KiritoSenpai

Tak jsem se zase podíval na nějakou tu "topovku" z minulých sezón. A začátek byl takový jako "ehmmm?". Co mi to jen připomíná... už vím, Evangelion. Mecha - máme, děti, které ho řídí - máme, post-apo svět - máme. Já moc mecha anime nemusím, ale plot byl od začátku Franxxu zajímavý, tak jsem svoje výhrady posunul stranou. A opravdu, první polovina anime nebyla o ničem jiném, než o tom, jak se všichni Franxxové "zdokonalují" ve vraždění nevinných modrých monster (o kterých se do půlky anime nedozvíte vůbec nic, kdo jsou, proč je vraždí, atd.). A tak jsem s chutí sledoval, jak se hlavní protagonista Hiro dává dohromady s Zero Two, aby mohli spolu pilotovat Franxx Zero Two. A tak nějak v půlce jsem si začal říkat "no jo, a kam to teď půjde dál". Vztahy už byly víceméně rozebrané (občas nějaká míchačka, což mě vcelku překvapilo) a monster už taky umřelo pár desítek.  Ruku na srdce, od půlky série si začínáte říkat, co je to vlastně za utopický svět, ve kterém ty děcka žijou. A v ten moment to do vás příběh vyloženě napálí! Začnete se s každým dílem hlouběji nořit do těch "sraček", které v jejich světě existují. S každým dalším dílem se dozvíte nějakou novou informaci, která vysvětluje co a jak a hlavně proč se to tak děje. A ke konci, wooow, ke konci je to vážně lepší a lepší. Celé to graduje do posledního dílu a v momentě, kdy to celé skončilo, jsem jen bezduše seděl před telkou a čuměl do prázdna. Už dlouho mě nějaký příběh tak nevzal, jako byl tento. Ano, z části za to může právě ten konec a teď, když se na to podívám zpětně, tak vlastně ta první půlka oproti té druhé je nezajímavá. Nicméně i přes to všechno, vykouklo tam na mě spousty překvapení a spousta krutostí (které tak rád prožívám s postavama, když mě příběh chytne). Ať už jde o mazání paměti dětem, pokud natropí něco, co by neměly, způsob, jakými se k těm děckám chovají, tajemné společenství (AKA Illumináti) přes "svatbu" (jo, opravdu), až po tom, že tam vlastně regulérně řeší reprodukci a jedna z hlavních postav čeká dítě (které i úspěšně porodí).  Celý příběh Hira a Zero Two mě od začátku do konce fascinoval, velmi jsem jim to přál a jsem rád, že jsem mohl být svědkem celého jejich příběhu. Zlatá tečka na konci, kdy dojde k jejich "reinkarnaci" už je jen třešnička na dortu, na kterou jsem se díval s úšklebkem. Darling in the Franxx si u mě vysloužilo místo v síni slávy TOP 10 a právem. EP 20 - 24 mě opravdu vzalo za srdce a já nemůžu nic jiného než doporučit všem, kdo váhají, nebo kdo skončil u půlky anime, ať se na to dodívá. Stojí to za to.

Bohužel, filmový formát The Last Kingdom úplně nesvědčí. Všechno je tak nějak zrychlené. Asi nejvíc mě dostala asi 10 minutová pasáž, kde Uhtred stihl 1. naštvat krále, 2. nechat se vlákat do pasti, 3. přijít o svou pevnost, 4. najít nepřátelské krále a nechat se nabriefovat co má udělat, 5. vrátit se zpátky do Winchesteru, 6. nalézt své ztracené přátelé, 7. opět navštívit (teď už) svoji zpustošenou pevnost. Opravdu hodně věcí nacpaných do stopáže, tvůrci si s tím nevěděli prostě rady. A to je škoda, protože seriál je vážně dobrý. Alespoň tu poslední bitvu nechali vkuse celou a to je v podstatě asi ta nejlepší pasáž z celého filmu (i když i k té bitvě mám své výhrady). Hlavním faktem je, že věci tak nějak nedávají smysl, zvlášť pokud je divák z seriálu zvyklý na nějaký standard vyprávění, tak tady se na něco takového úplně vykašlalo.

