Saulov syn

Podobné filmy mi měly vznikat každý rok. Nesmí se zapomenout, jakých zvěrstev se nacisti dopouštěli. Kéž by se již nikdy v historii lidstva nic takového neopakovalo. Bojím se ale, že na to jsme příliš hloupí a agresivní. (09.04.2016)

Skuknuté na prijmačkach na VŠMU. Inovatívne, množstvo skvelých nápadov ako umocniť atmosféru. Kamera neskutočne skvelá. Príbeh taktiež úžasný. Nemam slov, Saulov syn je filmom, ktorý si isto zaslúži večernú debatu. (08.02.2017)

No, když přimhouřím 1,75 z kapacity zraku, tak se jedná o stejný produkt, jaký do světa před pár lety vyslali Rusáci v podobě filmu Hardcore Henry. Stejně jako ve výše uvedeném počinu smrt číhá na každém kroku, jen krematorium a tatry s popelem upálených Židů jsou navíc. Emočně silné, nevhodné pro citlivé duše, které se nevyžívají ve sprchování. 68% (08.11.2017)

90% filmu sa pozeráte na škaredého maďarského Žida a to len preto, že má kameru nalepenú 30 cm od tváre. Mal som chuť do plynu poslať režiséra a do pece kameramana. Absolútne ma to ani emočne nechytilo, neoslovilo, nič mi to nedalo. Prácu Sonderkomanda ukázali, ale čo z toho. A pocitovo to bolo tak dlhé, ako keby to malo cez dve hodiny. Proste sklamanie. 1 z 5 ( Kino Mladosť Be2Can ) (15.10.2015)

Svým stylem Saulův syn přesahuje typický příběh z koncentráku a navíc přidává ohromnou autentičnost, která se celkem zdařile snaží o nemožné, a to pochopit pocity vězňů při vyhlazování vlastní rasy. Tohle nebyl film s hrdiny a padouchy zakončený vítězstvím dobra, ale klaustrofobický výlet do pekla na zemi, s úspornými, šeptajícími dialogy na hraně srozumitelnosti. Nebo jednou větou: jednoduchý příběh jednoho muže, chyceného v beznadějně zoufalé situaci. (09.04.2016)

„ODSÚDIŠ NÁS NA SMRŤ!“ - „MY UŽ MŔTVI SME.“ Šepot v tme. Krik. Zrýchlený dych. Pohľad cez plece. Smrť. Prázdne tváre. Depresia. Zmar. Šialenstvo. Peklo. Nič výstižnejšie mi nenapadá a popravde, ani sa mi veľmi nechce rozpisovať, proste to treba vidieť. A hnedí hajzli v parlamente a ich voliči by si v tom mali povinne vymáchať tie svoje držky, rovnako ako tí, čo ešte dnes dokážu ospravedlňovať Hitlera, Tisa a podobných bastardov. S ohľadom na súčasnú situáciu (nielen) na Slovensku pôsobí SAULOV SYN ešte mrazivejšie a desivejšie. Skľučujúci film, ale veľmi potrebný. Nech len ľudia vidia... (29.04.2016)

Sugestivní nálož, především kvůli formální stránce. Obsahem více rozbila a rozbíjí dodnes Šedá zóna, z níž jakoby, z jednoho mikropříběhu, využil Saulův syn linku pro celý svůj příběh (samozřejme velmi volně, jinak a taky jde "možná o čistou "shodu"). (03.01.2017)

Nemes si splnil domácí úkol na téma "holocaust nudně". Tragicky iritující kamera a režisérská neschopnost udělat z největší tragédie dějin alespoň trochu tíživý snímek. (08.01.2019)

