24 hodín: Dnes neumieraj

Jack Bauer to zase dokázal! Televizní bráška Chucka Norrise se totiž dokázal vrátit v opravdu velkolepém stylu a se všemi prvky, na něž fandové v předešlých sezónách nedali dopustit. Tikot hodin, neutichající napětí od první až do poslední sekundy, naprosto nečekané zvraty, to vše je tady naprostou samozřejmostí. Hlavně se ale vrátila nesmrtelná mašina značky Jack Bauer v podání neselhávajícího Kiefera Sutherlanda, jenž dokáže mrknutím oka vystřílet celou loď a ještě si přitom vypomoct sekáčkem na maso a dalšími příjemnými nástroji. Prostě drsňák, kterého nelze nemilovat. Nové a svěží zápletky pak ještě stačily výtečně zaobalit osudy několika známých charakterů, díky nimž si bude muset řada z vás připravit k závěrečným epizodám i hodně kapesníčků. A možná i náhradní trenky. Vznikl tak téměř dokonale splněný sen všech skalních fandů, který díky svému smrtícímu tempu a non-stop napětí paradoxně osloví i čtyřiadvacítkou dosud nepolíbené diváky. A upřímně, o jakém dalším seriálu můžete tohle v jeho deváté sérii říci? 90% (17.05.2014)

Dlouho vyhlížený návrat Jacka a zároveň labutí píseň jeho televizní legendě. Tuto větu jsem měl nachystanou od oznámení pokračování 24 a nepopsatelně mě štve, že ji teď nemůžu myslet vážně. Autoři se totiž ani po těch pár letech nedokázali ponaučit z nedostatků, kterými trpěly bez výjimky všechny předchozí řady a tak je i ten půldenní formát v novém prostředí zbytečně vyplněný nudně podanými pasážemi ze "CTU" a "Bílého domu", nelogickým chováním a nepovedenými zvraty. Zdaleka největším zklamáním je však otřesný makeup Chloe a především samotný závěr který místo té kýžené poslední rozlučky hlavní postavu jen dostal znovu do stejného bodu v jakém se ocitla právě na skvělém konci osmé řady, a co hůř, ani z této situace se přes vyloženě křečovitou snahu nepodařilo vymačkat ty samé emoce. Ale asi zním moc negativně. I přes všechny zmíněné výtky, které mě v průběhu deváté řady nemálo trápily, je celá série zatraceně zábavná a od začátku do konce napěchovaná dosud nejdynamičtějším dějem v Jackově kariéře. Jen ty její mouchy jsou kvůli tomu o to otravnější. Damn it. (10.08.2014)

Tak se hodiny přece rozjely a tvůrci svižně zasvěcují do děje. 8 dní byla dlouhá doba, ale všechno je relativně obstojně uvedeno na pravou míru, i pro ty co právě naskakují do vlaku. Našlapaná dvanáctihodinovka nabízí vše dobré (i zlé) co poslední série, jen je tady míň vaty. Teroristická máti je docela standardní, ale snaží se nabídnout něco nového díky ovládání bezpilotních letounů. Vrací se Hellerův klan, přece jen je šestá řada nechala trochu odbyté a hlavně se vrací Jack. Naštvaný a zlý. Tak jak ho máme rádi. Struna praská v posledních dílech, napíná se za hranici únosnosti. Kreativně pěkně pracuje s předpoklady diváka a servíruje před něj nejedno překvapení. Poslední díl nesleví, ukončuje samurajským mečem a desetiminutový epilog je pěkným rozloučením s koncem, který vezme za srdce. Ale až po zatmívačce. (06.05.2014)

Tramtadadááá!!! Svá nejlepší seriálová léta jsem strávil právě s Jackem Bauerem a nebyl to čas strávený nadarmo! Tohle je splněný sen fanouška původní série a mám jen dvě výtky: 1. Jen 12 (slovy dvanáct) dílů?! Herdekfilek, klidně bych snes plnohodnotnou řadu! 2. Konec? Bohužel od 4. řady končí každá série obdobně... je sice fajn nechat si otevřená vrátka "co kdyby náhodou", ale šlo by to určitě i jinak... Kiefer skvělej, Kim Raver jsem viděl jako Audrey opravdu moc rád, Michelle Fairley nám místo Lady Stoneheart ve Hře o trůny nabídla výborného padoucha (v původním seriálu byli lepší, ale rozhodně i horší) a výborná trefa do Yvonne Strahovski, která se podle mě musí líbit každýmu normálnímu chlapovi! (09.02.2015)

Tahle série není vlastně nic jiného, než esence všeho, co dělalo 24ku 24kou. A díky zkrácenosti na 12 dílů to má konstantní drajv prakticky po celou dobu. A i když tu nenalezneme vůbec nic nového a dějově se to vykrádá více než kdy jindy, je to pořád perfektní adrenalinová jízda, za kterou by se rozhodně nemuselo stydět ani flmové plátno. Devátý den určitě není tak absurdně překombinovaný, dokonce ani není zas tak emocionálně drtivý jako finální hodiny minulého dne. Je tak trochu návratem ke kořenům v tom smyslu, že tentokrát je zápletka zase velmi osobní. Ve finále do sebe všechny rozjeté linky perfektně zaklapnou a jediné, co mě trochu mrzí, je že to končí dost otevřeně. Útěchou může být, že otázkou ohledně pokračování není pravděpodobně ani tak "jestli," jako spíš "kdy." (24.04.2018)