)

Inu jiný kraj jiný mrav. Rozmazlené Thajské čubky,kterým není nic dost dobré, živořící socky z Bangladéže peroucí se o každého zákazníka a Mexické štětky na cracku. Vyberte si co je vašemu srdci milé. Thajky byli sice hezké ale moc bych se nad nima nerozplýval bůh ví,která z nich má malé tajemství v podobě obřího čuráka.Holky z Bangladéže byli spíš k politování škemrající o prachy zabalené furt v těch jejich prostěradlech pánové holt prostě kupovali zajíce v pytli.A Mexičanky to už je kapitola sama o sobě zfetované a ožralé trosky,které se jako jediné obnažovali,ale bylo to spíš na škodu bandu hnusnějších kurev sem jaktěživ neviděl na druhou stránku byli alespoň zábavné, historky o mrdce a kostce ledu ve špinavé řiti mě dokonale pobavili slovo mexikunda ze seriálu tráva hned dostává nový rozměr. (17.11.2013)

"Lesk a bída kurtizán" (Splendeurs et misères des courtisanes, 1838-1843) - Glawogger samozřejmě není Balzac, a polovina 19. století není naší přítomností. A navíc či namíň, Glawoggerovy ambice míří někam úplně jinam - jen lesk a bída (zjednodušeně označená jako "glory") zůstává. A co nám tedy nabízí a čím nás chce obšťastnit? Trojrozměrnou freskou ve třech barvách podle dané lokality. Proč zrovna právě ony tři - Thajsko, Bangladéš a Mexiko - pro nás nejspíš příliš exotické? A proč vypustil starou dobrou Evropu (třeba Red Light Districkt v Amsterdamu bych mohl porovnat s vlastními zkušenostmi), jejíž dějiny sex-businessu se táhnou nepamětí, a v naší postmoderní době se limitně blíží ad absurdum? Nejspíš v tom hraje důležitou roli Glawoggerova dobrodružná povaha a puzení ke všemu exotickému - a bohudík také k hudbě: písničky PJ Harvey a dalších zapadají sice ne kontextově, rozhodně avšak lyricky a pocitově, do studie o prostoru, který je vyhrazen organizované prostituci. (29.07.2018)

Dokument (je otázka nakolik je to celé sehrané...) odkrývající místa, před kterými lidé zavírají oči... Od prefabrikované thajské prostituce, přes špínu a chudobu Bangladéše až po propocené Mexico na cracku a tvrdém alkoholu... Není to příjemný pohled. Hlavně když si uvědomíte, že většina z těch lidí jsou skutečně na dně, zatímco je dokument představuje v nádherně barevných, kompozičně vymazlených záběrech dokonale padnoucích na hudební podklad (CocoROsie, PJ Harvey...). Hrůza a smutek uzavřené v líbivém hávu. (08.07.2012)