Tmavě červená

V roce 1970 Argento nakopnul žánr gialla nevýdaným způsobem. Byla z toho obrovská komerční bomba, kterou okopírovalo mnoho jiných režisérů. Jenže Argento nevytasil ještě všechny trumfy. S tím největším přišel až o 5 let později v podobě Deep Red. Pro mě je to bez diskuzí nejlepší giallo film, který kdy v plodné Itálii vznikl.Argento neskutečně válí ve všech složkách filmu od perfektní hudby (Goblini), přes skvělou kameru, výbornou hutnou atmosféru, až po napínavé finále. A ikdyž v současné době po režijní stránce Argento tápe, tak mu tento unikátní klenot už nikdo nikdy nemůže odpárat a já ho za něj budu navždy obdivovat. Viva giallo! (30.08.2008)

Nie príbeh, ale podvedomie plné znepokojujúcich obrazov, je kľúčovým, hlboko červeným šifrovacím kódom k užitiu si filmu. Staré obnažené a otlčené bábiky. Hrôzyplná detská kresba vraždy pri vianočnom stromčeku. Galéria desivých obrazov, kde oči nahrádza bielko. Woodoo bábka z červenej vlnkovej nite, intenzívne napichaná špendlíkmi. Secesná vila v rozklade, s trinástou komnatou. Mechanický panák, naháňajúci hrôzu. Čierna kožená rukavica so zipsom. Znepokojivá detská pieseň. Humorné odľahčenie v podobe auta novinárky, s pokazenými dverami aj sedadlom. Dcéra správcu vily, nadaná zvláštnymi schopnosťami. Groteskne zábudlivá mama klaviristovho kolegu. Biela socha antického hrdinu na ľudoprázdnom námestí. Krvavé detaily vrážd. Dokopy originálny obrazový mix, poskytujúci fanúšikom psycho hororov nadmieru uspokojujúci zážitok. (05.11.2020)

Hezká práce s detaily, promyšlená kamera a slušná atmosféra. Moc jsem ale neporozumněl rockovému hudebnímu doprovodu, který mi prakticky pokaždé přišel mimo mísu a napětí tak srážel. Údajně se má jednat o jeden z nejúspěšnějších giallů od Daria Argenta a nějak tápu nad tím proč. Trochu protahované a jaksi nemastné neslané celkově. (08.03.2014)

Totéž co Pták s křišťálovým peřím, akorát v tmavě červeném (a zbytečně delším). Další notně naivní až blbá hororová detektivka, další cizinec-umělec, který je v Itálii svědkem vraždy a celou dobu drží v mysli nejasný klíč k odhalení vraha, další strašidelný dětský hudební motiv, další morbidní obraz, další výlet na venkov, i rozuzlení je podobné, jen logičtější a tím pádem i průhlednější. Gore v souladu s názvem trochu přibylo, zlepšila se kamera i hudba a přibyla podmanivá podtitulková sekvence, plus ultrasympatické ústřední duo - roztomile drzá novinářka a uhlazený klavírista v podaní Darie Nicolodi a Davida Hemmingse, jehož obsazení je otevřeným přiznáním k vlivu Zvětšeniny. Když si ti dva dají páku, je to nejlepší scéna celého hororu - a přitom je naprosto nehororová :) (20.10.2011)

Super Argento giallo, o poznání krvavější než je v giallo žánru zvykem. Vleklé, pomalé, to co by někdo mohl vytýkat jako nudu mi tady právě sedne, to táhnoucí se vyprávění a pozvolné rozuzlování ústřední zápletky. Interiérové a vůbec výtvarné prostředí v mnoha místech argentovsky argentovské (hehe), a ty barvy a hra světel a stínů, to je moje :-) . Divák si užije pár naprosto typicky argentovských mordů, za super hudebního doprovodu Goblin. Rozuzlení je náhlé a prudké a musím přiznat, docela jsem se lekl, uff. K tomu přičtěte super sympatickou ústřední dvojku Marcuse a Gianny a jejich komické hádky. Já jsem s tímhle filmem spokojen. (02.11.2010)