Nisemonogatari

Nisemonogatari - a co je velký problém - očekávání neočekávaného. Jelikož svým způsobem bylo Bakemonogatari úžasné, Nisemonogatari se trochu ztratilo ve stínu slávy. Autoři si asi řekli, že by bylo vhodné ctít rok 2012, a tedy přidat trochu toho ecchi. Jenže se jim to moc nepovedlo. I přes všechnu tuhle kritiku však musím podotknout, že mi přijde Nisemonogatari ukecanější než Bakemono. A to je dobře. Záchranný kruh připlouvá opět v podobě skvělého prostředí. Více + se sem opravdu nevejde, protože co se týče story-line, Nisemono to drží tak nějak stejně jako Bakemono. Opět, jen dobře, že autoři nevymysleli něco jiného. Myslím, že adekvátní hodnocení 85% je více než dostačující (11.12.2012)

Ani technicky a umělecky krásná, nápaditá, "kubistická" animace neměla šanci zakrýt fakt, že rozkošatělé dialogy mlátily prázdnou slámu, vedlejší postavy se jen stavily na (dlóóóuhý) kus řeči, a téměř absentoval děj – za celou dobu se mimovolně vyřešily jen dvě kletby/posedlosti. Merit série (sblížení Araragiho s jeho dospívajícími sestrami) navíc rozvášněně akcentoval až incestní rovinu sourozeneckého vztahu. Kromě zmíněné fantastické (audio)vizuální stránky tak hodně zachraňoval absurdní humor. (27.05.2020)

S mladšími sourozenci je to těžké, to vím i z osobní zkušenosti. Pořád by se s vámi chtěli v něčem poměřovat, soutěžit, všechno chtějí udělat lépe než vy, ale velmi často tímto počínáním natropí více škody než užitku. A filmové či seriálové sequely jsou na tom velmi často podobně. Svoji snahou poskytnout ještě velkolepější, dramatičtější a lepší zážitek jako by autoři občas úplně zapomněli na to, v čem vězelo kouzlo předchůdce a na trh se pak dostávají nemastné neslané odvary originálu. Potkal i Nisemonogatari stejný osud? Děj: příběh se znovu bude točit kolem vysokoškoláka Araragi Koyomiho a jeho trampot s nadpřirozenými bytostmi, které mají z nějakého záhadného důvodu velikou oblibu parazitovat na dívkách jemu blízkých. Nebudu zbytečně zabíhat do detailů a jen řeknu, že tentokrát se bude jednat o jeho dvě mladší sestry. Bohužel, zde nácházím první výrazný zápor Nisemonogatari, ne že by příběhové linky byly bůhvíjak špatné, jenže jsou opravdu extrémně krátké a chybí jim jakákoli hloubka. Člověk sice může říct, že od seriálu na 11 dílů se nedají čekat žádné zázraky jenže potíž je v tom, že kdyby si někdo dal tu práci a z oněch 11 dílů vydestiloval veškeré prázdné tlachání, fanservice a občasnou akci tak, aby mu zbyl jen samotný děj, vystačil by mu tenhle obsah sotva na dvě epizody, takže s formátem seriálu to rozhodně nic společného nemá. Postavy: z těch nových je tu nejprve starší hyperaktivní sestra Karen, samozvaná ochránkyně spravedlnosti, která by se dala označit za takovou neperverzní Kanbaru (a nutno podotknout, že neperverzní Kanbaru je jako slivovice bez švestek) a poté mladší a nevýrazná Tsukihi, která by z hlediska charismatu nemohla původní skvadře z Bakemonogatari dělat ani podržtašku. Situaci trochu zachraňuje vampírka Shinobu, která v Nisemonogatari konečně promluví (a že to stojí za to), podivínský záporák Kaiki, a dvě další postavy, které se objeví až ke konci seriálu. Fanservice: nepatřím zrovna k žádným puritánům a rozhodně se nebouřím, když záběr občas zabloudí pod sukni či do výstřihů některé z hlavních hrdinek, ale na druhou stranu, pokud je těmto scénám věnováno více času než samotnému ději, tak už je prostě něco špatně. Audiovizuální zpracování: znovu ho má na triku studio Shaft, je třeba dodávat něco více? ... nu dobrá, špičková kresba i animace, výborné OP i ED a slušný Soundtrack, stačí? Zhodnocení: nenechte se zmást víceméně negativním podtónem mého komentáře, vycházelo to hlavně z toho, že jsem se Nisemonogatari snažil porovnávat s jeho předchůdcem a v tomhle směru mělo velmi malou šanci vyjít jako vítěz. Podívám-li se na však na něj jakožto na samostatné dílo a porovnám ho ze zbytkem současné anime produkce, stále se jedna o nadprůměrnou podívanou, které většina harémovek nesahá ani na paty. *** (21.03.2012)

