Obsahy(1)
Statkář Dražický dostane od souseda Richarda Bora starou knihu, která ho zavede do tajemné Černé věže. Muž v ní nalezne alchymistickou laboratoř a mrtvolu neznámého muže. Ten má u sebe pergamen s návodem, podle kterého jej lze oživit. Dražický tak učiní a zjistí, že oživlý alchymista je jeho dávným předkem Ješkem Dražickým, který pracoval u dvora císaře Rudolfa II. Vítězství nad smrtí však přinese nečekané komplikace: probuzený návštěvník z dávných dob se totiž zamiluje do Dražického manželky Dagmar a chce ji získat pro sebe. O tu ostatně usiluje i soused Richard Bor... (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
Československý němý klenot jsem sice neviděl v originální celé verzi, ale to nevadí, protože ta restaurovaná a správně chronologicky upravená byla i tak dobrá. V některých chvílích sice obraz trochu zlobil, ale prožitek mi to nezkazilo. Příběh o staré knize, Černé věži a elixíru života, alchymii a lásce v mé sbírce zaujal čestné místo a určitě jsem jej neviděl naposledy. Theodor Pištěk podal skvělý výkon a Jan Stanislav Kolár odvedl bravurní práci i díky svým poznatkům ze zahraničních návštěv. Škoda, že se nenašlo víc takových. ()
Úplný závěr mě sice nijak zvlášť neoslnil, ale to, co mu předcházelo, bylo super. Tajemný příběh, postupné odhalování záhady a toho, kdo v ní vlastně hraje jakou roli, skoky z přítomnosti do minulosti... Všechno velmi pěkně vymyšlené a přehledně podané._____P.S. Za vydání DVD by se ale měl Národní filmový archiv stydět, protože film měl sice vcelku velkou propagaci, nebyl levný, vznikl pro něj nový hudební doprovod (moje oblíbené Nekonečno)... A DVD je nakonec zfušované, jelikož zvuk se o pár vteřin pozdí za obrazem a je to poznat. Amatérština. ()
Čím více se po roce 1918 rozrůstala domácí výroba filmů a čím větší se zdály být nároky diváků, kteří měli přirozenou možnost srovnávat domácí filmy se zahraniční konkurencí, tím více vyvstávala nutnost vybudovat vlastní, moderně vybavená studia. A protože různé prozatímní prostory těmto oprávněným zvýšeným nárokům přestávaly definitivně vyhovovat, vypravovali se čeští filmaři velice často za hranice, kde mohli natáčet i velké interiérové scény. Jejich cílem byly především berlínské ateliéry Am Zoo a Jofa v Johannistalu, stejně jako vídeňské studio Dreamland, už proto, že finanční náklady těchto ateliérů byly zvláště výhodné v době inflace, kdy se při výhodném směnném kurzu mohlo v Německu a Rakousku platit tamní znehodnocenou měnou. Zkušenosti získané z těchto opakovaných pracovních zájezdů do blízké ciziny přišly pak záhy vhod pro vybudování moderních ateliérů společnosti AB na Vinohradech, kdy nevyhnutelná nutnost natáčet v zahraničí rázem odpadla. Kolárův takřka hororový příběh, využívající k působivému efektu i tajemný návrat do rudolfinské doby, je jedním z nejvýraznějších a zároveň nejvyspělejších odkazů výše zmíněné filmové praxe, kdy zkušenosti získané v zahraničních ateliérech vytvářely nenahraditelný fond pro výrobu ryze českých témat, ovlivněných ale v dobrém slova smyslu světovými parametry. Nebývale kvalitní je výběr a vedení hereckého ansámblu, a to jak v případě Karla Lamače a Theodora Pištěka, tak u Anny Ondrákové, film od filmu krásnější a umělecky výraznější. Je tedy nanejvýše tragické, vydal-li se český němý film v následujících letech zcela jiným směrem, nevyužívajíc nic z toho, co tehdy pionýři v čele s Kolárem vytěžili svými pravidelnými návštěvami v zahraničních ateliérech. ( -Ponrepo 4/11/13- ) ()
Nepochybně můj zážitek umocnila přítomnost živé hudby, která film doplňovala opravdu dobře. I když němý, film dokáže upoutat hezkou výpravou a slušnými kostými. Českých filmů, které by měly takovouhle mysteriózně středověkou atmosféru je žalostně málo, takže díky za tenhle restaurovaný snímek a ztracený klenot ()
Nesmírně zajímavý filmový počin, který (nejen) ze studijních důvodů určitě stojí za vidění. I když dnešní člověk na to samozřejmě kouká úplně jinýma očima než tehdejší diváci - na dnešní dobu je ten film samozřejmě tak trochu bezděčně směšný, roztomile pitomoučký a všechno, jenom ne napínavý (nebo nedejbože strašidelný), ale právě v tom je jeho kouzlo, v té jeho brakové estetice a velkých ambicích, na které tento výjimečný provorepublikový film aspiroval. Je to závan starých filmových časů, který má své nepopiratelné kouzlo a svérázné kvality - už samotná skutečnost, že ho stálo za to někomu restaurovat, aby bavil i současníky, o něčem vypovídá, a je to rozhodně záslužný počin. V kombinaci s živým hudebním doprovodem (s nímž jsem měl možnost film vidět) se jedná o výjimečný zážitek, který mohu každého správnému filmovému fandovi jen a jen doporučit - byl jsem z toho nadšený a hned si mě tento typ zážitkové projekce získal. Koukat na němý film s živou hudbou má podle mě velký potenciál a cítím, že se z toho stává silný trend, který se mi hodně líbí. ()
Galéria (7)
Fotka © 48. MFF Karlovy Vary
Zaujímavosti (7)
- Natáčanie filmu prebiehalo na hradoch Karlštejn a Český Šternberk. (dyfur)
- Filmy, ve kterých hrála Anny Ondráková dvojrole: Příchozí z temnot (1921), Velbloud uchem jehly (1926) a Falešná dvojčata (1934). (NinadeL)
- Jeden z prvních našich filmů hraných v cizině. Pod názvem Redivivus byl uveden v Německu, Rakousku, Francii a Velké Británii. Pracovní záběry jsou ve filmu Jak se u nás kdysi filmovalo (sestavil Bohumil Veselý v roce 1960). Zdroj: Český hraný film 1898-1930, NFA 1995. (ČSFD)
Reklama