Jiro Dreams of Sushi
Jiro Dreams of Sushi
Obsahy(1)
Dokument o 85letém muži, který se své práci věnuje naplno a přes sedmdesát let dělá ve své malé restauraci sushi. Jeho restaurace se nachází v metru a i přes to, že je pouze pro 10 lidí honosí se třemi Michelinskými hvězdami. Jiro je na sebe příliš tvrdý a není nikdy spokojen, stejně tak je přísný na své syny z nichž jeden po něm bude muset jednou restauraci převzít. (HelloNiky)
(viac)Videá (2)
Recenzie (62)
V úvodu jsem chtěla napsat, že se jedná o obyčejný dokument popisující život a především práci neobyčejného muže. Ovšem spletla jsem se, rozhodně se nejedná o obyčejný dokument, spíše o výjimečný počin, který ve své podstatě působí až dojemně skromně, i když může být rozhodně na co pyšný. I přesto, že nepatřím mezi velké milovníky sushi, naprosto mě uchvátil způsob jejich přípravy, pomalé pohyby, naprostá propracovanost a troufám si říci i téměř dokonalost, která je s jejich přípravou spojena. Lituji jen jedné věci a to, že jsem tento snímek neviděla tak o půl roku dříve. Jsem si naprosto jista, že by mi zvědavost nedovolila, abych si malou restauraci nacházející v tokijském metro a ověnčenou Michelinskými hvězdami alespoň zvenčí neprohlédla, když jsem v létě Tokio navštívila... ()
´... Jiro sní o suši ..... Jiro sní o Suši ... Upřímně, ze začátku to na mne trochu působilo, jako kdyby jen rozdával laciné rozumy, které za moc nestojí, jenže, pak přišel zlom, čert ví proč, jestli je to hudbou, samotnou podstatou páně Jira, nebo jen a hlavně krásně zprostředkovaným pohledem na duši starosvětského Japonce.. Což je na západní, Americký pohled relativně majstrštyk, protože tu není žádný otravný glosátor, který se cpe do dění a celý film jen krásně a lehko plyne. Náhled na malou suši restauraci je to vskutku skvělý. Navíc je tu opravdu skvěle vybraná hudba, která v kombinaci některých scén a neskutečné kamery nabízí zážitek hodný plátna kin (příprava surovin, nebo nebezpečně podmanivě magoroidní scény z rybího trhu). A na konci vám ani vyprávění Jira nepřijde zas tak úplně prázdné a prvoplánové... Kdo ještě neviděl, jak se "masíruje" chobotnice? Hibaj koukat. ()
Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! ()
Techniku opakovat pořád dokola (Shokunin). ____ Všímat si sebemenších detailů a řešit je, analyzovat. Naprostá disciplína a sebekritika vede k neustálému sebezdokonalování. ____ Nesmí tomu chybět posedlost danou věcí, vášeň pro ni. Všechny suroviny pořizuj od odborníků, kteří se specializují výhradně na ně, na určitou specifickou surovinu. ____ "Nemáš domov, kam by si se vrátil. Proto musíš pracovat tvrdě." ____"Výráběl jsem sushi ve svých snech." _____ Masírovat chobotnici padesát minut. ____ 30 000 yenů. Rezervace měsíc dopředu. ____ "O Peníze mi nejde. Jde mi o to dělat lepší sushi." ____ Dělám stejnou věc znovu a znovu a zlepšuju se krok po kroku. "Stoupám na vrchol, který nevím, kde je." Zamiloval jsem se do své práce a oddal jsem jí celý život. ____ Tvrdá práce = Uznání. ____ Sám jí, co udělá, aby si trénoval chuť a rozpoznal dobré, od špatného. ____ Sushi by nemělo být studené, ale mít teplotu lidského těla. A mělo by být snězeno ihned poté, co je podáno. Nejdůležitější je soulad rýže s rybou - absolutní harmonie. A ten respekt za tu tvrdou práci, to je krása. Řemeslníci, co konkurují velkým sushi mašineriím. Respekt rebelovi Jirovi. Jiná mentalita, ale nesmírně inspirující, tím chci říct, že pro Čecha, co si mrzutě udělá svou nenáviděnou fachu a jde dom nebo do knajpy na jedno orosený z prorezlejch trubek vod hostinskýho, co mu do toho ještě naplival a říkaj si "kamaráde", ano, tohle je jiná mentalita, jiný respekt. Doufal jsem, že mi tenhle dokument něco dá a myslím, že mi dal víc, než jsem čekal. ____ "Vždy se dívejte dopředu a snažte zlepšit." ()
Po ochutnání sushi jsem se i já stal příznivcem tohoto pokrmu. Nebylo tedy od věci směrovat další kroky k výrobě domácího. Mein taktik zkusit súšn vyšla a pochutnal jsem si. Od té doby jej sem a tam vyhledávám. Pří jedné z rutinních návštěv svého profilu mě náhodně napadlo zadat do vyhledávače výraz sushi a ejhle narazil jsem na Jiro Dreams of Sushi, soudě dle popisku a kladných kritik jsem si nemohl odpustit film čubnout na Pirátské zátoce.Nyní krátce po výletu do Tokia mohu říci, že jsem pravé sushi asi ještě nejedl a o to více se těším na nějakou honosnější degustaci. Dokument vyniká ve svém minimalistickém pojetí, je odrazem práce týmu pana Jiro. Jejich osobitý styl a píle jsou více než obdivuhodné. Sám však nevím jestli bych chtěl utratit tolik peněz za něco tak malého. Pominu-li finační stránku je pěkné, že někdo vzdá poctu takovému muži, který celý život zasvětil gastronomii a nehodlá se toho vzdát. Pro svou formu jakou je dokument natočen je vhodný i pro nesušenky, poté vaše další chutě můžete ukojit u deddo-sushi . ()
Galéria (7)
Fotka © Magnolia Pictures
Reklama