Nebezpečné známosti

(1001) Když jsem se měla rozhodovat, jestli mi přijde lepší Valmont nebo Nebezpečné známosti, dospěla jsem k názoru, že to nejde posuzovat. Oba filmy mají svoje kouzlo a rozdílností přístupů vzniká v obou případech velmi emocionální prožitek, jen jiného druhu. Nicméně pravda je taková, že Valmonta jsem viděla jenom dvakrát kdežto Nebezpečné známosti minimálně desetkrát. Úplně nejvíc za to může Glenn Close, kterou v tomto filmu zbožňuji na hranici posedlosti. Jak je bezvěká, krutá, proměnlivá, chladná, expresivní i beze slov a když promluví, oh la lá. Během dospívání byla jedním z mých vzorů. Dnes už moje cíle leží někde jinde, ale obdiv k tomu, jak byla tato role vysochána, zůstává. Když si stírá tu rtěnku, ó můj bože! A ve své podstatě její charakteristika odpovídá i mému názoru na celý film - jak je úsečný, jak si dokáže pohrát s dialogy i s tím, co leží za nimi, jakým způsobem je střižený, tak v mém srdíčku. Nekompromisní masterpiece. ♥ -"I'm dying because I wouldn't believe you." (20.01.2015)

Nejdříve jsem viděl modernější verzi (Cruel Intentions, 1999), takže budu srovávat. Příběh posazený do šlechtické doby je důvěryhodnější (Cruel Intentions z dnešních poměrů je trochu naivní), navíc sex a intriky lépe kontrastují s dřívější dobou (plus pro rok 1988). Horší už je obsazení. Proti samotným hereckým výkonům nemůžu mít žádnou námitku, rád jsem viděl Umu Thurman v jedné z jejích první rolí (byla přesvědčivá), ale na můj vkus byli hlavní přestavitelé DOST staří. Glenn Close vypadala na 50, navíc moc krásy nepobrala (jednoduše se nedá uvěřit, že by po ní Valmont tolik toužil) (velké minus). Pokud jde o hudbu, jsou Cruel Intentions nepřekonatelné; stejně tak celkový pocit z filmu mluví pro Cruel Intentions. Sice tedy dávám 70%, ale z úcty k výbornému příběhu samotnému a jistou roli hraje i sentiment - Uma Thurman, Keanu Reeves a snad i Michelle Pfeiffer - žádného z nich neznám z časnější role. *** Teď jsem už jen zvědav na Formanovo zprcování Valmonta z roku 1989. (15.01.2009)

Já, smrádě současnosti, jsem asi už holt rozmlsaná moderní verzí od Kumblea. Prvních dvacet minut jsem nedělala nic jiného, než že jsem si v hlavě srovnávala rozložení postav, tzn. kdo tady hraje postavu Selmy Blair, Witherspoonky atd. A jakmile jsem si dala jména dohromady, nedaly mi tyhle známosti už nic víc, než jen přesvědčení, že Malkovich je pan herec, Close je na svou roli poněkud stará a bez sexappealu, to samé Pfeifferovka, která mi daleko víc šik připadala v Batmanovi, že Reeves zamlada vypadal jak holčička a že Ethan Hawke byl svého času opravdový "lucky bastard". Ano, tenhle film je opravdu jen o obsazení, které je opravdu slušné a ať už tu kdokoli jakkoli vypadá, skvěle hrají všichni, nic víc mi ale nedal a já už si ho podruhé taky nedám, to zase radši poběžím do spárů rozmazleného Beverly Hills, v němž se Madame de Merteuil vášnivě upíná ke svému křížku. 60% (18.07.2013)

,,ZRADA JE VAŠE OBĽÚBENÉ SLOVO." ,,NIE, NIE. KRUTOSŤ. TÁ MÁ UŠĽACHTILEJŠÍ ZVUK." __ Nebudem nijak obsiahlo porovnávať tento film s Valmontom, len poviem toľko, že Frears u mňa jednoznačne víťazí. Tento film má jednoducho šmrc už od prvého momentu predovšetkým vďaka scenáru s množstvom brilantných dialógov (Oscar úplne zaslúžene) a nespomínam si momentálne na žiaden iný film z ktorého by tak úžasne dýchalo to čaro doby (snáď možno Barry Lyndon) plnej unudenej šľachty, ktorá si kráti chvíle najrôznejšími intrigami a neviazanými milostnými radovánkami. Čo by som Nebezpečným známostiam trošičku vyčítal a spadajú tak od absolútnej dokonalosti a pár schodíkov nižšie je miestami trošička pomotaný dej, predovšetkým v niektorých detailoch, pre ktoré by trebalo mať znalosť knižnej predlohy. Herci sú tu však absolútne výborní. John Malkovich, ktorý možno nie je bohvieako príťažlivý zahral Valmonta až démonicky sa hrnúceho za svojimi cieľmi a túžbami do istej záhuby a Glenn Close tu predvádza jeden zo svojich najlepších výkonov. Kedykoľvek sa objaví na scéne má všetko úžasnú iskru a poľahky tak predbieha aj omnoho viacej atraktívnejšiu Annette Benning. Záverečná scéna je zdrvujúca a priam mrazí. (05.01.2009)

Před zhruba rokem, to bylo mému staršímu synovi čtrnáct, jsem uznal za vhodné ho seznámit s Formanovým Valmontem. Je to mistrovské dílo, které velmi moudře a (tedy) náročně zobrazuje mnohé paradoxy lásky a ambivalenci her na lásku, s jejich imanentními riziky. Pokládal jsem tehdy za vhodné svou otcovskou povinnost doplnit přeobsáhlým a důkladným komentářem před filmem a v přestávkách v promítání, zobrazené vyložit, doložit na příkladech nám oběma známých lidí a jejich příběhů a osudů, uvést příklady podobné, doplnit vše, co nebylo přímo řečeno, leč co si muž nejedním příběhem oprýskaný domyslí, dopoví, uvede v souvislosti. Aby čtrnáctiletý, pravda, chytrý, leč naprostý začátečník získal z tohoto filmu co nejlepší představu o nekonečné vrtkavosti záležitostí milostných. --- Tehdy jsem ještě neznal Frearsovu verzi a tedy jsem nevěděl, že tento k radosti všech čtrnáctiletých i mnohem starších začátečníků valnou část práce udělal za mě! Natočil verzi řádně polopatistickou ohledně základní kostry příběhu a pomíjející všechny jeho delikátnější nuance. Vyložil nám to tak nějak po soudružsku. --- Přeháním. Tak zlé to není. Formanova verze je totiž natolik báječná, že i tato, mnohem hrubější, je stále ještě dobrým filmem. Takže opakuji: pro začátečníky Frears, pro pokročilé a vážné zájemce rozhodně a pouze Forman. (11.08.2011)