Od té doby, co sleduju anime už jen příležitostně a nehltám každý den 20 dílů, jsem se musel naučit si vybírat, na co se dívat. A tak mi spadl do watchlistu Lycoris Recoil, který bych v hodnocení letní sezóny 2022 nejvýš. A upřímně, not bad. Byl jsem trochu skeptický, když jsem si na Anime-Planetu přečetl tagy, totiž "Slice of Life" a "Terrorism", které dle mého nejdou moc dohromady, ale mé obavy se po prvním dílu rozpadly. LycoReco je hodně pěkné anime, s pěknou animací a kresbou, ne složitým příběhem a s formátem "je to tak, jak to je". Postavy jsou všechny velmi sympatické, vše dolaďuje kvalitní hudební podkres. Hlavním tahounem celého anime je Chisato, coby hlavní hrdinka, která má dobrou synergii s ostatníma postavama. Série je pěkně připravená na druhou, na kterou se velmi těším.

... pokračování recenze z Gekidžóban Swort Art Online: Progressive hoši naki joru no Aria (2021)  Druhý díl mě osobně nadchl daleko více, než první. Je tam něco, co divák do té doby na plátně neviděl a je to hodně catchy. Mito nám zalezla do ústranní, což mě vůbec netrápí. Ba naopak, celý film se soustředí na jednotlivé interakce v SAO detailněji, než v předchozím filmu a původním anime. Velmi oceňuji character development mezi Asunou a Kiritem, který, dle mého názoru, byl v původním anime uspěchaný. Tady jsem ale cítil, že budování jejich vztahu je něco, na čem se dají stavět solidní základy. Pokud chcete mít z příběhu absolutní požitek, doporučuju se na tento film podívat po 2. dílu původního SAO. Bude to pak pěkně navazovat. Za mě určitě film, který stojí za to shlédnout!

Jsem velmi mile rád, a to hned z několika věcí: 1. anime, které pravděpodobně konečně odstartuje anime v kinech v ČR, je SAO, tedy moje nejoblíbenější! 2. není to nějaká pakárna, ale převyprávění příběhu z nejlepší části SAO z pohledu Asuny.  Dobře a teď trochu kriticky. Jsem rád, že film z roku 2021 převypráví příběh první části SAO z roku 2012. Za co už tak moc nejsem rád je fakt, že půlka filmu je to, co se dá viděl právě v první části SAO. Jasně, přibyla nám tam nová postava, okolo které se ten příběh navíc točí, ale jinak nic moc extra. Nicméně, vidět anime v kině na plátně je prostě podívaná, která tu doteď nebyla. Za mě povedený kousek, který se vyplatí shlédnout, zvlášť jestli jste dlouho neviděli původní SAO a chcete si ho připomenout.  No a protože o dva týdny později dávali v kině pokračování, tak i moje recenze bude pokračovat na Sword Art Online: Progressive - Scherzo of Deep Night (2022)...

Další z prvních anime filmů, které se dostávají na plátna kin v Česku a je dobře, že zrovna Demon Slayer, jakožto jedno z kultovních anime posledních let.  Co dodat k filmu, určitě jiný formát, než na který by mohl být divák zvyklý, totiž film rozkouskovaný na 3 "delší" díly seriálu. Určitě mi to v tomto případě vůbec nevadilo, ale určitě bych asi příště raději viděl ten jeden klasický monolitický děj.  K celku jako takovém - není co vytknout. Animace je, stejně jako u předešlých seriálů a filmu, prostě skvělá. Příběhově je to trochu slabší, ale to bude asi tím hypem, který člověk dostane po prvních 10 minutách filmu.

Za mě určitě nejlepší díl z celé série. Celé 3 hodiny filmu jsou napěchované akcí a souboji, tu a tam nějaká nudná výplň... no kdo by se na to nechtěl podívat, 15 minut čisté akce bez mluvení, pak si řeknou pár slov a zase dalších 15 minut akce. Určitě se vyplatí zajít do kina mrknout na plátno. Hudba ve filmu je jeden velký master piece, prostě přímo ušitá na míru pro tento film (stejně jako sako velikost 42 pro Johna ;)).

The fuck I just watched? Weird masochist shit. Ale narovinu, je to tak nějak zvráceně dobré!