Zdálo by se, že díky mnoha filmům, knihám, dokumentům a pamětníkům bylo o holocaustu řečeno úplně vše. Ovšem ta nejhorší zvěrstva jsou prakticky nepoznaná, nebo přinejlepším tušená, ale "nevstřebaná". Postupující americká armáda osvobodila a zdokumentoval utrpení v koncentračních táborech na západě Německa. Šlo o zařízení s různou mírou úmrtnosti, ale v každém z nich měli vězni velkou šanci na přežití. Josef Čapek prožil ve čtyřech táborech bez několika týdnů celou válku (zemřel na tyfus), Antonín Zápotocký přečkal v Sachsenhausenu pět let. Od doby kdy člověk projel bránou do Auschwitz-Birkenau, do doby než se udusil ve vlhké betonové kobce, uplynuly zhruba dvě hodiny. Za dalších pět zbyl z těl jen popel. Umíralo tu dva tisíce lidí za den. Každý den. Zázraky se děly jen zřídkakdy a i ty prodloužily život maximálně o několik měsíců. Pamětníci z řad odsouzených na smrt v podstatě nejsou. Filmové záznamy z plně funkčního vyhlazovacího tábora pochopitelně také ne. I proto je tento pohled do zákulisí pekla tak cenný. Pět hvězdiček za formu a šest za obsah. Top 10 za rok 2015. (03.04.2016)

4* za kameru, protože ta děla z tohohle filmu, docela solidní zážitek, když se zaposloucháte do pozadí (05.05.2016)

Super audiovizuální zpracování s žalostným dějem v čele s iracionálním chováním nejen hl. postavy. (06.11.2016)

Obrovský, silný audiovizuálny zážitok, kde som chápal motivácie, krútil hlavou nad neľudskosťou, no i sa strácal v dianí. A pritom to bolo prosté. No za srdiečko ma to asi nechytilo tak, ako by malo. (12.02.2016)

Film, který nejspíše už nikdy v životě neuvidím. Ne, protože by byl špatný, ale protože to není film, který je potřeba vidět víckrát(z mého pohledu). Všichni na Saulově synovi chválí formou jakou je film zobrazovaný a hudbu. S tímto tvrzením se ztotožním, jelikož je pravdivé. Režisér Laszlo Nemes zvolil formu, která se zařezává do kůže a neustále diváka překvapuje svojí intenzitou a nekompromisností(je to asi jako scéna z podchodu ve filmu Zvrácený, jen roztažená do celovečerního filmu, a místo znásilnění pojednává o holokaustu a utrpení). Sice skoro nic nevidíme, ale divákova představivost jede na sto procent, zvláště, když je podpořena zvuky, ze kterých je velmi nepříjemně. Můj problém byl v tom, že se mi daná forma časem přejedla a nenabídla tolik filmařského zážitku jako ze začátku. A taky si mě nezískal hlavní hrdina. Ne, že by byl špatně zahraný, to vážně ne, ale to jakým způsobem se choval a co dělal. Chápu, že tohle chování je účel filmu, ale mě to nesedlo. Salův syn je velmi zajímavý filmový zážitek, který doporučuji každému, protože uvidí něco na co nebude jen, tak připravený, a toho si já v dnešní době, plné internetu nejvíce cením. (24.02.2016)

Zabité vizuálním stylem, v podstatě není nic vidět. A to je ve FILMU průšvih. (26.02.2016)

Myslím, že režisér se ztratil v symbolice, která se celým filmem prolíná. Proto je na celém filmu zásadní skvělá kamera, která celou dobu zabírá především hlavní postavu (mimo jiné ztvárněnou skvělým Röhrigem), a ostatní děj kolem je nezaostřený. Proto celý film sledujeme očima davu, nebo okolí, které upírá svůj zrak právě na Saula. Syrovost je pak dalším kladem filmu, ovšem bohužel nemůžu dát vyšší hodnocení, protože jsem se opravdu ztrácel v ději a mnohé scény mi nebyly vysvětleny a vyšuměly jakoby doztracena. (27.02.2016)

