Lásky čas

Venku nám pomaličku přituhuje, děvčata přišívají sukýnkám spodní patra, zato v kinech teď nastává hřejivý lásky čas; to Curtisův zve ku smíchu hlas. Lidi lidi, kdyby bylo na tom našem popleteném světě všechno stejně tak příjemné, jako tyhle dvě hodinky v Atlasu, do večera bych se roztekl slastí. Pokud mě do včerejška zajímalo, jestli je možné zamilovat se do filmu, tak dneska mě zajímá, jak ten film pozvat na večeři. Z toho vyplývá, že šťourat se v tomhle gejzíru krásy hnidopišským prstem je stejný nesmysl, jako si po nejskvělejším rande v životě stěžovat na to, že mohlo být lepší počasí. Rachel a Domhnall jsou tak sympatičtí lidi, že bych nejradši chodil s oběma najednou (i když Domík by na noc musel k tatínkovi), v povaze, pohledech a úsměvech Mary jsem pak naprosto jasně viděl střípky všech holek, které mi kdy buď samy vkročily do života anebo těch, jejichž vstup jsem si tak trošku umínil. To ve mně samozřejmě vyvolalo úvahy, jak bych naložil s tou kouzelnou schopností já sám. Nepřišel jsem na nic konkrétního, jen mám takové tušení, že by se výrazně zvedl počet katastrof. Zůstaňme tedy raději u "prožij každý den tak, jako by byl tvůj poslední." Že je to klišé říkají jen ti, kteří to neumí. (05.11.2013)

Fell-good film roku. Je až k nevíře s jakou lehkostí a grácií nám Richard Curtis servíruje další romanci plnou svižných dialogů a vtipně švihlých postav. Rejpalové by sice možná nějaký ten časový paradox najít mohli a mohou namítat, že příběh je vlastně strašně jednoduchý. Na to ale Curtis nikdy moc nehrál, obzvláště když umí tradiční přísady zkombinovat jako málokdo a ještě k tomu přidat originální nápady díky cestování v čase. Mladý Gleeson navíc hodně překvapil, Bill Nighy si svou roli totálně užívá a do Rachel McAdams se zde musí zamilovat snad každý. Prostě výtečná romance, která možná není úplně dokonalá, ale díky své nezaměnitelné atmosféře a opět výbornému soundtracku budete mít po většinu stopáže obrovský úsměv od ucha k uchu. A o kterém romantickém filmu z poslední doby tohle můžete napsat, že? Ale kapesníky si vemte každopádně taky. 90% (10.10.2013)

Nakonec ty čtyři dám, protože i když se druhá polovina spíš vleče a emocionálně se mě to zdaleka nedotklo tolik jako jiné Curtisovy kousky, v tom filmu je spousta krásných věcí. Herci jsou báječní, soundtrack už mám v iphonu a scény typu seznámení se v kavárně v člověku prostě rezonují. A je jedno, že nejvíc mě dojal správně načasovaný Nick Cave a jeho Into My Arms. 70% (15.11.2013)

Kdyby se to celé neslo v duchu romantické sci-fi komedie, v níž by se hlavní hrdina stále dokola vracel časem, "aby ji dostal" - jak to vypadá v první půhodině, bavilo by mě About Time asi mnohem víc. Takhle je to tak trochu monotónní a extrémně bezkonfliktní pohádka, která se nesnaží o nic víc než být příjemná. Můj šálek čaje to tedy není, ale jisté feel-good kouzlo Curtisově novince upřít nemůžu. (05.01.2014)

Objektivně bych k tomu mohl mít asi tak desítku výhrad, za které bych to mohl shodit až do průměrných čísel, jenže co naplat, jeden z těch filmů, kdy jsou vám logické lapsy a dějová vykonstruovanost putna, protože vás berou dialogy odposlouchané ze života a romantická linie vypulírovaná bez vady a kazu k úplné dokonalosti, takže už jenom poskakujete radostí u osobních highlightů typu výběr ženských šatů, a když dojde i na smuteční průvod v černém, nadzvednete brýle, abyste otřeli slzu v oku bez toho, aniž byste se cítili blbě; Curtis je firma na zážitky. (25.11.2013)