Hunter x Hunter

Hunter x Hunter patří bezpochyby mezi nejlepší shounen anime i přesto, že jsem v průběhu 148 dílů měla nespočet připomínek. Byla bych tomu dala i pět, protože jsem se u toho opravdu bavila, ovšem byli místa, která mi vyloženě vadila. Kupříkladu Gonovo "vítězství" nad Hanzem nebo vyvrcholení mravenčího arcu. Sice je to na jednu stranu unikátní, ale já asi upřednostňuji ultimátní boss fighty. Každopádně je to "must see" anime (16.04.2021)

Kdo mě alespoň trošku zná, tak ví, že nemám úplně v lásce nekonečné šóneny. Není to tak, že by mi přímo vadily, jen jsem nikdy nepochopil tu velkou popularitu, kterou si získaly. Ať už je to Naruto nebo Fairy Tail, vždy mi takové série přišly maximálně průměrné a nemůžu říct, že bych si jejich sledování nějak zvlášť užíval. Proto se mi původně do Huntera vůbec nechtělo, ale po stálém doporučování jsem se do toho pustil. Teď už je to ale nějaká doba od chvíle, kdy jsem sérii dokončil a můžu říct jen jediné. Neudělal jsem chybu. Mohl bych tu vyjmenovat vše dobré, co série skrývá, ať už by to byl zajímavý svět, skvělé a různorodé postavy, systém síly. Nejdůležitější je ale jen jedna informace. Hunter není jako ostatní šóneny. Vše, co mi na tomto žánru vždy vadilo tady prostě není. Žádné fillery, žádná síla přátelství, žádné random zesilování postav a porušování pravidel (ano, koukám na tebe Fairy Tail), žádné černobílé postavy (absenci přímo záporných postav si nemůžu vynachválit). Už je to několik měsíců od doby, co jsem Hunterovi dal těch 10/10 a už jsem jen čekal, zda mé nadšení opadne. Ne, neopadne, vlastně se čím dál tím víc zvyšuje. Na mou top 10 zatím nemá, ale rozhodně se jedná o nejlepší šónen, který kdy vznikl a také o jedno z nejlepších anime současnosti. 10/10. (16.07.2021)

Nový HxH je podobný případ jako nový Fullmetal Alchemist. Poté co původní seriál vyšuměl do jakéhosi závěru navzdory tomu, že manga vycházela dále, dostavila se o několik let později u pánů a dam ze studia Madhouse potřeba příběh dovést až do zdárného konce podle předlohy a eliminovat fillery, respektive trochu volnější epizody, jimiž byla napuštěna původní verze. Výsledek? Seriál od začátku ubíhá stylem „to, co v původním anime trvalo dvě epizody, tady dáme do jedné, ať tu nezadaptovanou část příběhu co nejrychleji doženem”, což znamená, že tvůrci na začátku leccos vypustili, značně zrychlili nebo pozměnili. Ať už návrhy postav, množství krve (značná cenzura) nebo dabéry postav. Proto si myslím, že člověk, jenž mangu nebo původní anime nezná, si úvod s hunterskou zkouškou tolik neužije. Chyběla mi tam ona napínavá, hutná atmosféra z původního seriálu, chybělo mi tam více prostoru na představení postav (skoro mi přišlo, jako by je tvůrci představili stylem „čau, já jsem Kurapika a chci se mstít” nebo „nazdar, jsem Leorio a budu tu hrát roli šaška”). Po Zkoušce a výpravě za Killuou ovšem tempo zvolňuje, postavy dostávají více prostoru na získání sympatií a i té krve začíná přibývat (nezměnili náhodou čas vysílání?), díky čemuž se v mých očích celková kvalita začíná blížit kvalitám původního seriálu, v novoyorcké části se mu téměř vyrovnává a v Greed Islandu jej dokonce překonává (byť i u tohohle remaku považuji Greed Island za jednu z těch slabších částí seriálu). Na onu očekávanou část se zmutovanými hmyzáky jsem si musel nejdřív trochu zvykat, ale po několika dílech jsem se na tu správnou vlnu chytil a dokázal si i tuhle část užít díky krásně hutné atmosféře a sympatickým záporákům (Neferpitou ftw!). Právě postavy jsou jednou z hlavních předností HxH, díky nimž seriál stavím mezi špičku šónenu. Postavy sice do jisté míry naplňují nepsané tradice postav šónenu, ale zároveň nejsou jasně kladné nebo záporné, nestojí pořád na jedné straně barikády, nepůsobí dojmem tvorby přes šablonu a umí překvapit. Líbí se mi Togašiho nápady, odhodlání zabíjet klaďase a nešetřit násilím. Líbí se mi, že v seriálu nejsou ani fillery, ani roztahané souboje s mnoha flashbacky na několik dílů. Je mi proto opravdovou záhadou, proč si třeba takový Fairy Tail získal o mnoho větší popularitu než HxH. (01.04.2012)

Před devíti měsíci jsem se vydal na cestu zvanou Hunter x Hunter. Dnes jsem úspěšně tuto jízdu zakončil ohodnocením poslední epizody a ničeho nelituji. Nejsem příliš znalý, co se anime týče, ale tohle je zatím to nejlepší, které jsem viděl. A ačkoliv je příběhově a atmosféricky nestálé a nálady se mění rychle, jde o zážitek, který jsem si celou dobu užíval, jak jen to šlo. Ať už jsem sledoval veselý a světlý Greed Island nebo pochmurný a temný Yorknew City, vždy jsem rád poznával svět, který mi anime nabízí, a hlavně jeho postavy, z nichž některé se staly mými velkými oblíbenci. Kurapika pro svou odvahu a odhodlání. Hisoka pro svou vypočítavost a nepředvídatelnost. Machi pro svou krásu, tajuplnost a chladnost. A několik dalších. Celý příběh je více či méně sledován pohledem Gona a je doprovázen jedním z nejlépe napsaným přátelstvím, které jsem měl tu čest vidět. Není to dokonalé, to rozhodně ne. Ovšem svou jedinečností a odlišností si to získalo nejen můj zájem, ale i jakýsi obdiv, který jsem ztratil u jiných sérií a žánrů. Svou komplexností a propracovaností mě dokázal seriál přesvědčit o tom, že mu můžu odpustit občasné zkraty v příběhu či fakt, že některé věci v něm nebyly plánovány. Nen je možná komplikovaný a musíte u jeho vysvětlování dávat dobrý pozor, ale když se do něj na chvíli ponoříte, tak už se nedostanete ven. Mluvil jsem o jakési atmosférické nestálosti, ale ani to nemůžu brát jako velkou chybu. Právě naopak. Musím pochválit, že se zde přirozeně střídají nálady, a to v divákovi může evokovat různé emoce během chvíle. Strašně moc bych chtěl, aby příběh pokračoval. Bohužel teď nezbývá než doufat v to, že to jednou přijde. 11/10 (24.08.2022)