Jersey Boys: Cesta k sláve

V průběhu dospívání nasbírali tihle hoši z New Jersey několik škraloupů, provázeli je neustálé třenice a neshody, změny názvu, ale i řada nápadů, ostré lokty a cit pro to napsat a složit hit. A že jich v případě téhle vokální partičky nebylo zrovna málo (Sherry, Big Girls Don't Cry (známe z Hříšného tance), Walk Like a Man, Rag Doll nebo Can't Take My Eyes off You (známe z 10 důvodů, proč tě nenávidím). Bez známých herců a velkých gest natočila stále vitální legenda Clint Eastwood další ze svých vyzrálých filmů podle skutečné události. Jeho výhodou je, že jeho neokrasný styl se jen těžko okouká, jeho filmy podobného ražení působí pokaždé velmi silně. Zdaleka to není jeho nejlepší zářez, trpělivější diváky si však najde. Navíc si myslím, že v jeho věku, ať točí, na co stačí, ať se nepouští do žádných experimentů, ať si po svém plní své sny, které jsou vzpomínkou na jeho bohatou kariéru (což tohle zastavení coby částečná hudební rekapitulace jeho mládí může splňovat). Všímá si postav, jejich vztahů, pečlivě buduje atmosféru, aniž by se omezil na show kostymérů, vizážistů nebo exhibujícího kameramana. Pokračuje v jednoduchém stylu svícení, střihu, postavení kamery, strohém ztvárnění dramatických scén. Když přivřu obě oči, funguje to. Stejně jako Frankieho vysoká fistule s tříoktávovým rozsahem. Čtyři také „hlavně“ proto, že něco takového Eastwood ve svých čtyřiaosmdesáti letech ukočíruje. (08.11.2014)

formálně tady není moc co vytknout...jsou tu fajn herci,všechno vypadá správně dobově,technicky by se taky žádná velká vada nenašla a navíc tu jsou dobré písničky,které člověk zná ačkoliv by nedokázal říct název skupiny která je zpívala.Problémem tady je,že Jersey boys nenabízí nic co by z nich udělalo víc než standardní a obyčejný hudebně-životopisný film.Mám rád Eastwoodovy filmy a tenhle není ani zdaleka nejhorší,ale zítra nejspíš nebudu vědět že jsem ho viděl...60% (22.09.2018)

Nemám sice dokonalý hudební sluch, ale mám The Four Seasons tak trochu za ta leta naposlouchány a proto musím konstatovat, že po hudební stránce byl pro mě tento film poměrně hrůzný zážitek - tedy díky zpěvákovi - stačí porovnat s originálem .. normálně se u hudebních filmů tetelím blahem, obzvláště, když mohu poslouchat starý dobrý palby se zvukem v dts či dolby digital .. tohle bylo ale utrpení, žádná radost ani nadšení ... Clinte, ty jsi hudební sluch prý měl, to jsi o něj věkem přišel?, nebo, co to mělo jako znamenat? ... (25.09.2015)

Režisér ve věku (Clinta Eastwooda) by se už neměl pouštět do žádných experimentů, inovací, ani výzkumů; měl by už jen rekapitulovat svoje vzpomínky a zážitky, a to, že se budou vztahovat k jeho mládí je jasné. Vzpomínkový film o významné předrockové - a zřejmě jeho kultovní, kapele - "Frankie Valli & The Four Seasons" v podstatě nenese žádnou další informaci. Přesto je to svižný snímek s šikovně vloženými remixovanými hity. Doufejme, že i mezi mladší generací se nejde režisér, který se podobně zaujatým a seriozním způsobem způsobem zpodobní některou z prvních rockových kapel (třeba Yardbirds, Fleetwood Mac nebo Spencer Davis Group). Nebo raději ne? Oliveru Stonovi se to v případě Doors moc nepodařilo! (06.11.2014)

Ačkoli o téhle kapele slyším prvně a všehovšudy jsem z doslechu poznal pouze jednu jedinou písničku, ocenit musím tu parádní dobovou atmosféru a pevnou konzervativní režii Clinta Eastwooda. Hudebně velmi fajn, John Lloyd Young je jako Frankie Valli výbornej - jak hereckým projevem, tak hlasem. Ale jinak mi kluci nepřišli ani trochu sympatičtí a k srdci mi nepřirostli ani v průběhu filmu. To je asi i dáno dobou a prostředím, ve kterém jejich předobrazy vyrostly. Koneckonců, on to Tommy DeVito v úvodu sám řekl. "Z téhle čtvrti se dostaneš pouze třemi způsoby: přidáš se k armádě a možná tě zabijí. Přidáš se k gangu a to možná nepřežiješ taky. Nebo se staneš slavným." A kluci, protože měli talent a asi i pevnou vůli, si zvolili tu třetí možnost. (07.04.2023)