Jiroovy vysněné sushi

Dělat sushi je jistě umění a pro někoho jako Jiro může být i celoživotním posláním a zábavou, což je obdivuhodné. Zbožňuju dobré jídlo a baví mě sledovat kuchaře a kuchařky při jejich práci, která připomíná hudbu - každý tón je důležitý k utvoření dokonalé chuťové symfonie. Proto jsem se rozhodla zhlédnout i tento dokument, nicméně pro vegetariánku nebyl úplně vhodný, protože jsem si uvědomila, kolik ryb a chobotnic a dalších živých tvorů musí kvůli tomuto pokrmu zemřít. Proč? Ano, taková je tradice, přesto nevidím problém ve vegetariánských variantách sushi, které neobsahují syrové maso mrtvých ryb a dalších zvířat. Navíc zde byla zvířata prezentována naprosto odosobněně, jako by se jednalo o věci. Byli rozřezáváni, aby se otestovala kvalita bez jakéhokoliv soucitu či úcty k tomu, že to byli ještě před chvílí živoucí tvorové, kteří byli zabiti jen kvůli našim chuťovým buňkám. Myslím, že větší úcta k přírodě je určitě na místě a také bychom se měli všichni zamyslet nad tím, jestli naše sobeckost už nepřekročila rozumnou hranici, protože oceány nejsou bezedné a nedostatek tuňáků a jiných ryb kvůli obrovskému rybolovu je značně patrný už teď. (27.02.2013)

Půlku filmu přemýšlím, že je to vlastně takový obyčejný "gen" dokument - výjimečný člověk, ale zachycený celkem standardně. Jenom ten povýšeně znějící soundtrack si mě od začátku získal. A pak se to najednou něco zlomilo, všechno do sebe začalo zapadat a z Jira upřímnost a láska k sushi jenom více a více filmem prokvétala. Je to oddanost, kterou se mohou chlubit pouze Japonci, je to skromnost, která je vlastní jenom starší generaci. Dokument Davida Gelba není ani zdaleka jenom o jídle. Většína hudby není původní, ale co více se může hodit ke kulinářské symfonii než Čajkovský, Richter či Philip Glass. 80 % (27.01.2014)

´... Jiro sní o suši ..... Jiro sní o Suši ... Upřímně, ze začátku to na mne trochu působilo, jako kdyby jen rozdával laciné rozumy, které za moc nestojí, jenže, pak přišel zlom, čert ví proč, jestli je to hudbou, samotnou podstatou páně Jira, nebo jen a hlavně krásně zprostředkovaným pohledem na duši starosvětského Japonce.. Což je na západní, Americký pohled relativně majstrštyk, protože tu není žádný otravný glosátor, který se cpe do dění a celý film jen krásně a lehko plyne. Náhled na malou suši restauraci je to vskutku skvělý. Navíc je tu opravdu skvěle vybraná hudba, která v kombinaci některých scén a neskutečné kamery nabízí zážitek hodný plátna kin (příprava surovin, nebo nebezpečně podmanivě magoroidní scény z rybího trhu). A na konci vám ani vyprávění Jira nepřijde zas tak úplně prázdné a prvoplánové... Kdo ještě neviděl, jak se "masíruje" chobotnice? Hibaj koukat. (27.03.2013)

Sushi miluji, stejne jako Japonce. Tento americky dokument je ale natolik dobre zpracovany, ze by me zaujal, i kdyby pojednaval o pekarstvi nekde v Poreci. Nepochybuji, ze Jirova restaurace, ovencena tremi Michelinskymi hvezdami ma tuto pochoutku na nejvyssi urovni a ja mohu jen se slzou v oku sledovat film s vedomim, ze toto sushi nikdy neochutnam:-). Presto, ta priprava a servirovani umocneno vybornou hudbou dava tusit, ze se jedna o mimoradny zazitek. Poucna a zajimava je i filosofie, jakou Jiro ve filmu prezentuje. Nejlepsi je, jak rika o tom, ze nektere kousky ryb se kvuli cerstvosti hodi jen v urcitou hodinu a to maji more par kilometru od restaurace... Tento film by povinne meli videt vsichni majitele, provozni a kuchari nasich stravovacich zarizeni, zvlast tech, co se pul sichty hrabou v mrazaku a sahaji po vegete a masoxu... (22.04.2015)

Člověk se ve své branži stane úspěšným, pokud ji zasvětí celý svůj život. Tohle málokdo dokáže. Samotný talent se hodí, ale není samozřejmě zárukou úspěchu. Pracovní morálka Japonců se pohybuje úplně v jiných dimenzích, než je to obvyklé. Pracovní morálka Jira je ještě nad ní. Aby byl člověk ve svém oboru nejlepší musí se neustále zdokonalovat. Milovníkům sushi mohu zaručit, že po zhlédnutí tohoto dokumentu budou milovníci ještě intenzivnější. Velmi oceňuji nevtíravou formu, která je ryze japonská. Vše doplňuje pěkná hudba a rozhovory, ve kterých se nikdo nesnaží někoho přechvalovat. Divák nakoukne, odkud se v takové nóbl restauraci berou jednotlivé suroviny. Od všech mořských potvor až po rýži. Lehce je mu nastíněn i zajímavý a precizní proces výroby. Samozřejmě za kvalitu se náležitě platí, a proto si večeři v této restauraci může dovolit jen několik vyvolených. Ale jakožto občasný pojídač sushi zcela odlišné kvality nepopírám, že bych si nedal. (15.03.2015)