Song to Song

Typický Malick. Povrchné putovanie po emóciach a pocitoch, ktoré podporuje Lubezskieho kamera, ktorá ale ani v tomto prípade nemá čo zachytiť. Song to Song je ukecanejší ako predchádzajúce filmy a s dejom, ktorý má určitý naratív, hoci časovo to skáče z miesta na miesto. Tento štýl mi príde už značne nudný. To, čo v Strome Života rezonovalo ako túžba ukázať akúsi poetickosť sa stáva umeleckou masturbáciou. Buhú, že je všetko tak nespravodlivé a že láska je dakedy komplikovaná. Chytiť za srdce film nechytí. Ale hudba je super a Natalie Portman je v tomto filme neskutočné krásna. Tri hviezdy kvôli tomu, že je to iné. Ale znova pozerať to asi už nebudem. (01.12.2018)

Metafyzický a filozoficky čarovný Terrence Malick sa zakúsol do veľmi plodnej témy ktorá je môjmu srdcu veľmi blízka. Hudba, hudobný priemysel a festivaly. Opäť to je krásny aj smutný film zároveň. Je plný myšlienok a otázok bez odpovedí, pre niekoho nudný pre niekoho podmanivý zážitok plný hereckých hviezd. No zase úplne ma to na zadok, ako jeho predošlé filmy nepoložilo, niektoré zábery, hlavne tie z gopro, boli určite na rýchlo spackané a tá impozantnosť sa v nich strácala. No a ešte improvizácia u hlavných postáv mi nie vždy sadla, strih pri nich nebol nejako extra zvládnutý. Podaktorí hudobníci v cameo úlohách to zvládli lepšie. (10.07.2017)

Na rozdíl od Skrytého života, který mě skutečně zasáhl, mě tato kvazi bigbítová (nebo snad spíše rokenrolová) (anebo jen festivalová?) meditace, přišla příliš časovou - a dnes po zkušenostech předešlých týdnů, kdy se znenadání měnily barvy věcí i znění míst, zrychloval i zpomaloval tep a minulost bolela víc než neovladatelné tělo, musím doznat, že jsem si připadal při sledování tohoto filmu jako v muzeu. Rockové hvězdy zde karikovaly v dokumentarizujících záběrech samy sebe - jako by je chtěl někdo nasvítit rentgenem a prozradit tu velkou lež, že jsou i lidmi!, všemocný dyzajn, který nahradil v posledním čase umění, ovládl i gesta herců, pohyby - a nakonec i vztahy. Vypjaté emoce, s nimiž se dnes člověk setká i při obyčejném nákupu, zdaleka nespasily banalitu každého záběru. Všednost má svou obrovskou hloubku, které se kdysi říkalo propast a později také žalář, ale tady jen někdo listoval katalogem amerického obchodního domu. Poster. (09.05.2020)

Prvá hodina ma fakt bavila. Veď čo viac ako Lubezkeho kamera, dvaja fešáci, nezbedná Rooney Mara a poetické zábery (Portmanku ani nespomínam, pretože vo filme hrala bohužiaľ asi tak desať minút, nedajte sa zmiasť "hlavným" obsadením). To, že film nemá prakticky žiadny dej a že skáče z jedného cez druhé by mi ani nevadilo. Keď som však ani po hodine u postáv nezaznamenala absolútne žiadny vývoj a že Rooney neustále len smoklila, hneď ako sa jej opäť začalo krčiť čelo, modlila som sa, aby opäť neplakala, lebo by som to už snáď neustála ani ja. Zo zúfalstva. A to som sa na Song to Song fakt tešila. Videné na Art Film Fest 2017 (22.06.2017)

Co je platné, když herci odvádějí naprosté maximum oscarových parametrů, když ve filmu chybí jakýkoli pokus cokoli posunout dál nebo film přiblížit zbytku 99% normálních diváků. Nic mi nedávalo smysl, a jestli měl tvořit slepenec pocitů a myšlenkových pochodů postav nějakou pointu, minula mě naprosto obloukem. Nemůžu si pomoci, ale pokud to s Malickem takto půjde dál, nemá smysl jeho tvorbu sledovat jen kvůli pár momentům a výborně nasnímaným obrázkům.......3/10 (10.12.2017)