Journey into the Depth of the Student's Soul
Réžia:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrajú:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (viac)Obsahy(1)
Príbehy, ktoré septimáni zažívajú v priebehu jedného školského roka, spája príbeh profesora Matulku, starého mládenca a večného suplenta, ktorý si kvôli prehnanej svedomitosti ani v pokročilom veku netrúfa zložiť poslednú štátnicu. Stále sa mu totiž zdá, že ešte niečo nevie, a tak by snáď bez diplomu odišiel i do penzie. Našťastie sú tu jeho študenti, ktorí síce dávajú dobráckemu učiteľovi poriadne zabrať, ale po nezodpovednom žarte s vybuchujúcimi guličkami, kedy Matulkovi príde nevoľno, sa chlapci spamätajú a s pomocou mladého profesora, niekdajšieho Matulkovho žiaka, pripravia šľachetnú lesť. Pod zámienku nákupu na doplnenie školskej etymologickej zbierky Matulku vylákajú na skúšku u láskavého profesora Vondráka. (STV)
(viac)Recenzie (487)
Takhle nějak si představuju dokonalou komedii, bez záchodového humoru a podobných výdobytků dnešní doby. Copak už se nic takového netočí? ()
Asi nejsem na tyto staré filmy stavěný. Dokoukal jsem to, občas se i zasmál, ale to bylo tak vše. Nejvíc mě překvapilo, když jsem viděl hubeného a vlasatého Rudolfa Hrušínského alias Vránu a Františka Filipovského alias Mazánka, který i za mlada vypadal jako starý dědek. 3*** ()
Jeden z nejlepších filmů své doby a pro mě jedna ze tří nejlepších předválečných komedií vůbec.. ()
Moc pěkné dílo. Cesta do hlubin študákovy duše spolu s filmem Škola, základ života patří mezi klenoty české kinematografie. Takováto díla se už jen těžko překonávají. ()
Zde bych dal i 6 hvězdiček kdyby to šlo. ()
Jeden z nejlepších českých filmů, bohužel některé herecké výkony se mi příliš nelíbily. 85% ()
krásné pohlazení na duši, na které se můžu dívat kdykoliv.... celá herecká garda v čele s jako vždy úžasným Jindřichem Plachtou ( "Voříšku, co je to?").. nezapomenutelní Pešek, Hrušínský, šplhoun Filipovský ("Mazánku! Takhle se prchá? Takhle si jedničku z tělocviku nezasloužite, takhle ne, nene..")... atd... ()
Miluju tuhle dobu,herce,náplń filmu..takových kantorů bych si moooc považovala! ()
Zvláštní, ještě před deseti lety bych se na tento film nepodíval už jen proto, že mu zkrátka "vytekly barvičky". Teď ale musím uznat, že je to krásný film. Viděno několikrát a vždy s chutí. ()
Nádherná záležitost.. ..tyhle študácké komedie jsou balzám na duši.. ..i když se občas objevil třeba student kterému byla v primě zabavena kapslíková pistolka a v septimě půlmetrový revolver ráže 45 jak předvedl prof. Rabiška, poměry ve školství byly v těch dobách oproti těm dnešním idylické.. ..vzájemný respekt a ůctu nějaké ty klukoviny študáků prostě nemohly poškodit. ..hrozně moc rád bych si k nim sedl do lavic. Skvělé herecké výkony, výborný humor ale i scénky které prostě dojmou. Za všechny herce jmenuji mého oblíbence Jindřicha Plachtu, skvělého umělce a dobrého člověka.. ..škoda, přeškoda že odešel tak brzy... ()
Film jsem viděl už několikrát a pořád mě prostě baví. Návod, jak jednoduše lze natočit skvělou komedii - bez jakékoliv křečovitosti a klišé, kterými se vyznačuje velké množství současných (rádoby)komedií. Spojení Jaroslav Žák + Martin Frič už fungovalo ve Škola základ života a funguje i zde. Neuvěřitelně zábavné, se spoustou tehdejších filmových hvězd - které hvězdami skutečně byly - zejména pánové Marvan, Nedbal, Plachta, Pešek, atd.. Četl jsem spoustu Žákových knížek a všechny stály za to, ale jejich filmové převedení je skutečně nadmíru povedené. Pokud se chcete opravdu pobavit, neváhejte. 100% ()
paráda na tie časy... holt, spomínky nám zústanou. ()
O fous lepší, než Škola základ života. Stejně jako druhý Fričův snímek ze školního prostředí je to na svou dobu výborná komedie, okořeněná právě tím fousem, kterým je Jindřich Plachta a motivy spojované s jeho postavou. 89% ()
Jeden z největších skvostů českého filmu. Neskutečně zábavná komedie ze školních lavic. která dodnes patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo u nás natočeno. ()
Proč nečtete, Peterko? Kde máte třetí díl Žlutého ďábla? Jinak si myslím, že pan Hrušínský v té době musel platit za dívčího idola ;) ()
„Dokonce pýše s tvrdým y.“ No jo, Kulík… Výtečnej studentskej film, kterej bych moh vidět pořád. Neučili se – my jsme nebyli jiný. 2 minuty ticha… 5 koulí? Ehm. 5:0, no jo, no jo. Tyjo dřep, to nedávám dodnes. A skvělý profesor bez zkoušky. Věta Kozinova. Krocení koní. Taky nenosili celé učebnice – toho byl spolužák na střední schopen taktéž. No prostě třída jak z divokých vajec. Není káča jako káča. Bejvalej študák profesorem – to znám ze střední taky. Jo, klukoviny bolí. Matulka byl výbornej: „Mám Vás sice rád, ale musím si Vás poznamenat.“ Školník! Na septimu měla indispozice vliv. A přišla pomoc. Od studentů, kteří rušili a dělali vylomeniny, bych tohle vzepětí nečekal. „Nahrajte ho taky sem.“ Prchali sami a skvěle. Poletavci hrají roli. Lotos… „Proč nečtete? Kde máte třetí díl Žlutého ďábla?“ Podpora muší bejt. Filutové… Profesor živelnej. „Voříšku, jdeme na pružníky.“ Nesmrtelná věc. ()
Nostalgické 4, jinak 3 a půl. Dvojka Školy základ života se stejným obsazením a stejným druhem humoru. Famózní Plachta na zkoušce je nezapomenutelný. Po opakovaném shlédnutí jsem jenom přetáčel na slavné scénky. Člověka celkem mrazí, když si uvědomí, jak bezstarostně se plánovalo a žilo v květnu roku 1939 ..... ()
Dobrej film většinou poznám tak, jestli po závěrečných titulkách zatleskám a jak silně. Ano, zní to velice trapně, ale já to tak dělám. Na konci tohoto filmu jsem tleskal jak vemeno a smál se od ucha k uchu. Myslim, že to jako recenze stačí. Snad se dožiju doby, kdy bude česká kinematografie, alespoň z poloviny dobrá jako tehdy. 88% ()
Snad jediný černobílí film který se my vážně líbí samí super lidi v tom hrají nemá to chybu na tu dobu dost dobrý film a poklona panu Fryčovi jasný plný počet hvězd. ()
Cesta do hlubin študákovy duše určitě patří mezi mé oblíbené filmy. Oproti, dá se říci prvnímu dílu, Škola základ života mi přijde ještě humornější. Velký podíl na tom samozřejmě opět má Ladislav Pešek. Příběh je příjemný, trochu dojemný a lidský a přitom není kýčovitý. Jasných pět hvězdiček. ()