Od Saula do Pavla...alebo "Neosobná prehliadka koncentračného tábora z prvej ruky". Vidím tu rozporuplné hodnotenie, ktoré je v zásade adekvátne filmu. Je zvláštny - rovnako ako hlavná postava, pri ktorej si človek kusne do jazyka, aby ju neoznačil vyslovene za idiotskú. Na mňa pohľad spoza chrbta nezabral - nemal som pocit, že som vtiahnutý do deja, skôr mi to začalo liezť postupom času na nervy pretože to bolo chaotické. Nalejme si čistého vína - Saul Auslander nie je postava, ktorej by ste chceli hodinu štyridsať pozerať na trapézy, alebo nebodaj do ksichtu. Je otupený a bez emócií a presne to sa mu podarilo preniesť aj na mňa. A fakt, že sa veľa vecí deje len tak mimochodom filmu skôr škodí ako pomáha. Už keď film o holokauste nedokáže vyvolať nejakú silnejšiu emóciu, tak potom už neviem ktorý. (28.06.2016)

Velké ocenění za odvahu natočit takto celý film. Průběh skoro celého příběhu totiž za minima střihů (daly by se snad spočítat) sledujete zpoza zátylku či tváře hlavního hrdiny (nebylo mi to vždy příjemné), který pracuje ve spalovně koncentráku; genocida na pozadí a všude okolo je zde zobrazena fantasticky - lidé jako položky, jiní jako pouha síla a vykonávající nástroje. Kam až věřící hrdina s probuzenými otcovskými pudy dokáže pro pohřbení svého syna zajít? (25.01.2017)

Nesmyslná, až absurdní zápletka znásilněná rádoby uměleckou formou, která z filmu v důsledku činí nekoukatelnou záležitost v hlavní roli s chlápkem, který svými činy zabil víc lidí, než by bylo záhodno. Jen hrůznost tématu na kvalitní snímek nestačí. (15.08.2017)

Tenhle film vás protáhne koncentrákem jako nic jinýho. (06.02.2018)

Zvykl jsem si a ztotožnil se s tím, že oscarové filmy nejsou žádné pecky. Jenže vidět film z koncentračního tábora v maďarském podání pro mě bylo velkým lákadlem. Hlavně tedy proto, že jsem byl před pár lety doslova unesen maďarskými „Revizory“. Z toho důvodu jsem věděl, že není moudré maďarskou kinematografii zatracovat. Dalším důvodem pro zhlédnutí byla má návštěva koncentračního tábora v Osvětimi, kde se mimo jiné mluvilo i o sonderkomandu – tedy tzv. uklízečích. O nich jsem ještě žádný film tohoto žánru neviděl. Celkem jsem byl zvědav na podání toho, jak to u této okrajové skupiny vězňů probíhalo a fungovalo. Místo toho jsem byl svědkem fanatismu člověka, který chce za každou cenu pohřbít svého syna podle židovských tradic. Cílem jeho snažení bylo něco, co se prostě v prostředí obehnaném ostnatým drátem nedá. Do tohoto momentu můžeme v dobré víře chápat film jako zdrcující lidský příběh o hledání kapky lidství v extrémně nelidském prostředí. Jenže pro snahu onoho otce umírali jiní lidé. A já se ptám – oni si židovský pohřeb nezasloužili? Zfanatizovanému otci bylo jedno, že kvůli jeho snaze pohřbít syna, kterému prostě logicky nebylo pomoci, umírali lidé, kteří umřít vůbec nemuseli. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale mně to připadá jako jednoznačné vyvyšování židovských tradic, židovství a všeho židovského nade vše ostatní lidské, co na světě můžeme vidět. Ať se mnou polemizuje, kdo chce, ale jestli jsem postaven před volbu pohřbení svého dítěte nebo ohrožení životů dalších lidí, musím se, ať chci nebo ne, podřídit té druhé volbě. V opačném případě nám film až propagandisticky ukazuje a nutí nás si myslet, že židovské tradice a způsob židovského života je ten nanejvýš nejlepší. Bez ohledu na oběti, a to i z vlastních řád. A takovéto filmy a Oscary za ně jsou pro židovskou propagandu jedno z nejschůdnějších řešení. PS: Je to sice hnusné, ale musím: zajímalo by mě, jaký typ propagandy by Židé zvolili, kdyby k holocaustu nedošlo. (01.11.2019)