Suspiria

Tak konečne sa aj ku mne dostala hororová klasika Daria Argenta. Suspiria, podobne ako desiatky ďalších hororových snímkov, by mi pred pätnástimi rokmi nahnala určite silnejšie strachy, ako je tomu dnes. Niečo podobné zažívam pri Raimiho trilógii Evil dead. Tým ale nechcem uraziť Argentovu robotu, pretože vizuálne a hlavne atmosfericky funguje Suspiria na výbornú. Hlavný nedostatok však vidím v nie príliš dotiahnutom scenári. Cítiť síce takmer nepretržité znepokojenie a desivosť, ale to najlepšie prichádza až veľmi neskoro, t.j. v poslednej štvrťhodinke. Škoda toho. (25.01.2008)

Barvy, hudba!, atmosféra, střih na jedničku, všechno ostatní, jako třeba herci a děj spíš WTF, ale kupodivu mi nečinilo problém přistoupit na pravidla hry. Škoda jakoby odfláknutého konce. A bylo mi tedy trochu líto, že Argento neměl dost soudnosti opatřit sobě použitelného scénáristu, neb tohle mohlo být klidně skoro tak kulervoucí jak píseň o Kullervovi [3,5* - jelikož mě giallo většinou příšerně nudí a zde se tak kupodivu nestalo, zaokrouhluji nahoru] (26.04.2017)

Mistrovská ukázka toho, jak lze pečlivou kombinací obrazu a zvuku (resp. hudby, která zde ovšem není zcela oddělitelná od zvukových efektů) dosáhnout maximálního účinku na diváka i bez potřeby vyvolávat v něm napětí, které by vycházelo z vyprávění. Je sice pravda, že závěr, v němž do té doby abstraktní zlo nabírá docela konkrétní obrysy, s sebou nese spíše zklamání než vyvrcholení, že explikativní projev profesora psychiatrie o čarodějnicích je poněkud úsměvný a že ostnatý drát také mohl mít nějaké ostny, ale ve světle úžasného a neotřelého diváckého zážitku, který Suspiria nabízí, jde o nepodstatné nedostatky. Dario Argento je nepochybně jedním z těch tvůrců, kteří svými díly jasně dokazují, že i nízké žánry populárního filmu mohou nabývat vysokých estetických kvalit a mít tedy nezpochybnitelnou uměleckou hodnotu. (14.01.2013)

Nikdy bych nevěřil, že můžu napálit pět hvězd něčemu, kde forma jasně vítězí nad obsahem, ale stejně to nedělám poprvé, čili nasrat na to a magické Suspirii plný počet, protože ty obrazové orgie, které tady mistr Argento předvedl, vydají za deset malých černoušků. Děsivá přehlídka s dokonalou hudbou a na konci jsem se málem posral ( kecám, málem ne). (18.02.2014)

Excelentní kousek od mistra italského hororu Daria Argenta. Italům proudí v těle horká krev, ale, jak mne kdysi náhle napadla myšlenka, její nejsytější konzistence se však pro mě projevuje jako mafiánská a hororová krev. Námět či příběh není nijak zvlášť originální, spíše filmovými tvůrci snad nejčastěji zpracováván. Film sám o sobě mě ani tak moc nevyděsil, spíše jsem zůstávala ohromena nad jeho výtvarným a hudebním zpracováním. To taktéž zapříčinilo, že jsem se během filmu mnohokráte přistihla, že na něj doslova hledím s otevřenými ústy. Snad možná i více než polovinu dojmu ze Suspirie, mi dodávala fascinující, nezapomenutelná a naprosto dokonalá hudba Claudia Simonettiho a Goblina. (25.07.2010)