Assassin’s Creed

Šly tři vykřičníky do světa a přišly ke kinu. První z nich chtěl vidět fakt dobrej film, druhej se aspoň nechtěl moc nudit, jenže nejstarší vykřičník chtěl vidět Fassbendera s mečem, tak se šlo na Asasíny. To bylo naposledy, co někdo ty tři vykřičníky viděl, protože po filmu se ze sálu vypotácelo trio otazníků. Já byl jeden z nich. (25.01.2017)

Uprimne, cekal jsem to horsi. Ono vytahnout nejakej smysluplnej pribeh ze hry, kde neustale furt dokola jak trotl opakujete ty stejny cinosti je problem, ale v ramci moznosti se to tvurcum povedlo, i kdyz motivace zaporaku jsou prinejlepsim usmevny. Je desna skoda, ze se vic deje neodehrava v minulosti, protoze akce neni vylozene debilni a bere si vicemene to jediny dobry na hrach. Herci sice nemaj co hrat, ale zadnej zasadnejsi problem jsem s nima nemel. No a triky, zadna spicka to neni, ostatne spis tu mame akcni becko, takze to asi ani nikdo necekal, ale nic, co by vylozene rusilo. Takze ve vysledku me to vlastne ani nijak nesralo, mozna az na otevrenej konec. (03.04.2018)

Nehvězdičkuju, protože od půlky jsem necítil potřebu to dokoukávat, protože jsem u toho necítil vůbec nic, vše, co se tam dělo mi bylo srdečně jedno, stejně jako postavy, připadalo mi to sterilní a nebavilo mě to. Jen tvůrci vědí, proč to - až na solidní honičku uprostřed filmu - musela být taková nuda. (01.04.2017)

|35%| Žádnou hru Assassin’s Creed jsem nehrál, tudíž nemám co porovnávat. Do tohoto jsem šel především s tím, že mě herec Michael Fassbender v poslední době dost baví, zejména v novém Vetřelci mě téměř nadchl. No, herecky to v tomto případě uhrál opět dobře, do této role se vžil vcelku solidně. To je ale asi tak vše, co mě trochu zaujalo. Přiznám se, film mě skoro vůbec nebavil. I začátek filmu mi přišel dost specifický, nemohl jsem se vžít do příběhu, nezaujalo mě to a i jsem jisté věci moc nepobral, za což může hůře podaný příběh, režie atd. Ale kritizovat to moc nechci. Akční scény jsou podle mého gusta dost rozporuplné. Líbila se mi akorát prostřední, dlouhá akční sekvence, jinač mi to přišlo dost na oko digitální. Ani finále nebylo moc záživné. Ale co, zkusil jsem to. Nesedlo mi to a i z objektivního hlediska to žádná velká pecka není. Za zmínku stojí celkem solidní soundtrack, Kurzel i pěkně složil hudbu k novému Vetřelci. No, to je vše. (30.08.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)