Song to Song

Vyprázdněná narace filmového postupu má v mém diváckém oku místo (Gerry, Twentynine Palms), ale poslední snímky Malicka nevypovídají záběrů jeho optiky. Filmová poetika nikdy nebyla tak bez rozsahu, významu scén, bez hloubky postav a vztahů, jako v Song to Song. Každá scéna, každý pohyb herce - vyumělkovaný. Herci prakticky nevědí, co hrát, jaký má smysl daná scéna. Scenáristicky bez myšlenky. Lubezki je velký kameraman, jeho záběry na postavy přes slunce jsou nádherný, ale bez hlubšího významu postav, jako například v Tichém světlu od Zabého, nebo v Tenkrát v Anatolii od Tiryakiho. Nevěra, alkohol, falešnost propojená s optikou přírody? To je výpověď Terrence Malicka. Neodpustitelný. [Aff, 2017] (20.06.2017)

Další Malickovo "plynutí", který je všechno jen ne polopatický. Obsazený top herci, časový roviny běží všelijak a postavy si mluví až krypticky a výhradně k sobě. Takže to chce nejen povahu, ale i vhodný rozpoložení. Jsou to zvláštní filmy a záleží, co si tam kdo z vás dosadí. Někoho nadchnou, jinýho znudí, přijdou mu pseudo-art a čistě nahodilý. Já zůstal tak mezi, ale už za ty plážový opičky Goslinga s Fassbenderem to stojí. (19.06.2017)

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)

Tak, a s Malickem končím, nedokázal mě oslovit ani na čtvrtý pokus. Teda jo, umí natočit pěkné záběry, i tady jich je dost, ale ta jeho poetika mi připadá naprosto vyprázdněná. Jak jsem psal u To The Wonder, někdy ten jeho pokus o poetiku působí až směšně. Ale co se Song to Song týče - je to lepší a záživnější než To The Wonder, ale to není pochvala. Je tu dost pěkných záběrů po celý film, ale tím to, jako tradičně, končí. Nějaká hloubka, nějaké poetika - ne. Teda jo, je tu o ni pokus, ale... Vždyť už jsem o tom psal. Dějově to je taky dost chabé. Možná kdyby Malick natočil film s délkou 75 minut, tak by se na to dalo dívat líp a třeba by to ani nenudilo, ale co jsem viděl, Malick je jeden z těch, co má potřebu natahovat svoje filmy na dvě hodiny a víc, takže asi nic. 2* (26.01.2019)

Málokomu tento styl filmu vyjde a stane se z něho koukatelný snímek. Terrenci Malicku to nevyšlo a výsledkem je břečka všeho o ničem. Těžce stravitelný film se sympatickým obsazení se nepovedl. Přitom pár plusových bodů to mělo - vedle příjemného castingu mě bavila i kamera, která byla většinu filmu roztěkaná, avšak pár záběrů dobře dokreslovalo příběhové linky. Většina věcí už byla na té horší straně ať už je to chaotický střih nebo snaha děj filmu co nejvíce rozsekat. Snad tento snímek sedne více lidem. Šanci bych mu dal, úplná hrůza to není, ale odpočinkový film na nedělní večer asi taky ne. 4,5/10. (27.08.2023)