Hej rup!

Naivne ľavicový príbeh reflektujúci obdobie veľkej hospodárskej krízy by bol už dávno zabudnutý, ak by medzi jeho tvorcami nefigurovali mená Frič, Voskovec a Werich. Iba vďaka nim vznikol divácky príťažlivý film, ktorý už dnešnú generáciu asi neosloví, ale má svoje miesto nielen v chudobnej filmografii Voskovca a Wericha, ale aj v domácej medzivojnovej kinematografii. (14.03.2012)

Pánové Voskovec a Werich jako by svým svižným humorem předběhli dobu. Na příběhu laděném do absurdní komedie rozplétají inteligentní kritiku systému a zesměšňují ji tím nejkouzelnějším způsobem. A to je přitom veškeré dění postaveno na triviálním a předvídatelném příběhu - hodný milionář, který zbankrotuje kvůli zlé konkurenci se dostává mezi pracující třídu, to mu pomáhá nahlédnout do života obyčejných lidí, kteří trpí nedobrovolnou chudobou a rozhodne se s tím něco dělat. Hej-rup! je krásný snímek, který se skvěle trefuje do problémů společnosti, ale s tak něžným (dů)vtipem, že není možno si ho nezamilovat. (24.03.2014)

Snímek humoristické dvojice Voskovec & Werich myšlenkově představuje kolektivizaci a boj proti nezaměstnanosti. Dalo by se plně říct, že se jedná o agitku v boji proti kapitalistické nespravedlnosti a těžko posoudit bylo-li tomu skutečně tak. Snímek má stejný námět, jako ruský film ´Generální linie´ (1929), ve které se chudé ženě Marfě po několika neúspěších podařilo přesvědčit zemědělskou komunitu, aby ovlivnili svůj další osud. A vybudovali družstvo, postupně rozšířili výrobu a jak jinak, jejich životní úroveň se náležitě zlepšila. To samé máme tu, jen se jedná o chudé dva nezaměstnané chlapíky, původem z rozdílné sociální vrstvy, právě v podání Voskovce a Wericha, kterým se hned na poprvé podařilo přesvědčit chudé dělníky, aby taktéž ovlivnili svůj další osud. Dostavili nedokončený dům, ve kterém se zabydleli, vybudovali družstvo s postupně se rozšiřující výrobou a i jim se životní úroveň náležitě zlepšovala. Hlavně začal konkurenční boj s úhlavním podnikatelským nepřítelem. Voskovec s Werichem však do celého děje samozřejmě také zakomponovali několik skečů a humorných scének, které pobaví i dnes. Asi nejznámější scénka je o stříhání živého plotu, ale na výběr je toho skutečně hodně. Film má tedy, kromě humoru, moralizační strukturu v době hospodářské krize a velké nezaměstnanosti. Inspirace s výše jmenovaným ruským snímkem je zřejmá, avšak buď jak buď, humoristická dvojice V&W to vzala po svém, očekávaně pobaví a to je hlavní. Kritika doby spojená se satirou je ukázková a ve své podstatě inspirativní i dnes. (12.09.2020)

Motto: "Představte si, že vy máte sto osmdesát milionů, že vy máte šestatřicet milionů, všecko krytý. Čtrnáct milionů na hotovosti, ty nepočítejte, to je...To nehraje v celku roli. A vy kvůli mizernejm šestatřiceti milionům přijdete vo těch sto osmdesát, vo těch čtrnáct a vo tý půlmiliardy v těch podnikách. Řekněte, co vy byste dělal, co vy byste dělal, mi řekněte." Po úvodních minutách se Hej-Rup! zdá být nadfilmem a řekl bych, že jeho první hodina je nejskvělejší hodinou české kinematografie (český Občan Kane). Vážně jsem se těšil, co ještě může přijít a přál si, aby Simonidesův dopis neshořel, ale zpětně viděno bylo by nejlépe, kdyby se žádný "domus ex machina" neobjevil, žádné mlékárenské družstvo nebylo založeno a... Všichni umřeli někde ve škarpě? Nevím. Autoři zkrátka chtěli, aby to "nějak dopadlo", a to nejen ve filmu. Jistě chtěli vyrobit něco stejně důležitého jako je máslo nebo konzerva mléka. Může však být "něčím takovým" někdy film? Dokonce i v době reálného socialismu považovali Hej-Rup! za nekonkrétní a naivní pokus - hejrupáci by na trhu stěží obstáli jen díky sběru papíru či triku s přespolním během (viděl jsi však někdy něco důvtipnějšího?). "Výborný český film 'Hej rup!' (produkce Meissnerfilm Praha) byl francouzskou censurou zakázán," píše se v Cinématographie Francaise ze dne 9. března 1935. "Film ironizuje skutečně jisté nehoráznosti dnešních politiků; v jeho hlavních rolích hrají populární pražští komici a film má velký úspěch v ČSR i v Londýně." Ze vstupu V+W do tisku (s grafy rostoucí nezaměstnanosti) a následné scény se zadní projekcí, v níž zní Ježkovo blues "Ze dne na den", je hospodářská krize cítit až ke mně domů. A co Voskovcovo povídání o kině? "Líbání se moc žádá ve filmu. To je pravda. To jsou různý polibky takový jako... například takový ty dlouhý polibky, víte, jak vůbec už to dál nejde. Ten takový polibek nekonečný, to se jmenuje happyend. Víte, to když jako už nemůžou přestat a pořád se líbají, tak se musí udělat konec filmu. To je happyend právě." (27.05.2013)

Snaha o přebudování kapitalismu směrem vlevo nikdy nebyla tak zábavná jako když na pomezí mezi hospodářskou krizí a nástupem Říše Martin Frič dirigoval geniální duo V+W:) Humor, zpěv, satira všech stran (byť té cílené doleva je méně), u mě prostě klasika nejen kvůli "maslostroji" a gagu na plošině. 80% (28.12.2020)