Stalo se bohužel přesně to, co jsem nechtěl a nemůžu než souhlasit s Larkyho komentářem. Čistě z uměleckého pohledu je to stále ta fascinující podívaná i posloucháná, ale scénář je naprosto, ale naprosto děsivý. Po prvních minutách prvního dílu, kde jsme měli žel už trochu vzácnější příležitost si popovídat s dokonalou postavou Senjougahary (já tu holku miluju), tak jsem byl nažhavený jako nikdy. A pak střih, někde asi spadla atomovka, našli našeho prezidenta střízlivého, Hliník se objevil ve třídě snad, netuším, ale probudili jsme se do úplně jiného světa. Přitom jakákoliv její diskuze (scéna s tužkama v 6. díle vrchol této série), komentář, pohyb má své nezlomitelné kouzlo a nechává mě na špičkách. Tak proč je v této sezóně tak málo, mi nechává rozum stát. S ní Monogatari stojí a padá. Tečka. Ostatní postavy jsou, s dovolením, trapné a vůbec nepobírám, proč jsme museli sklouznout k ecchi vodám, které se tady hodily jak majonéza v čtvrtlibráku. Těžké vystřízlivění. (19.06.2015)

Největším problém Nisemonogatari je v tom, že se mu už od začátku vůbec nedaří vymanit se ze stínu předchozí serie, která nastavila laťku proklatě vysoko. Ti, co viděli Bakemonogatari se mnou doufám budou souhlasit v tom, že zde jasně vítězila forma nad obsahem. Jenže on ani ten obsah nebyl k zahození a zejména dialogy byli na vynikající úrovni, což je další kámen úrazu Nisemonogatari. V první sezóně upír Araragi skvěle komentoval dění na scéně, vtipně a suše dokázal konstatovat fakta a byl to správný sympaťák (v tomhle lehce připomněl Kjona z Haruhi). Hlavním tahounem série nicméně nebyl on, ale skvěle napsaný charakter Hitagi Senjōgahary. Ta ale v Nisemono hraje až druhé, třetí housle (což se ukazuje jako fatální scénaristická chyba) a na scénu se dostávají Araragiho sestry, které nejen, že jsou nesympatické ale hlavně silně nezajímavé. Dialogy mezi nimi a jejich bratrem jsou sterilní, nevtipné a zejména špatně napsané a je vidět, že si tvůrci s jejich strukturou a vypointovaností příliš práce nedali. Částečně to sice zachraňují některé vedlejší postavy, jenže ty mají prostoru povětšinou zoufale málo a nedokáží tudíž v člověku zanechat komplexnější dojem. Samotný děj bohužel příliš nefunguje z výše zmíněných důvodů. Cení se sice snaha aspoň nějaký udělat a nevsázet jen na odkazy a úspěch serie první, jenže do nějaké dějové propracovanosti má Nisemonogatari hodně daleko. Kresba a celkový audiovizuální dojem je pořád na solidní úrovni a ikdyž to už nefunguje tolik jako v Bakemono, tak je stále na co se dívat. Závěrem, abych zabránil případnému vzniku nějaké flame war napíšu ještě dvě věci. Jednak si myslím, že Nisemono je špatný seriál ať už mu předcházela nějaká serie nebo ne... i jako samostatný počin působí dojmem odfláklého paskvilu. A za druhé: ve výše napsaném jsem se absolutně nesnažil být byť jen půlprocentně objektivní. (20.02.2012)