Příchozí z temnot

Byl jsem mezi prvními, kteří film po více než 60-ti letech viděli ve správné původní chronologii. Chyba ve sledu pásů celuloidu byla napravena a všechna hodnocení s datem starším než 1.7.2013 jsou tak trochu mimo mísu. Dnes je tento fantastický horor samozřejmě spíše úsměvným zážitkem, ale ve své době patřil k nejambicióznějším českým filmům vůbec. Minimálně jedna hvězdička patří živému hudebnímu doprovodu, který filmový zážitek výborně doplnil. (12.07.2013)

Šlechtic (Karel Lamač) z časů císaře Rudolfa II. vypije elixír života, který ho uspí a probudí ho až jeho potomek ve 20. století Bohdan (Thedor Pištěk). Šlechtic se zamiluje do jeho ženy, která se podobá jeho předčasně zemřelé milé Aleně (obě hraje Anny Ondráková). Vynálezy 20. století jsou mu ve srovnání s ní lhostejné a rozhodne se získat její lásku. Drama plné tajných chodeb, tajemných knih a vzkazů, alchymie, elixírů života, lásky, vražd a vášně silnější než život i smrt. Skvěle natočený temný příběh využívá na svou dobu ještě hodně originálních flashbacků (do doby Rudolfa II.). Starý sluha Josefa Švába-Malostranského je hotový Stroheim. (30.05.2007)

V restaurované verzi, která doplňuje původně chybějící scény a dává jim konečně to správné chronologické pořadí, se Příchozí z temnot ukazuje jako jeden z narativně nejkomplexnějších českých filmů své doby. Máme tu hned dvě postavy, ke kterým se vážou flashbacky z různých časů, kdy samozřejmě ty Lamačovy jsou mnohem delší a důležitější, ale vždy přehledně odvyprávěné (např. opakované navracení se k vypravěči, které diváka udržuje v orientaci a rytmizuje delší pasáže). Film navíc flashbacky moc pěkně stylizuje do samostatných a dobře rozpoznatelných dílčích celků (sad, rudolfínská Praha...), které se už jen svým pojetím a prostředím liší od té primární dějové linie. K tomu se nakonec ještě připojuje odvážná práce s ambivalentním vyzněním příběhu (sen/realita), která mimochodem předčí i některé novější, interpretačně jednoznačnější pokusy na toto téma (Langova unylá Žena za výlohou...). Lamačův vklad je tady holt znát. Jakožto pilný student formálních norem tehdejší americké kinematografie s největší pravděpodobností vnesl do Kolárova filmu pořádek, který z něj, spolu s nechtěně zábavnými momenty (queer čtení apod.), dělá výrazně nadprůměrný počin. Tím spíš, pokud film vidíte s živým doprovodem od skupiny Neuvěřitelno, který perfektně zohledňuje všechny jeho drobné nuance. (04.12.2013)

Já nějak nevím. Jasně, hrají v tom naše první kinematografické hvězdy a Fanny, ale přece jen... Některé scény jsem nepobral, přišly mi divné střihy i skoky v ději (ano, já vím, chybějící scény, ale i tak, vadilo mi to i u scén zachovaných), kompozici kamery se kluci ještě učili, a také z přírody a hradů se dalo vytřískat daleko víc. Jednu chvíli prchá chlápek pěšmo, druhou na koni, a pak zas pěšky, aby vlezl nakonec na lodičku... Mám z toho zmatený dojem a i ta výprava a kostýmy mi přišly přehnané. Jako jó, je to klasika, ale zas nebudu pětihvězdičkovat jen z oucty. --- EDIT PO ZHLÉDNUTÍ DVD: Líbí se mi romantická výprava a exteriéry. Jinak to přehnané herectví pomocí velkých gest je dnes skutečně směšné a příběh, i když zde konečně poskládán, mi stále nijak zajímavý nepřijde - v ničem se nejde do hloubky a hlavním problémem místo alchymie a lektvarů je, že tři chlapi milují jednu babu a ta je z toho na nervy. A ten Bor tam chodí, jak ho napadne, a přitom tam nemá pro děj podstatnou linku, než aby přinesl knihu, miloval a pronášel řeči o tom, že jim to kdysi patřilo. (20.03.2014)