Pokud se cítíte na dně a máte depku, tak pravděpodobně Horimiya vás z toho dostane. Alespoň takový pocit jsem z toho měl já. Celý příběh utíká jak horský potůček a člověk po 13 dílech má takový wholesome pocit, že je vlastně všechno v pořádku.  Začal bych příběhem, který je podle mě kvalitně odvyprávěný a prezentovaný (given fact, že má anime jen 13 dílů) a nesoustředí se na určité krátké období, ale místo toho předkládá určité časové úseky v průběhu cca 1 roku na konci střední. Je to takový čajový pytlík, který louhujete ve 2 litrové konvici. Moc silný nebude, ale dá vám alespoň nějakou představu, jak chutná.  Postavy jsou kvalitně zpracované, víc jak půlku jsem si oblíbil. Obzvláště hodně jsem vděčný za to, že se příběh nesoustřední jen na Hori a Miyamuru, ale i na ostatní vedlejší postavy a jejich vztahy mezi sebou (dokonce i tak, že jejich "příběh" zabere klidně i 1/2 dílu). Dává to celému příběhu takový pěkný nádech, že se to v reálnu netočí jen okolo 2 lidí, ale i okolo jejich okolí a jak vztah 2 lidí ovlivňuje i ostatní. Nicméně, na můj vkus je tam představených možná až hodně postav a načrtnutých tolik story linek, že ne všechny mají vlastně nějaký uzavřený konec (a to je vlastně i fakt, proč bych si přál 24 epizodový formát). Co se po animační stránce týče, není co vytýkat, kresba je velmi pestrá, ale možná někdy až příliš artová, hlavně u emocionálních stavů postav. Řekl bych, že zbytečně. Postavy se tam objevují i trochu random a místy to nedává moc smysl. Soundtrack neutrální, paradoxně jsem si ho vůbec nevšiml (takže tam buď nebyl, byl zvolen tak, aby nerušil, nebo jsem totální ignorant). Overall jsem Horimiyu sloupl jak malinu za jeden den, ale nelituju toho. Určitě se to řadí do TOP romance anime, které jsem měl možnost vidět. Nemá to sice takové kvality, jako třeba Golden Time, ale vzhledem k absenci jakýchkoliv negativních nemocí je to o mnoho lepší, než takové Higehiro. PS - Horiin kink je fakt komický a vtipně zpracovaný.

Pff, toto bylo hard to watch. Při první půlce se ve mě míchaly mé "justice" pocity o tom, jak je to vlastně celé špatně. Pak jsem si i dokonce sám sebe představil, že jdu takhle v sobotu večer po nezdařilém rande vcelku v podnapilém stavu domů a na rohu ulice potkám krásnou 17 a nenapadne mě nic lepšího než si ji nakvartýrovat do baráku, protože údajně nemá kde spát. Mé ožralé já by se také určitě nezmohlo na nějaký velký postelový výkon. Ale že bych si ji nakvartýroval na půl roku? Rozmazloval si ji a kupoval jí věcí? Brr. První půlka byla ale opravdu vážně síla, v podstatě v každém díle jsem měl chuť to vypnout a smazat. Mimo nějaké reálie, tvůrci si s příběhem udělali asi to samé, co s názvem, což by mělo každého normálního weeba odradit, ať se na Higehiro nedívá. Ale pokud si člověk ujíždí na masochismu a iracionalitě a je totální sociální ignorant, jako jsem já, tak prosím. Druhá půlka už naštěstí v klidném duchu, proto taky 3* hodnocení. Jinak teda cringe jak prase, ještě že to mělo jenom 13 dílů. Co do animace, byl to jeden velký podprůměr. Nejhorší to bylo vidět asi na mimice obličeje (respektive kresbě mimiky a její vyjádření). OST asi ok, na anime tohoto typu.  Na závěr, největší sráč co se v Higehiro objevil, byl nějaký wannabe Kyouya YAGUCHI, který si v klidu nárokuje svůj rape trůn jakožto bývalý landlord Sayu. Cringe. Potkat takového zmrda v reálu, už nemá koule. Naštěstí se tvůrci rozhodli mu věnovat asi jen 1 a půl dílu.