Příchozí z temnot

Film je o alchýmii, láske, o túžbe aj smrti. Čakal som, že príbeh bude temný a strašidelný, ale čakal som márne, lebo nedisponoval ani jednou z týchto zložiek. Dejová linka je trocha komplikovaná, lebo v niektorých scénkach som sa trocha strácal. Hudba ma tiež neoslovila. Čakal som od tohoto filmu oveľa väčšiu záživnosť, ale vobec to nesplnil. (11.02.2016)

V restaurované verzi, která doplňuje původně chybějící scény a dává jim konečně to správné chronologické pořadí, se Příchozí z temnot ukazuje jako jeden z narativně nejkomplexnějších českých filmů své doby. Máme tu hned dvě postavy, ke kterým se vážou flashbacky z různých časů, kdy samozřejmě ty Lamačovy jsou mnohem delší a důležitější, ale vždy přehledně odvyprávěné (např. opakované navracení se k vypravěči, které diváka udržuje v orientaci a rytmizuje delší pasáže). Film navíc flashbacky moc pěkně stylizuje do samostatných a dobře rozpoznatelných dílčích celků (sad, rudolfínská Praha...), které se už jen svým pojetím a prostředím liší od té primární dějové linie. K tomu se nakonec ještě připojuje odvážná práce s ambivalentním vyzněním příběhu (sen/realita), která mimochodem předčí i některé novější, interpretačně jednoznačnější pokusy na toto téma (Langova unylá Žena za výlohou...). Lamačův vklad je tady holt znát. Jakožto pilný student formálních norem tehdejší americké kinematografie s největší pravděpodobností vnesl do Kolárova filmu pořádek, který z něj, spolu s nechtěně zábavnými momenty (queer čtení apod.), dělá výrazně nadprůměrný počin. Tím spíš, pokud film vidíte s živým doprovodem od skupiny Neuvěřitelno, který perfektně zohledňuje všechny jeho drobné nuance. (04.12.2013)

Moje první setkání s československým němým filmem nedopadlo příliš úspěšně. Zde je uvedená délka 62 minut, bohužel ta verze, co jsem viděl já (nahraná z ČT1) měla jen 42 minut, takže to na mě působilo celé tak trochu zmateně a zkratkovitě, i když pár povedených scén by se našlo. Celkově vzatu hodně slabé tři hvězdičky. (06.02.2013)

Čím více se po roce 1918 rozrůstala domácí výroba filmů a čím větší se zdály být nároky diváků, kteří měli přirozenou možnost srovnávat domácí filmy se zahraniční konkurencí, tím více vyvstávala nutnost vybudovat vlastní, moderně vybavená studia. A protože různé prozatímní prostory těmto oprávněným zvýšeným nárokům přestávaly definitivně vyhovovat, vypravovali se čeští filmaři velice často za hranice, kde mohli natáčet i velké interiérové scény. Jejich cílem byly především berlínské ateliéry Am Zoo a Jofa v Johannistalu, stejně jako vídeňské studio Dreamland, už proto, že finanční náklady těchto ateliérů byly zvláště výhodné v době inflace, kdy se při výhodném směnném kurzu mohlo v Německu a Rakousku platit tamní znehodnocenou měnou. Zkušenosti získané z těchto opakovaných pracovních zájezdů do blízké ciziny přišly pak záhy vhod pro vybudování moderních ateliérů společnosti AB na Vinohradech, kdy nevyhnutelná nutnost natáčet v zahraničí rázem odpadla. Kolárův takřka hororový příběh, využívající k působivému efektu i tajemný návrat do rudolfinské doby, je jedním z nejvýraznějších a zároveň nejvyspělejších odkazů výše zmíněné filmové praxe, kdy zkušenosti získané v zahraničních ateliérech vytvářely nenahraditelný fond pro výrobu ryze českých témat, ovlivněných ale v dobrém slova smyslu světovými parametry. Nebývale kvalitní je výběr a vedení hereckého ansámblu, a to jak v případě Karla Lamače a Theodora Pištěka, tak u Anny Ondrákové, film od filmu krásnější a umělecky výraznější. Je tedy nanejvýše tragické, vydal-li se český němý film v následujících letech zcela jiným směrem, nevyužívajíc nic z toho, co tehdy pionýři v čele s Kolárem vytěžili svými pravidelnými návštěvami v zahraničních ateliérech. ( -Ponrepo 4/11/13- ) (08.11.2013)

Téda, v roce 1921 jsme byli díky Karlu Lamačovi a Janu S. Kolárovi docela světový. Otrávené světlo je akční kriminálka, co baví i dnes a Přichozí z temnot je zase ponuré hororové fantasy, snad lepší než Nosferatu. A to šly tyto dva československé filmy do kin týden po sobě. První třetina Příchozího z temnot je dechberoucí a při průzkumu po zazdění jsem se reálně bál, to byla skvělá scéna. Další průběh už je maličko překombinovaný, je to už potom taková oddechovější záležitost, s poměrně vtipným koncem, který by dnes už byl asi klišé, ale tehdy možná ještě ne. (31.12.2022)