Muž, který sázel stromy

I ten největší cynik z vás ( nás ), před tímto musí jednoduše rezignovat. Ta MYŠLENKA. Jak jednoduchá a " obyčejná ", přitom tak velká. Tenhle snímek, to je očistná terapie, mající téměř meditativní charakter. Díky za každého Elzeárda Bouffiéra. Tomu říkám symbióza člověka s přírodou. p.s. tohle by si zasloužilo zfilmovanou povídku a když už ho dotyčný v animované verzi namluvil, dovedu si ho dost dobře představit v roli Elzeárda. Škoda, že se této tole Philippe Noiret již nikdy nedočká.... (04.12.2010)

Keď si len na malú chvíľu predstavím, že niekde na tomto šírom svete, existuje taký pokojný človek, ku ktorému ma môže obyčajná náhoda priviesť, cítim nesmiernu radosť a nádej. Už samotná kniha je svojou malosťou a jednoduchosťou schopná pohladiť nejednu dušu a film posúva rovinu príbehu a jeho myšlienky ešte ďalej. Muž, ktorý sadil stromy je nádherným príbehom bez zbytočnej zlomyseľnosti a zloby. Jeho pokoj sa dokáže dostať na každého, kto je ochotný na neho pozerať ako na potvrdenie vety, že v jednoduchosti je krása. Pre mňa po dlhom čase asi najpozitívnejší zážitok. (31.10.2013)

Elzéard Bouffier, obyčejný pastevec, který pomalu, den po dni, krůček po krůčku, bez zbytečných gest a bez zbytečného mluvení mění svět k lepšímu. Inspirativní snímek s nádhernou animací a velmi důležitou myšlenkou, že dobrý život je jako strom – žádá si opatrnou, stálou péči a celé moře času, ale pokud zapustí kořeny, jeho větve nakonec mohou dosáhnout samotné klenby nebes. (15.11.2016)

Kdysi dávno jsem viděl v TV animovaný kreslený příběh o muži, který sázel stromy. Ačkoliv jsem byl malý, pamatuji si jak mne příběh zasáhl. Byla v něm neskutečná pravda a moudrost. Po letech jsem jej viděl znovu. To už jsem byl vlastníkem i knihy Jeana Giona, podle níž byl film zpracován. Tento fakt nic neubral na síle filmečku. Zpracování je úžasné. Přiznám se, že i já občas někde v lesích při procházkách přírodou tu a tam zasadím do země žalud, či javorové semínko. * * * * * (21.04.2013)

Včera jsem řekl, že pokud ve mne tento Muž zarezonuje ještě i dnes, tak připíchnu hrdě i tu poslední hvězdu. Šup tam s ní. Uznávám, že větší dojem zanechala ta první půle. Přeci jen se ve druhé už jen moc mluvilo a ohromné nádheře, která byla tak nádherná, až všechno bylo krásné. Ale ono to opravdu bylo tak hezké, že jsem to sežral i tak a nadchlo mne to. (20.11.2011)