Song to Song

Nějak mi docházejí horrory a thrillery, a tak jsem konečně sáhl po předposledním Malickovi, který mi už nepěkně dlouho trčel v zásobníku. A je to hodně rozporuplná podívaná. Na jedné straně množství krásných záběrů, všeprostupující moderní poetika s nevtíravými monology na pozadí, jemná příjemná hudba, kamera v neustálém pohybu (kterýžto pohyb mi výjimečně nevadí, ba naopak oku lahodí), krásná Mara a spousta jiných krásných ženských, sympatický Gosling a plejáda známých herců i muzikantů. Na straně druhé prostředí které se mi bytostně hnusí, a to prostředí bezduchých vypatlanců a městských degenerátů, spousta jalových plků a spousta odpudivých večírků, Mara hraje navenek rádoby záhadnou a svou mlčenlivostí zajímavou, ve skutečnosti ale hloupou a povrchní husu která neví co chce, Fassbenderova postava producenta je přímo k zblití... Eh, hnusí se mi tenhle materialistický polosvět showbizu, jediná přirozeně moudrá a duševně krásná postava je tu Patti Smith hrající samu sebe. Závěrečný únik ústřední dvojice ve stylu "back to simple life" je jedna z mála možností úniku z jejich všeobklopující duchoprázdné mizérie, škoda že jim to ale trvalo dvě hodiny. (13.01.2020)

Njn, zase se jednou objevil "tak trochu jiný" film, než je běžná soudobá komerční produkce, tak šup s tím do modré barvy... ale co už, na téhle databázi mě to nepřekvapuje. Fassbender tyhle arogantní zmrdy hraje natolik věrohodně, až má jeden obavy, jestli jeho jeden z nejoblíbenějších herců není arogantní zmrd i v běžném životě :-) Rooney Mara je čím dál tím krásnější a herecky zajímavější. Ryan Gosling i tentokrát nasadil výraz utrápeného baseta. A Portmanka byla tentokráte nějaká divná. Jak moc jsem naivní, když doufám, že to v opravdovském hudebním světě takhle nevypadá? Že mu nevládnou povrchní hovada? (Ano, prvně jsem chtěl napsat jakože überfestovní yntelechtuálskej komentář, ale slovy klasika: "screw you, guys"). (23.07.2017)

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)

Prvá hodina ma fakt bavila. Veď čo viac ako Lubezkeho kamera, dvaja fešáci, nezbedná Rooney Mara a poetické zábery (Portmanku ani nespomínam, pretože vo filme hrala bohužiaľ asi tak desať minút, nedajte sa zmiasť "hlavným" obsadením). To, že film nemá prakticky žiadny dej a že skáče z jedného cez druhé by mi ani nevadilo. Keď som však ani po hodine u postáv nezaznamenala absolútne žiadny vývoj a že Rooney neustále len smoklila, hneď ako sa jej opäť začalo krčiť čelo, modlila som sa, aby opäť neplakala, lebo by som to už snáď neustála ani ja. Zo zúfalstva. A to som sa na Song to Song fakt tešila. Videné na Art Film Fest 2017 (22.06.2017)

"Nic nevypadá skutečně" lamentuje na začátku filmu Mara. A to platí o celém filmu. Zápletka jaksi není a je to celé takové transcendentní. Nalezl jsem tu ale také chvíle krásy. Krásné záběry kamery Emmanuela Lubezkiho. Malick jako by chtěl vtisknout duši do postav a událostí, které jsou svou podstatou bez duše. (06.05.2020)