God Bless America
God Bless America
Réžia:
Bobcat GoldthwaitScenár:
Bobcat GoldthwaitKamera:
Bradley StonesiferHrajú:
Joel Murray, Tara Lynne Barr, Mackenzie Brooke Smith, Melinda Page Hamilton, Tom Kenny, Bryce Johnson, Jamie Harris, Maddie Hasson, Larry Miller (viac)Obsahy(2)
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy. (JayZak)
Videá (2)
Recenzie (354)
„Ale když je na světě tolik hroznejch lidí, co by měli prdět do hlíny, proč teď skončit?“ O tomhle filmu se bohužel nedá říct, že při jeho natáčení nebylo ublíženo žádnému plyšovému méďovi, ale co už…Skrz zdejší nesourodé komentáře jsem se filmu vyhýbal. Ovšem zhlédnutí se mi co do správného naladění nakonec podařilo naplánovat skvěle, to mi naznačil již geniální úvod. Tahle silně absurdní, nadsazená, černohumorná, brutální, nekorektní, mrazivá a do extrému vyhnaná satira jistě nesedne každému. Jestli ji budete brát s nadhledem, užijete si její kritičnost, trefnost a zábavnost (vede pasáž v kině), pokud ne, nejspíš film zavrhnete (třeba i kvůli tomu, jak hlavní dvojce vše neuvěřitelně lehce prochází), může záležet i na tom, do jaké míry budete (ne)souhlasit s přednesenými myšlenkami (a že jich je, nejen to shrnutí při nevyhnutelném závěru). Já osobně nadhodnotím a dám filmu 5*. „S jakou částí jeho politiky přesně souhlasíš?“ - „S menší kontrolou zbraní, samozřejmě.“ - „Ale, Franku, to by pak měl zbraň každej cvok…“ ()
Ale no jo, každýmu lezou na nervy dementi odvedle, tupé stádo diváků Novy a čeští politici. Ale je fakt řešením vzít bouchačku a všechny postřílet? Jako že by to druhý vzpamatovalo? Ani náhodou. Kreténi byli, jsou a budou a klackem ještě svět nikdo nespasil. Co ostatně brání odpůrcům konzumní společnosti si fakt nezajet na odlehlý statek a pěstovat tam ty kozy? Víc se mi teda na tohle téma líbil Absurdistán (a šlo to tam i bez vražd). ()
Bonnie a Clyde více realisticky převedena do současného konzumu. Joel zahrál svůj part bravurně, opravdu mě nadchl svým melodickým barytonem. "Proč máme civilizaci, když už se civilizovaně nechováme?" Jasně, že to mouchy mělo, ale taky dost inteligentních a dobře natočených scén, originalitu a kvalitu rozhodně. Docela chápu pohnutky hrdinů jednat, jak jednali, i když to bylo pochopitelně přehnané, snažím se to brát s nadhledem. Závažnost situace nelze přejít nevšímavě, mor se šíří rychle. Stejně jako Frank v něčem s tou dnešní prázdnou nejen mediální verbeží souhlasím. Např. aby se snižovalo zbrojení. Stačí, že nákaza debilitou a blbostí má účinek a sílu zbraní hromadného ničení. Třikrát sláva sebedestrukci. God Bless World. God Bless Civilization. ()
Do ultimátní komediální společensko-kritické řachandy ještě krůček chybí, ale i tak je to prostě fajn film. Alespoň tedy pro ty, kteří někdy zažili (lépe: opakovaně zažívají) ten pocit, že všude kolem je plno hovad, která si zaslouží přinejmenším pěstí mezi oči. Sluníškoví lidiškové toto, obávám se, nedocení. God Bless America má svěží dialogy, je příjemně nekorektní a zábavný. Škoda jen, že úplně nejsilnější je už v úvodních neakčních minutách, kdy hlavní postava vede velmi zajímavý monolog v kanceláři. V delší akčnější části mému rejpavému já vadilo především to, že to té dvojici mstitelů až moc hladce vychází. Nechci přeceňovat policejní síly, ovšem vzhledem k tomu, jak neopatrně se na své pouti Frank s Roxy chovali, byli by v reálu zastřelení nebo zatčení nejpozději druhého dne ráno. Doufám. PS: Pokud si při sledování nebudete v mysli skládat vlastní kill-list, nejste normální :-D ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (5)
- Monolog prodavače zbraní o AK-47 byl převzat z filmu Jackie Brown (1997), kde ho původně říkal postava Samuela L. Jacksona. (DJDVD)
- V televizi na motelovém pokoji běží film Attack of the Giant Leeches (1959). (DJDVD)
- Masový vrah, o ktorom sa Frank (Joel Murray) dopočuje v televízii, je Charles Whitman, ktorý v roku 1966 vystúpil na vežu v priestoroch Texaskej univerzity v Austine a zastrelil 16 ľudí, a ďalších 32 zranil. Po čine spáchal samovraždu a v liste na rozlúčku žiadal lekárov o pitvu svojho mozgu. Lekársky tím skutočne našiel zhubný nádor v hlave, ktorý mu tlačil na mozog. Tú istú diagnózu si vypočuje od lekára vo filme aj hlavný hrdina. O Whitmanovom besnení pojednáva film Smrtící věž (1975) s Kurtom Russellom v role vraha. (BlackTom)
Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem? () (menej) (viac)