Želanie

Japonsko. Ostrov Kjúšú. Mestá. • Na juhu leží mesto Kagošima, mimochodom prezývané, ako「japonská Neapol」, nakoľko sa v tomto teplom podnebí, zrovna nachádza i aktívna sopka Sakuradžima, kde zároveň vari (po)býva i jeden z ústredných protagonistov, stelesňujúci jedného z bratskej dvojice, a to v podaní staršieho Koičiho, ktorý je vo veku asi 12 rokov. Tu ostal bývať so svojou matkou, ďalej, starkým & starkou. • A zase na opačnom konci tohto tretieho najväčšieho japonského ostrova, čiže na jeho severnom cípe, leží práve i najväčšie mesto na ostrove Kjúšú s názvom Fukuoka, kde zas pre zmenu tu ostal trčať ten mladší z bratov, t.j. Ryunosuke, ktorý sa zatiaľ trápi so svojim otcom, muzikantom. • Ako ste si už stihli určite správne všimnúť, ich rodičia sa medzitým rozviedli, a tak každý z nich napokon išiel svojou cestou, vrátane týchto súrodencov, ktorých táto nemilá『udalosť』, nadobro od seba rozdelila, za čo sa tiež môžu poďakovať najmä svojim rodičom, a tak ostali aspoňže v dennodennom, telefonickom kontakte, no vskutku by sa rovnako patrilo i niečo nemenej zaujímavé podniknúť, aby sa mohli po nejakom čase znovu stretnúť, či povedzme dokonca i primäť svojich rozhádaných rodičov, aby sa nakoniec k sebe predsa vrátili...? • Na úvod by som začal samotnou autenticitou, ktorá sa teda týkala predovšetkým samotných aktérov v podaní Koičiho & Ryunosukeho. Áno, totižto sú takí extrémne realistickí, že sú i v skutočnosti bratmi, presne tak, Kóki a Óširó Maedovci, sa svojich úloh, zhostili naprosto majstrovským spôsobom, že im to nemáte ani najmenší dôvod neuveriť, keďže sa tentoraz fikcia spojila s realitou, a to konkrétne s takým nevídaným umom, že sa režisérovi Hirokazovi Kore'edovi, opäť podarilo trafiť『klinček po hlavičke』, a to hneď na prvý šup! • Z filmu mám vynikajúce pocity, pretože som sa popri tomuto prostrediu a sympatickým, detským postavám, opätovne cítil, nadštandardne perfektne.  (23.04.2023)

Svěží, delikátní a úsměvný film o dětství, dětských snech a také o vztazích v rodině. Hodně mi to padlo do noty a líbilo se mi i zasazení na Kjúšú, které jsem dokonce minulý rok sama navštívila. Ve filmu se podíváme na Kagošimu, do Fukuoky a taky částečně do Kumamota. Všechna tato místa dnes propojuje trať vysokorychlostního vlaku šinkansen, ovšem příběh filmu je zasazen do období před několika lety, kdy tam tato trať byla úplnou novinkou a právě to dokáže velkou měrou ovlivnit životy několika školáků základní školy a částečně taky životy dospělých. Pro děti z toho vznikne příležitost vydat se na cestu za "zázrakem"... Zkrátka další skvost z pera Hirokazu Koreedy. Pro mě rozhodně nezapomenutelný zážitek. ~(4,6★)~ (17.03.2019)

Po piatom Koreedovom filme uz mam celkom slusnu predstavu, co od neho ocakavat. Civilny pristup s pomalym tempom rozoberajuci nejaku vaznu temu, ktora sa ale odkrýva velmi pozvolne. Dôlezite je, ci je tema silna sama o seba natolko, aby ma zaujala, lebo ak nie, tak vdaka reziserovmu pristupu môze film dost nudit. Tentokrat ma obsah trochu zmiatol a cakal som skôr taky klasicky detsky film v ktorom sledujeme prihody malych deti a na konci to bude mat nejaky ten dramatickejsi presah. Ale prilis roztomilo detsky to nepôsobi. Cela prva hodina, v ktorej sa mame zoznamit s rodinnym zazemim deti, sa strasne vlecie a nic zaujimave sa v nej nestane. Potom sa deti konecne vydaju na cestu s urcitym cielom a bohuzial pre mna sa zabavnost filmu nezvysila. Asi to bude tym, ze ma prilis nezaujali postavy a tym padom aj ten dramaticky presah vo mne nevyvolal ziadne emocie a behom celeho filmu som sa nudil. Skoda. Nabuduce si snad Koreeda vynerie nejaku zaujimavejsiu temu. 5/10. (31.01.2017)

Škoda té poněkud nekonzistentní první poloviny, která spíš působí dojmem lehce nahodilých střípků osudů několika dětí a jejich rodičů (ale i přesto mě to kupodivu dokázalo bavit), protože jinak je to hodně povedené a druhá polovina se mi hodně líbila. Tentokrát se Kore'eda rozhodl pro čistě rodinný film a ačkoli je zbytek jeho filmů vážnější, dařilo se mu i tady. Ona to není žádná velká změna, jen je to celé milejší, optimističtější a svižnější (v tom smyslu, že zde je soundtrack a "živěji" pojaté scény), ale přitom to stále má zajímavě vedený příběh o dospívání s dobrým nápadem a uvěřitelnými postavami a dialogy mezi nimi a i ta Kore'edova poetika tu je stále přítomna. A líbilo se mi, že i zde se byť jen pomocí náznaků a nedořečených vět snaží dostatečně představit všechny postavy, hlavní i vedlejší - a dost si toho cením i proto, že je tu těch postav skutečně požehnaně. Tudíž se opět můžu radovat, protože i tenhle Kore'edův se mi celkem dost líbil. Navíc bylo příjemné vidět po nějaké době zase skutečně povedený film, protože tenhle týden jsem na ně moc štěstí zatím neměl... Btw ten soundtrack je skutečně skvělý. 4* (15.01.2022)

Jako mám v Evropě rád téměř všechny filmy pana Nolana, tak na poli Japonských dramat u mě jasně vévodí Kore-eda. Zbožňuji jebo filmovou tvorbu, kdy většinou sledujeme čistě všední životy obyčejných lidí s dokonale a nenásilně přenesenými city na diváka. V tomto je pro mě absolutní jednička. Navíc své herce dokáže natolik vycepovat, že vše působí opravdově, nikoliv uměle. (19.07.2017)