Pena dní

Kniha Pěna dní pro mě představuje jeden z nejkrásnějších a nejoriginálnějších příběhů o lásce. V dospívání jsem hltal všechny Vianovy knihy, ať už ty vydané pod jeho pravým jménem či silné kvarteto pod pseudonymem Vernon Sullivan. Domníval jsem se, že Pěna dní je nezfilmovatelná. Mýlil jsem se, oceňuji snahu Gondryho, nicméně mi to zkrátka nesedlo. Podle mě by filmové zpracování mělo trvat nanejvýš osmdesát minut, dvouhodinové vizuální orgie hodně unavují, děj zbytečně natahují a kazí celkový dojem. Romain Duris je jako Colin par excellence, Audrey Tatou je v roli Chloé rovněž uvěřitelná, ale je to bohužel natolik kultovní román, že to je i pro věhlasného režiséra příliš velké sousto. Co takhle zfilmovat Zabte ošklivé? To by bylo mnohem jednodušší. (09.09.2013)

ABSOLUTE GONDRY. Neuvěřitelný film z jiného století. Režijní génius Gondry si zvolil ten nejtěžší možný úkol - na filmové plátno převést nezfilmovatelný kultovní text Borise Viana a jeho ,,mission impossible" se snad zázrakem podařilo dovést do zdárného konce. Ten film se prostě nedal natočit tak, aby nevypadal směšně, lacině, absurdně, trapně, leč kouzlem Gondryho génia to celé dohromady funguje. Scénář se překvapivě věrně drží knižní předlohy (i když z ní logicky vypouští celou řadu věcí - na konci jsem třeba marně čekal na smutný konec myšky, kočičí eutanazie se ve filmu neodehrála) a je až neuvěřitelné, že Gondry (alias filmový doktor Mišmaš) skutečně do svého filmu byl sto zhmotnit třeba legendární koktejlpianino, speciality od Gouffého, zbraň srdcerváč atd. Vyzněním mi pak v celé řadě scén připomněl tvorbu filmových surrealistů, třeba našeho Jana Švankmajera, vždyť kupříkladu protáčení dlaní při pozdravu jakoby vypadlo z nějakého jeho filmu (oživlý domovní zvonek jakbysmet). Není ale divu, vždyť už Vianova novela je surreálná, sám film pak ještě navíc přidává nový estetický rozměr, onu tolik typickou a nezaměnitelnou poetiku, nádherný svět z filmové dílny Michela Gondryho, tvůrčí prostředky a jednotlivosti, v celku je to pak znovu klasický Gondryovský příběh velikosti osudové lásky, tolik typický pro jeho (předchozí) snímky. Boris Vian a Michel Gondry, zvláštní nečekané spojení, které je ale v hloubi dokonale logické - oslava nespoutané imaginace a erupce neudolatelné fantazie + ... věčný svit neposkvrněné lásky... PS: Pocta dandysmu by si snad zasloužila trochu jiný typ herců, hlavně Audrey Tautou coby mladá Chloé mi ani trochu nekonvenovala s představou mladé Chloé... (09.07.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Borise Viana. Už při čtení ve mně klíčil dojem, že toto je bytostně nezfilmovatelná látka, což se v kině potvrdilo. Trapas je už samotné obsazení - 37 letá Audrey Tautou se pro roli mladičké Chloé nehodí, je na ni příliš stará (a stejně už si ji všichni budou navždy spojovat s Amélií, což jen umocňuje rozpaky z její přítomnosti na plátně). Podobné výtky mám i k představitelům zbylých postav - typově se do svých rolí též nehodí. Nesedlo mi ani výtvarné zpracování a všechny ty vizuální blbinky jsem shledal spíš otravnými - ten film se velice toporně drží předlohy, a osobně mi přivodil nemalé zklamání, protože prostě nepřišel s ničím novým, co by v knize nebylo (nemluvě o tom, že v duchu jsem si Vianův svět vykreslil v docela jiných barvách). Myslím, že by někdo měl varovat všechny ty hipstery, kteří na to vyrazí v domnění, že se jedná o nový Věčný svit neposkvrněné mysli či dokonce druhou Amélii - docela bych chtěl vidět jejich výraz, až budou vylézat z kina, překvapeni tím nesouladem bezstarostného začátku se skličujícím závěrem. Trailer sliboval docela jiný film - podruhé bych to už vidět nechtěl. (05.07.2013)

Moje třetí setkání s panem režisérem. A znovu to byla jízda, těch nápadů, ta fantazie! Piáno co míchá drinky, utíkající zvonek, tanec hopsatrot, „psí“ boty, kniha v tabletách, rentgen skrz na skrz; ze scén třeba vybírání místa schůzky nebo květin, závod o svatbu, „rozdvojený“ piknik, cigareta při operaci, práce se zbraněmi či jednoduché a přitom efektivní časové posunutí pomocí popisku na zadní straně fotky, to vše je výborné (a české publikum může navíc potěšit přítomnost naší vlajky na stadionu). Akorát…knihu jsem nečetl a možná i proto jsem se dost divil tomu vpravdě drastickému přerodu (od zhruba 54. minuty), kdy se všechno to krásně nevšední, bláznivé, slunné, úsměvné, hravé a optimistické postupně začalo měnit ve svůj přesný opak. To byla docela těžká deka i na mě, a to s depresí ve filmech nemívám větší problém (věta z obsahu „Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen“ je tak o něco doslovnější, než jsem čekal), o samotném konci ani nemluvě. Překvapí i občasná krvavost, jakoby samozřejmá, ničím vzrušivá. Chemie mezi hlavními představiteli však fungovala výborně, jenom mě krapet zklamalo to „hledání útěchy“, došlo tak k narušení té velké lásky. K technické stránce, trikům a animaci nemám nejmenších výtek, jen chválu. Celkově to vidím na slabší 4*, zřejmě budu potřebovat časem druhé zhlédnutí, abych to ještě o něco lépe vstřebal, ale to není u tohoto tvůrce žádná novinka pod sluncem, takže zase někdy na viděnou, pane Gondry! (01.02.2014)

Tak toto už je moc. Prosím, spravte u Gondryho nejakú raziu, lebo toto už je za hranicou akejkoľvek normálnosti. Ten chlap musí byť na drogách, inak si to vysvetliť neviem. To že Gondryho filmy sú nasiaknuté surrealizmom nie je žiadna novinka, a popravde v obmedzenej miere to pôsobí celkom príjemne a očarujúco. Ale tento film nebol nasiaknutý surrealizmom, ale doslova premočený až do úplných krajností. Tento svet nie je pre mňa a išlo mi to spoľahlivo na nervy po celú dobu 2 hodín. Ako sa hovorí - niekedy je málo viac, a v tomto prípade to platí 10-násobne... (17.01.2014)