Bůh žehnej Americe

Veľmi som sa tešil na tento satirický kúsok, ale musím sa priznať, neužil som si ho tak, ako som dúfal, že si užijem. Na začiatku je síce výborne zhrnuté všetko, čo (aj podľa môjho názoru) robí zo života v tejto úchvatnej spoločnosti peklo na Zemi, no akonáhle príde na zabíjanie, nie je to tak zábavné, ako by to mohlo byť. Chyba je v tom, že film je točený ako vážna indie dráma, čo síce pridáva body k dobru v dialógoch medzi hlavnou dvojkou, no zo zabíjania kreténov robí namiesto želanej zvrátenej fantázie často len obyčajné zabíjanie. Absurdnosť a pointa však z filmu kričí jasne i napriek tomu, no ak by som si mal všetko maximálne vychutnať, musel by sa film uberať trochu iným smerom. (10.05.2012)

Bobcata si pamatuju jako magora z Policejni akademie a koukam, ze bude asi magor i normalne, protoze tohle je ulet. Takova uchylnejsi verze Volneho padu, ktera na nej samozrejme kvalitativne nema, ale i tak to je solidni zabava. Film vlastne stoji na dvou hercich, Murray je takovej paprda, kterej nema problem dve tretiny filmu stravit neustalym nadavanim a rozcilovanim se nad necim, kazdou chvily mu neco vadi nebo leze na nervy a nekdy po pul hodine filmu mu jebne a zacne krvava jizda. Barr jako jeho pomocnice je taky fajn a Bobcat se s tim absolutne nepare, takze se fuckuje, strili se moderatori, verici, celebrity nebo treba i mimina a zaver je naprosto ultimatni. Ale musi se uznat, ze ackoliv je to samozrejme desne prehnany, s nekterejma nazorama hlavnich hrdinu se neda nez souhlasit. (02.06.2012)

Tak kontroverzný film, až sa neodvážim hodnotiť. Nie som zastánkyňou násilia, som skôr pacifistka. Násilie plodí zase násilie, ako spievajú v mojej obľúbenej punkovej kapele. Nemôžem však ani tvrdiť, že ma niektorí spoluobčania občas nedoháňajú do podobných psycho-stavov, ako hlavných hrdinov filmu. Byť povrchnejšia, hodila by som všetkých do jedného vreca a napálila snímku plný počet. Avšak, navzdory nadhľadu s ktorým sa snažím tento druh filmu vnímať, aj veľkému množstvu realistických udalostí z dnešnej skurvenej doby, zrejme jeho fanynkou nebudem. (13.10.2013)

Začátek slibuje laskavou revenge podívanou, ve které nejde nefandit hlavní myšlence (až na ty lolitky a pár dalších drobností samože) - škoda, že se to definitivně posere zhruba ve chvíli, kdy vypadne hadr z nádrže. Proč tam musela být ona? A proč tak otravná? Proč to neni chytřejší? Proč... počkat, on to točil ten čokl z Policejní akademie? God Bless America. __________ No nic, chvíli potom jsem v telce narazila na Extrémne rodiny, plakala jsem. (13.08.2012)

Všední a nenápadný chlápek jménem Frank je osamělý a zatrpklý misanthrop, trpící neúnosným množstvím vulgarity, primitivismu a omezenosti kolem sebe. A po večerech v televizi masochisticky sleduje dementní talk shows, reality shows, soutěže, reklamy a podobné zhovadilosti určené tupému diváckému stádu, což jeho znechucení lidmi i americkou společností ještě prohlubuje. A když dostane v práci výpověď a vzápětí mu lékař objeví mozkový nádor (klišé jako prase), hladina jeho trpělivosti přeteče a on vezme do ruky bouchačku... Blaženě jsem si pochrochtával, jak nemilosrdně trefnou a břitkou satiru se v té Americe podařilo natočit, a jak radikální ale pravdivé názory v ní prezentovat (třeba dialog Franka a jeho kolegy v práci). Ale s příchodem afektované Roxy se bohužel do té doby slibně se rozvíjející příběh rozmělní, zkarikuje a jeho energie se změní. Ze satiry se stává fraška a myšlenkové poselství vyznívá pomalu do ztracena. Ale konec dobrý - všechno dobré; film končí povedenou tragikomickou scénou střeleckého i slovního vystoupení na American Superstar a zanechává ve mně pozitivní dojem. Boj s blbci a blbostí je sice marný a já sám jsem ho už vzdal, ale Franka přesto považuju za svou spřízněnou duši. A zaznamenal jsem i jednu lahůdkovou perličku - když dealer zbraní nabízí Frankovi AK-47, pronese nachlup stejnou větu, jako Samuel L. Jackson v Tarantinově Jackie Brown. (07.09.2013)