Cesta do hlubin študákovy duše

Komedie ze studentského prostředí vždycky bavily. Snad je to tím, že v těch telecích letech jsme dělali nejednu vylomeninu a každý měl ve třídě svého casanovu, sportovce, krásku, šprťáka, nemehlo i propadlíka... Ve spojení s prvními láskami, přátelstvím i sem tam strachu, to když kantor namátkou vyvolával k tabuli to prostě v každém zůstane. Cesta do hlubin študákovi duše, není jen o studentech, ale i profesorech. Dílko je to vtipné, hřejivě lidské se skvělým Plachtou, Marvanem, Peškem... Dávám připíchnuté 4 motýly. * * * * (03.07.2014)

Menej vtipnejsie ako Skola zaklad zivota, o to ale viac socialnejsie. Krasne sa na to pozeralo a sentiment, ktory ma premohol sa naozaj neda opisat... Spomenula som si na moju milovanu babicku, na jej rozpravania z 8-ročneho realneho gymnazia, z jej studentskeho zivota, ktore vo mne vzdy vzbudia pocit, ze mat stroj casu by nebolo na zahodenie :) (Videne 27.8.2010) (27.08.2010)

Pro velký úspěch pokračujeme aneb Frič kul železo dokud bylo žhavé a podle stejného schématu, s téměř stejnou hereckou základnou si rok po Škole natočil druhou třaskutou komedii z prostředí gymnázia. Pořád jde o kvalitní zábavu, ale kvůli několika drobnostem přece jenom nedosahuje laťky nastavené Školou - méně prostoru pro Peška, slizký profesor Voříšek a přece jenom citelně pomalejší kadence kultovních vtipů a scének. I tak se jich tu ale najde dost, za všechny odcituju slavnou Cosinovu větu:"Kozinova věta zní - Lomikare, Lomikare, do roka a do dne!" :-) (03.09.2006)

Všichni známe onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný ,,študák"... Za nejlepší český film ze školského prostředí sice považuji Školu otců (z roku 1957), ale Cesta do hlubin studákovy duše je prostě skvělý kult, u kterého lze vzhledem na rok vzniku přehlédnout i občasná klopýtnutí způsobena pradávnou dobou vzniku (např. dnes již naivně vyznívající pochod učitelů s vysvědčením v ruce nebo groteskní gagy na studentském večírku). Po zhlédnutí příbuzného snímku Škola, základ života, který mi přijde minimálně o stupeň slabší, a opakované reprize přidávám i pátou hvězdu. Zjišťuju, že víc než dobový pohled na školství za první republiky (zobrazen spíše v nadhledech, než realisticky) mě dojímá příběh profesora Matulky, za jehož úspěch a čest se postavili jeho žáci. ,,Student má nejen duši, ale také srdce," říká v roli prof. Matulky Jindřich Plachta a nezbývá, než souhlasit, ač Rabíškovy výpravní cesty do hlubin duší prostřednictvím sbírání mimoškolských materiálů od studentů patří k tomu nejzábavnějšímu z celého filmu. Nádherný humor, nádherný Plachta, nezapomenutelný Miloš Nedbal se "Žlutým ďáblem"... ,,Co je to s vámi, Peterko?! Vy dnes ani nečtete? Zklamal jste mě, šejku." Báječné podobenství (středo)školských studií žáků v jakékoliv době! 90% (19.10.2017)

Nu co na to říci? Je to opravdu krásná komedie z české předválečné doby. Vytknout se tomuto dá snad pouze to, že mnohé humorné okamžiky jsou dobové a dnes už některým lidem nemusí nic říkat. Ale to samozřejmě neplatí o všech a film je stále kvalitní :) Také se může pyšnit nevídanými hereckými výkony hlavních protagonistů (hlavně pana Marvana, i když u něj něco takového není nevídané :o)). Asi nemá smysl nějak dlouze psát. Tohle viděl snad každý a každý si také určitě udělal svůj vlastní názor....8/10 (07.02.2007)