Zachráňte pána Banksa

Emma Thompson vypadá jako učitelka dějepisu ze základky, u který jste se báli, aby se nepřiblížila víc než na dva metry, páč jinak hrozilo inhalování jejich ústních výparů, jež do dětské tváře nenávratně zařízly vrásky hrůzy a děsu. Její vzhled jakoby symbolizoval upjatost filmu, která se vyznačuje odporně pozitivním sentimentem. Prostě skrz naskrz falešná hra. (20.02.2014)

Všechno to začíná velmi rozvlekle a Emma Thompson je protivná, až se na to koukat nechce, ale s postupujícími minutami se všechno zvolna vstřebává a usazuje na svá místa, až se všechno v závěru mění ve skutečně dojemný film; v tom dobrém slova smyslu. Člověk má po skončení chuť pustit si znovu Mary Popins, ale neměl by to dělat, ten muzikál má svá léta a v soutěži s "Panem Banksem" už neobstojí. (13.07.2014)

Pro mě příjemné překvapení. Mary Poppins znám jen z knih, ale asi si ji po tomhle pustím i na telce. Dostaly mě jemné nuance, jako rozhovory protivné, sebestředné, v dětství zabržděné, společensky nevyzrálé spisovatelky s laskavým, vnímavým a životem zkoušeným řidičem, pochopení Disneyho, který ve své době měl taky jen toho mišáka na papíře a bál se ho komukoli střeli, bolestná situace malého dítěte, kterému se otec prochlastal až k jaterní cirhóze, jícnovým varixům a rychlému prknu a smutný úděl matky, která společně s násoskou jela z kopce dolů nejen společensky, ale především duševně. Emma Thompson si megapizdu vystřihla s absolutní noblesou, byla skutečně úžasná, Hanks si bratránka zahrál taky s chutí a neřešme, že nebylo na světě více chápajícího lidumila, než tento. Úsměvné, dojemné a nečekaně zábavné. Colin Farrell mě o herectví nepřesvědčil dosud nikdy, ale tady mu role otce slušela. Fanfarónský pijan, povaleč, buran, mistrovský manipulátor a vypravěč, hodný člověk, kterého sžírala nemoc, před níž nedokázal uniknout. To by mu šlo. (25.06.2022)

Neuvěřitelné překvapení. Kombinace dojemných (až smutných) scén s humornými je stejně dokonalá jako střetnutí britského a amerického "life-styleu". Pokud takhle nevypadá pětihvězdičkový film, tak už vážně nevím.:-) Po herecké stránce (Thompson, Hanks, Giamatti, Novak & Schwartzman, Farrell atd.) bezchybné, Newmanova hudba opět nádherná. Finální "happy-end" v místě, kde ve skutečnosti žádný happy-end nebyl, scénáristům odpouštím. (18.02.2014)

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)