Princezná so zlatou hviezdou

Navzdory budovatelské mánii pětiletek let 50., natočil Martin Frič velmi příjemnou a originální pohádku, která se stala jednou z nejvíce reprízovaných a dodnes je pravidelnou součástí vánočního programu českých televizí. Jedinečnost pohádky je dána jednoznačně formou. Veršované dialogy, písně, parádní intonace mluveného slova. Na pohádku má film překvapivě deprimující atmosféru. Je to dáno strachem z Kazisvěta, životem princezny ve vyhnanství a také prostředím. Jde jednoznačně o interiérovou záležitost, která působí s křiklavým obarvením poněkud nepřirozeně a uměle. Navíc samotný princ Radovan působí smutným, tápajícím dojmem. Pepíček Zíma se mi v této roli nelíbí. Je příliš dobrý a působí trochu dojmem ňoumy. Situaci zachraňují optimističtí sluhové a zejména šéfkuchař v podání skvělého Stanislava Neumanna. Nakonec se vše v dobré obrátí. Lada odhalí svou totožnost, Radovan procitne z letargie a Kazisvět dostane na zadek. Jak se říká. Konec dobrý, všechno dobré. 81% (31.08.2011)

Padesátá léta končí a ideologie v české filmové pohádce prochází proměnou – už žádné prvoplánové kolektivistické juchání, jen tu a tam prostřih na mnicha slizce hledícího na polonahou tanečnici, trocha kvazinacistické symboliky kolem hlavního padoucha nebo princezna nacházející oporu a úkryt mezi proletariátem. Nenápadné a o to účinnější. Jinak se Frič snaží hlavně uklohnit pořádný velkofilm hollywoodského střihu, což se v praxi projevuje přebohatou výpravou s takovou spoustou barviček, až z toho bolí oči, velkoryse (a poněkud těžkopádně) prokomponovanou muzikou a především přepečlivou choreografií všeho, co se hýbe – nejen baletních výstupů, ale i švihlé salutáže Kazisvětovy armády, kuchařova šermování vařečkami nebo oduševnělých gest princezny Lady. Vedlejší motivy s Kazisvětem a kuchyňským hemžením vycházejí výborně a člověku se zaryjí do paměti; horší je to s hlavním příběhem, s „uměleckými“ vložkami a se Zímovým princem, z kterého jsem už jako malé děcko cítil divnou faleš (jak třeba ten rádoby dobrý princ jen tak pro zábavu pouští hrůzu na chudáka kuchaře…), zrovna jako z pění o létavicích, hvězdných vodopádech a lásce, co je žár i hořký chlad. A tak nějak podobně bych to shrnul i dnes – snad až příliš ambiciózní pohádka s pár velice povedenými místy k zapamatování, ale s divnou falší a nosem hodně nahoru. (02.10.2014)

Ačkoliv pro mnohé je tahle pohádka kýčem, pro mně je nádherným příkladem, jak se dá natočit veršovaná pohádka, aniž by působila trapně. Co scéna, to perla, na Kazisvěta si snad hrál každý, kdo pohádku viděl. A mladý Josef Zíma, to je opravdový princ. Pro mně se tahle pohádka řadí mezi Pyšnou princeznu a Byl jednou jeden král. Hudba: Bohuslav Sedláček (17.08.2005)

Tak bez téhle pohádky si osobně snad ani nedokážu Štědrovečerní podvečer představit. Každý rok se celá rodina rádi sesedneme a užíváme si mladého fešáckého prince Pepíčka Zímu (ano, už je to vážně dávno..), krále Kazisvěta VI. s jeho pravou rukou (Růžek + Effa), jednorázovou překrásnou princeznu Ladu (Kyselková) nebo zmateného kuchaře (Neumann), který během necelé hodiny nafasuje dokonce 3 různé řády :o) Vyprávění formou rýmů se mi v tomto případě líbilo a rovněž účinkování panů Pištěka, Smolíka, Kohouta a Vinkláře je pro mě víc než velké plus. Princeznu Florindellu bych i dneska bral všema deseti (všechna čest tehdejší kráse Květy Fialové). Zkrátka pokud bych si měl vybrat jednu jedinou pohádku a označit jí jako tu NEJ, byla by to určitě tahle. (25.12.2013)

Když odhlédnu od angažovaných režimních vsuvek, tak musím říci, že mám tuto pohádku moc ráda. Asi mi připomíná vánoční čas, prostě má pro mě takovou slavnostní atmosféru. Veršovaný jazyk mě zde vůbec neruší, naopak dodává zpěvnost vyprávění. :) I když mi některé postavy a jejich charakteristiky lezou malinko na nervy, tak se tomu spíš zasměju a nějak mi to dojem nekází. Atletický souboj prince a Kazisvěta na konci je nejlepší =D rovněž seznamovačka prince a princezny je trošku legrační. Princ asi po dvaceti sekundách ví, že záhadná paní je líbezná, vlídná, moudá a ušlechtilá. Nevím nevím, jsem asi moc mírná a nekritická i když me většinou režimní vsuvky apod. dost ruší. Myslím, že je to prostě pohádková klasika s pěkným konzistentním příběhem. pozn. až nedávno jsem si všimla, že jednu z vedlejších postav hraje Theodor Pištěk. (28.12.2015)