12 rokov otrokom

„Nie je nič, čo by som ti odpúšťala.“ Každá krajina na svete má to svoje a pri filmoch ako tento si to naplno uvedomíte. To, čo budú zrejme americkým študentom premietať na hodinách dejepisu, je pre Slováka ťažko pochopiteľné. Jasné, rasizmus, xenofóbiu a násilie veľmi dobre poznáme aj my, ale napriek tomu je proste 12 rokov otrokom príliš špecifickým, osobitným filmovým zážitkom. Prvých 30 minút pre mňa bolo neznesiteľných. Úprimne som sa desil toho, že ma následne čakali ešte DVE hodiny toho istého. Našťastie to nakoniec „to isté“ nebolo a aspoň trocha sa to rozhýbalo. Takisto hercom sa podarilo vytvoriť pôsobivé kreatúry, hoci sympatie rozhodne nebudia. Ústredný hrdina je taký, čo ja viem, nijaký. Ale to je ešte nič oproti zbabelému Benedictovi Cumberbatchovi, zmagorenému Paulovi Giamattimu, odpornému Fassbenderovi a zvrátenému Paulovi Danovi. Najlepšiu postavu široko ďaleko nakoniec dal Brad Pitt (producent filmu) sám sebe, ehm. Ako moju pani manželku, aj mňa strašne štvali neznesiteľne dlhé, statické zábery. Neviem, to fakt niekoho reálne a úprimne baví pozerať sa dve minúty na to, ako týpek hľadí filozoficky do diaľav? Wtf? Našťastie je tu pomerne veľa scén, ktoré majú niečo do seba (bičovanie, „Run nigga, run“). (27.03.2018)

║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $56,671,993║Tržby Celosvetovo $187,733,202▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,698,429 //počet predaných kusov 343,748║ Tržby za predaj DVD v USA $11,006,750 //počet predaných kusov 731,914║ režisér Steve McQueen teda prešiel riadnym progresom čo sa týka štýlu rozprávania, už to nie je len také chladné strieľanie na slepo, tento krát plnými dúškami dokáže zaujať a strhnúť touto silnou drámou, ktorá má skoro takmer takú silu ako Spielbergov Amistad, v prednese dokáže byť rovnako drsný ako citlivý, k tomu dobrá kamera a silná doprovodná hudba od momentálneho bravúrného mága skladateľa Hansa Zimmer, využité zvučné herecké obsadenie, silný zážitok, ktorý by si aj nejaké tie ceny skutočne zaslúžil /95%/ (14.01.2014)

Po dlouhé době opět vynikající drama na téma rasismus, otroctví, nevolnictví, touha po svobodě a zrůdnost lidské rasy. 12 let v řetězech se navíc zakládá na skutečném příběhu, což výsledný dojem ještě víc umocňuje. Je pravdou, že snímek je dlouhý a některé záběry jsou zbytečně natahované, avšak jakožto divák jsem se nenudil ani chvíli a s napětím jsem sledoval příběh Solomona Northupa. Steve McQueen (to jméno mě u osoby režiséra irituje) natočil film vskutku mistrně, záběry kamery jsou vynikající, stejně jako zakomponování hudby k daným scénám. Co mi však mírně vadilo, resp. čemu jsem se shovívavě pousmíval, byla forma vyprávění, kterou režisér zvolil. Což už dnes nejde natočit film, aniž by se v něm různě prolínaly časové roviny? To se musíme neustále vracet do minulosti a pak do budoucnosti a pak zpět do přítomnosti? Vážně to nejde natočit konzervativně? :) (16.01.2014)

Tak nějak v tom vidím paralely s dnešní společností a ne antirasistickou pohádku se šťastným koncem, co z toho očividně chtěli mít. McQueen mě poprvé zklamal, nejspíš právě proto, že (kvůli barvě kůže) nemohl mít potřebný nadhled a zapomněl to něčím okořenit. Těch útrpných dvanáct let je vlastně docela pohodových a Platt zakouší pravé otroctví trošku až u Fassbendera, který je roztomile výstřední a písmo Pána si vykládá podle svého. A konečně, jako jediný, opravdu trestá. Chiwetel Ejiofor (to jméno vůbec vyslovit je za trest) hraje dobře, ale upřímně nemá moc co předvádět a nominace na plešouna je trochu mimo. Vůbec se tu nepodařila vykreslit časové hledisko, není poznat jak dlouho kde byl a nebýt názvu a vnoučka mohli to být klidně roky čtyři. Mdle natočené a nebýt Fassbendera, tak nevím. Nic výjimečného, ale dívat se na to dá. P.S: Hans Zimmer občas zazáří, ale i hudba je většinou dost průměrná + ty gospelové odrhovačky jsou strašné. Řekl jsem tancovat! Dělejte! Rozjeď to, Platte! (24.01.2014)

V některých záběrech nehorázně zdlouhavé, avšak ze široka vzato příliš zkratkovité. 12 let uteče a divák si to v konstrukci děje ani neuvědomí - resp. není to dostatečně věrohodně zaznamenané. Hans Zimmer používá stále stejně vycizelované durové akordy, které střída s molovými ala Inception, akorát namísto robustních syntezátorů tu tentokráte máme jemné smyčce, či klavír. Pár scén je tam neskutečně silných a z hlediska explicitního násilí dosti nekompromisních, Fassbender je ďábel a pár oduševnělých mono/dialogů by se tam taky našlo, ale chybí mi komplexnější výstup/myšlenka. Jako příběh o jednom člověku možná ucházející, jako komplexní oscarová freska selhávající. Bohužel občas McQueen neví co z toho vlastně chce udělat. (02.02.2014)