Dopis pro Momo

Pohádka, která pro mě byla až moc pohádková, a měla i znatelně menší dosah. Jedná se o neghibliovskou ghibliovku, s příjemnou hudbou, animací, ale poměrně nezajímavými postavami a strašáky. Rozumím, co nám tím chtěl režisér sdělit, ale kvůli poněkud slabší výstavbě filmu jsem se nedokázal pořádně ponořit do tohoto příběhu. Ovšem chválím originální scénu během bouře se strašáky, kteří chránili Momo na cestě pro doktora. Tři hvězdičky. (21.04.2024)

ani japonský Glum s dlouhým jazykem nedokáže vytvořit dobrou atmosféru, kterou by si tenhle příběh zasloužil, je totiž někde mezi báchorkou pro děti a melancholickou baladou pro diváka poněkud odrostlejšího (ok, takhle linie je méně výraznější, ale je tam), jenže propojení obou pojetí skřípe jako dlouho nepoužívané dveře. Mohlo by to být lepší, kdyby místo celovečerní délky byla stopáž okolo čtyřiceti minut, bohatě by to stačilo. Škoda je taky malé fantasie u duchdémonů, mohli vypadat mnohem impozantněji, děsivěji i humorněji, takhle jsou jen zoufale nudní. (08.02.2014)

Velmi zajímavý příspěvek do diskuze, jak vlastně ve skutečnosti vypadá ona proslavená trojice boží. No přátelé, přiznejme si to, krásy moc nepobrali. Už se ani nedivím, že je podle Starého zákona zakázáno vyobrazovat boží tvář, bůh v tomto požadavku prokázal vzácnou sebekritiku a taky pragmatismus, s takovým ksiftíkem by moc oveček nesehnal, i kdyby jeho učení bylo sebehezčí (jakože není). Zároveň jsem si znovu ověřil, jak bible kecá, prej že bůh stvořil člověka k obrazu svému... no nevím, nerad bych vypadal jako narcis, ale já jsem daleko hezčí než všichni ti tři bohové dohromady (no, trochu nesmyslná věta pravda, ošklivost sčítáním určitě neklesá). Takže suma sumárum, já se do nebe rozhodně nepohrnu, protože tam na člověka nic hezkého určitě nečeká. (30.12.2013)

Veľmi pekný film ku ktorému nemám skoro vôbec žiadne výhrady. Mám len jednu pre mňa zásadnú výhradu a to je kvalita jednotlivých situácii, ktoré sa v tomto filme udejú. Proste príbeh a jeho kostra je vážne super a príbeh je krásny, ale tie dve hodiny sa to vlečie a je tam veľa nezaujímavých scénok. Takže film funguje ako celok, je v ňom silný dojímavý príbeh otec a dcéra, ale bohužiaľ ostatné pre mňa nestačilo. Bolo by lepšie možno využiť viac v príbehu matku Momo, alebo niečo ešte vymyslieť. Emociálne to silný príbeh má a kedže mňa sa to nedotklo, musel som nad hodnotením rozmýšľať viac ako inokedy. Kvalita animácie je veľmi pekná a to hlavne okolitého prostredia a prírody. Čo sa týka hudby tak to je taký príjemný nadštandard, ale nič čo by ma totálne nadchlo. Momo e no tegami si dovolím povedať vystrelilo nejaký pušný prach pri niektorých situáciách, ktoré mohli byť zvládnuté viac emotívnejšie a odhalené viac s citom. Film nie je len o vzťahu otec - dcéra ako som spomínal, ale je v ňom aj hľadanie priateľov a cesta za hľadaním samého seba (odvahy). Bočným témam, ktoré som spomenul sa film, ale venuje nedostatočne napriek svojej dvojhodinovej porcii. (Hodnotenie 3,5) (08.11.2016)

Po dvanácti letch od nezapomenutelné melancholické romance z distopického světa "Jin-Roh: The Wolf Brigade" se animátor Hirojuki Okura vrací na post režiséra se snímkem, který s předchozím má pramálo společného, ale buduje režisérův statut filmaře zaměřeného na kvalitní a netuctové scénáře. Znalce japonské animace na rozdíl od konzervativních euroamerických rodičů nikterak nezaskočí fakt, že se jedná o film z dětského prostředí, který se věnuje smrti, nicméně těžko bychom hledali jiný snímek, kde jsou motivy dětství, potažmo dětského filmu a melancholie nad smrtí někoho blízkého natolik rovnocenné a především dokonale skloubené. "Dopis pro Momo" se zaměřuje na dospívající dívku, která se v prostředí matčiny rodné vesnice na odlehlém ostrově vyrovnává se smrtí svého otce. Současně tak čelí výzvám nového kolektivu a cizího prostředí, ale také tíze a zármutku tváří v tvář smti. Obojí spolu s motivem bizarní přízemnosti venkovské usedlosti pro dívku z města je pak materializováno v podobě tří nevyzpytatelných šintoistických bůžků, kteří dle pověr mají na Momo a její matku dohlédnout v mezičase, než se duše otce/manžela dostane do nebe a bude je před nepřízní světa chránit sama. Neodbytnost a iritující nemotornost bytostí, které vidí pouze Momo, jednak slouží jako slapstickový prostředek, ale současně permanentně zpřítomňuje problémy, kterým hrdinka čelí. Její proměňující se vztah k nim pak značí také postupné přijetí a vyrovnávání se s reálnými problémy. Výsledek tak představuje i na anime nevídaně košatý, ale současně konzistentní a podnětný mix motivů a stylů, který připomíná úsměvné "slice of life" tituly ze Studia Ghibli, ale současně je kombinuje s fantasknem a melancholií. (11.03.2012)