Pena dní

Je to veľmi dobrá fantasy komédia od Michela Gondryho. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa vo fiktívnom svete, v ktorom všetky zákony fungujú po svojom. Mladý muž si žije ideálnym životom, má veľký majetok, kvôli čomu nemusí pracovať a spoločnosť mu robia skvelí priatelia, len mu chýba aj životná partnerka. No aj to sa zmení, keď narazí na skvelú ženu, do ktorej sa hneď zamiluje, pričom mu city opätuje a vezmú sa. Lenže čoskoro ona dostane ťažkú chorobu a už sa začne všetko kaziť. So spracovaním som nadmieru spokojný, toto si ma získalo už od samotného začiatku, síce zápletka by sama o sebe stačila skôr len na lepší priemer, no celkovo to výrazne povyšuje to netradičné podanie. Gondry sa nezaprie a tak celé to fungovanie fiktívneho sveta pôsobí tak zaujímavo a vtipne, jeden skvelý originálny nápad strieda druhý, pričom sú všetky tak milo absurdné, naháňačka s topánkami, tanec, preteky na svadbe, beh s tieňom a množstvo iných ma dostalo, navyše sa to celú prvú polovicu nesie vo veľmi príjemnej atmosfére plnej pozitivizmu a skutočne ma to bavilo. A aby to nebolo všetko, následne sa pomaly začne meniť žáner prakticky do úplného protikladu, z roztomilej komédie to plynulo prejde do snáď až depresívnej drámy, v ktorej nechýba ani umieranie, pričom aj to musí byť rovnako originálne ako všetko ostatné a aj keď osobne mi predsa len trochu viac sadla tá prvá polovica, obe sú zvládnuté rovnako kvalitne. Herecké obsadenie je výborné, sympatický hlavný hrdina, skvelá Audrey Tautou, zábavný Omar Sy a ešte pár vydarených vedľajších postáv, tu ma bavili všetci. Réžia a technická stránka sú skvelé, Michel Gondry opäť ukazuje, že patrí medzi najzaujímavejších novodobých režisérov, síce už očakávane nepôsobí až tak originálne, film mi svojim štýlom dosť pripomínal Náuku o snoch, stále si drží vysokú úroveň po všetkých stránkach a v tomto prípade ho musím veľmi pochváliť aj za ten plynulý žánrový prechod, čo zvládne len málokto. A príjemne to doplňuje aj hudba. Síce nie som až tak nadšený, aby som mohol dať plné hodnotenie, ale aj tak som veľmi spokojný, Pena dní je vydarený film a ešte si ho určite pozriem. 81% (25.10.2013)

Od "shiny happy people" estetiky úvodu, pestrofarebnej, akcelerujúcej a uvrešťanej, až k stíchnutému č-b koncu plnému hlbokých tieňov, znepokojujúcemu takmer ako "Begotten". Je v tom samozrejme zámer a ja ho oceňujem, ale charakter použitej imaginácie mi vyhovuje len sčasti i napriek hlbokým sympatiám k predstaviteľom hlavných úloh, takže kompromis je plne namieste. (29.12.2015)

Abych byl zcela upřímný, dlouho jsem nad hodnocením váhal. Počítal jsem všecha pro a proti, klady a zápory, až se mi z toho začalu pomalu, ale jistě kouřit v mé malinkaté kebuli, tak jsem se nakonec rozhodl, že se na to vyprdnu a dám to srdcem. Tudíž čtyřka. Sice ne nějak extra čistá, ale prostě mi nedalo, abych neocenil všechnu tuhle,(nejen) vizuální nádheru, nebo fantazii, které se mi za těch 131 minut dostalo. (06.04.2015)

Rozumím všem, které tato filmová báseň barev a hudebních tónů nedokázala uchvátit. Pojetí, zvolené režisérem, se pohybuje místy na hranici únosnosti. Film zachraňuje - jakkoliv to zní ne zcela věrohodně - příběh křehké lásky s tragickým koncem. Vian, autor literární předlohy, vyvolává vzpomínky na MALÉHO PRINCE Saint-Exupéryho či Lewisovu ALENKU V ŘÍŠI DIVŮ nebo o generaci starší PRINCEZNU PAMPELIŠKU Jaroslava Kvapila. Pohádkové "nasvícení" se tu proplétá se snovými představami, retroscénami, symbolickými zkratkami. Džungle této mozaiky v každém případě postrádá nudu a udrží poučenou divákovu pozornost. Za diskusi stojí otázka, zda adaptace musela sledovat tak důsledně dobový kontext zejména tam, kde přerůstá do technicitních tvarů. V každém případě je k neuvěření, že i dnes mohou vznikat tak abstraktní a složité filmy s až barokním formálním tvaroslovím. Díla v každém případě pozoruhodná a jen nesnadno zapomenutelná. (08.07.2013)

ABSOLUTE GONDRY. Neuvěřitelný film z jiného století. Režijní génius Gondry si zvolil ten nejtěžší možný úkol - na filmové plátno převést nezfilmovatelný kultovní text Borise Viana a jeho ,,mission impossible" se snad zázrakem podařilo dovést do zdárného konce. Ten film se prostě nedal natočit tak, aby nevypadal směšně, lacině, absurdně, trapně, leč kouzlem Gondryho génia to celé dohromady funguje. Scénář se překvapivě věrně drží knižní předlohy (i když z ní logicky vypouští celou řadu věcí - na konci jsem třeba marně čekal na smutný konec myšky, kočičí eutanazie se ve filmu neodehrála) a je až neuvěřitelné, že Gondry (alias filmový doktor Mišmaš) skutečně do svého filmu byl sto zhmotnit třeba legendární koktejlpianino, speciality od Gouffého, zbraň srdcerváč atd. Vyzněním mi pak v celé řadě scén připomněl tvorbu filmových surrealistů, třeba našeho Jana Švankmajera, vždyť kupříkladu protáčení dlaní při pozdravu jakoby vypadlo z nějakého jeho filmu (oživlý domovní zvonek jakbysmet). Není ale divu, vždyť už Vianova novela je surreálná, sám film pak ještě navíc přidává nový estetický rozměr, onu tolik typickou a nezaměnitelnou poetiku, nádherný svět z filmové dílny Michela Gondryho, tvůrčí prostředky a jednotlivosti, v celku je to pak znovu klasický Gondryovský příběh velikosti osudové lásky, tolik typický pro jeho (předchozí) snímky. Boris Vian a Michel Gondry, zvláštní nečekané spojení, které je ale v hloubi dokonale logické - oslava nespoutané imaginace a erupce neudolatelné fantazie + ... věčný svit neposkvrněné lásky... PS: Pocta dandysmu by si snad zasloužila trochu jiný typ herců, hlavně Audrey Tautou coby mladá Chloé mi ani trochu nekonvenovala s představou mladé Chloé... (09.07.2013)